Jiří Hubička
| Jiří Hubička | |
|---|---|
| Narození | 21. června 1922 Kladno,  Československo |
| Úmrtí | 1. května 1995 (ve věku 72 let) Kladno, Česko |
| Vzdělání | konzervatoř, Akademie múzických umění v Praze |
| Alma mater | Akademie múzických umění v Praze |
| Povolání | klavírista, hudební pedagog |
| Domovské město | Kladno |
| Choť | Alena Hubičková |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Hubička (21. června 1922 Kladno – 1. května 1995 Kladno) byl český klavírista a hudební pedagog.[1][2]
Život
Hudební vzdělání získával od raného dětství. Profesionálním klavíristou se stal pod vedením Františka Raucha, u kterého studoval nejprve na pražské konzervatoři, kde absolvoval roku 1944 a v letech 1946–1950 byl jeho žákem na Akademii múzických umění. Absolvoval provedením sólového partu Rachmaninovova Klavírního koncertu č. 2 c moll. Již v roce 1946 při nevolnosti Františka Raucha během jeho vystoupení ve Smetanově síni Jiří Hubička koncert dokončil. Reprezentoval AMU na výměnných koncertech na konzervatořích v Paříži a Bruselu. Již během studií vystoupil též v Kodani, Vídni, Bergenu, Londýně a Manchesteru. Věnoval se převážně interpretaci děl hudebních klasiků Johanna Sebastiána Bacha, Wolgfanga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena, Fryderyka Chopina, Roberta Schumanna, Ference Liszta či Johannesa Brahmse. Věnoval se i hře na dva klavíry s Františkem Rauchem, komorní hře v Kladenském komorním sdružení a jinde. V letech 1951–1952 byl spolu s Josefem Sukem a Alexandrem Večtomovem členem prvního složení Sukova tria. Spolupracoval s houslisty Alexandrem Plockem, Václavem Snítilem, Norou Grumlíkovou a s violoncellistou Františkem Smetanou. Nahrával v domácím i zahraničním rozhlase, televizi i gramofonových vydavatelstvích. Od roku 1956 působil pedagogicky na AMU. Od roku 1957 zde byl odborným asistentem, od roku 1968 docentem a od roku 1980 profesorem komorní hry. Vedl zde též Kabinet klavírní praxe a klavírního doprovodu. V letech 1975–1977 vyučoval na Musashino Academia Musicae v Tokiu. Podnikl řadu turné po téměř všech zemích Evropy, po Japonsku, Koreji, Mongolsku a Číně.[3][1]
Hubičkova manželka Alena byla malířkou a grafičkou. Podle jejího návrhu byla zhotovena pamětní deska, umístěna roku 2000 na klavíristův rodný dům v Kladně.[3][1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c ILLEOVÁ, Nikola. Jiří Hubička [online]. Český hudební slovník osob a institucí [cit. 2023-04-07]. Dostupné online.
- ↑ Jiří Hubička [online]. NK ČR. Dostupné online.
- ↑ a b Hubička, Jiří, 1922-1995 [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2023-04-07]. Dostupné online.
Literatura
- Burjanek, Josef a Zapletal, Petar a kolektiv: Svaz českých skladatelů a koncertních umělců, 1. vydání Praha Supraphon 1975, 29 stran; s. 103.
- Skála, Pavel: Čeští koncertní umělci. Instrumentalisté. A–M, Praha, Český hudební fond, Svaz českých skladatelů a koncertních umělců, 1984, s. 105–106.
- Československý biografický slovník. 1. vydání, Praha, Academia, 1992, s. 243.
- Veverková, Irena. Pobyt v Japonsku patřil k nejšťastnějšímu období života klavíristy a pedagoga. Kladenský deník, 2000, ročník 5, číslo 104, s. 5. (nekrolog)
- Veverková, Irena, Deset let od úmrtí Jiřího Hubičky, Kladenský deník, ročník 10, 2005, číslo 101, s. 5.<!-
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Hubička
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Hubička na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“