Jiří Julius Fiala

Jiří Julius Fiala
Základní informace
Narození	14. září 1892 Smíchov, Čechy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	3. srpna 1974 (ve věku 81 let) Praha Československo Československo
Povolání	hudební skladatel, dirigent, herec a scenárista
Příbuzní	Ferdinand Fiala (sourozenec) Karel Fiala Ferenc Futurista Eman Fiala
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Julius Fiala (14. září 1892 Smíchov^[1] – 3. srpna 1974 Praha) byl český hudební skladatel, herec a dirigent.

Narodil se do umělecké a muzikantské rodiny Fialů. Jeho otec Ferdinand Fiala byl koncertním mistrem, bratr Ferdinand Fiala (1888–1953) architektem, hercem a scénografem, strýc Karel Fiala (1871–1931) úředníkem a hercem a bratranci Ferenc Futurista (vlastním jménem František Fiala; 1891–1947) a Eman Fiala (1899–1970) herci.

Nejdříve se učil na klavír u Antonína Čejky. Po absolvování gymnázia studoval na Pražské konzervatoři varhany a skladbu u Josefa Kličky, Františka Spilky, Karla Steckera a Jindřicha Kàana a mistrovský kurs u Vítězslava Nováka. Absolvoval v roce 1915.

Stal se kapelníkem kina Světovid v Nuslích (orchestr hrál hudební doprovod k němým filmům). V letech 1916–1922 byl dirigentem operetního divadla Aréna na Smíchově a po dva další roky nuselského Tylova divadla (oblíbeného „Tyláčku“). V roce 1925 se stal šéfem opery v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, poté kapelníkem u divadelní společnosti Adolfa Marka v Poděbradech. Po krátkém působení na Slovensku se stal dirigentem Vinohradské zpěvohry (1929–1932). V této době se začal intensivně zabývat filmem. Komponoval filmovou hudbu, řídil filmové orchestry a spolupracoval i s filmovými scenáristy. Je autorem hudby k třiceti pěti celovečerním filmům a k nespočetným filmům krátkým a reklamním. Příležitostně se objevoval i v menších filmových rolích. Nejčastěji to byly postavy dirigentů a hudebníků.

Mezi léty 1940–1944 byl ještě zaměstnán jako hudební poradce, dirigent a dramaturg v divadle Uranie v Praze-Holešovicích. V poválečných letech dále spolupracoval s filmem a rozhlasem a po mnoho let byl funkcionářem Svazu českých skladatelů a Ochranného svazu autorského.

Jako skladatel se prosadil svými operetami a filmovou hudbou. Je však rovněž autorem celé řady skladeb vážné hudby. Napsal i operu, dva balety a dokonce i tři mše.

• Hoši z první legie (1919)
• Vlastencové z boudy (1921)
• Teče voda, teče (1925)
• Rychlíkem k oltáři (1935)
• Dítě tržnice (1945)
• Muzikantská Liduška (1947, na základě filmové hudby)
• Baruška (1951, na základě filmové hudby)
• Praha je krásná (1958)
• Počestné paní pardubické (1960, na základě filmové hudby)
• Fantom operety (1961)
• Lumpacivagabundus (1964)

• Arnošt Dvořák: Husité (1926)
• Gabriela Preissová: Gazdina roba (1943)
• Johann Nepomuk Nestroy – Aleš Podhorský: Talisman (1944)

• Serenáda pro dechový kvintet (1919)
• Sonáta pro klavír
• Smyčcový kvartet
• Válka a mír (symfonická skica ,1917, později přepracována pod názvem Soumrak a úsvit)
• Veseloherní ouvertura pro orchestr (1919)
• Suita z českých tanců pro orchestr (1919)
• Legenda o staré Praze (cyklus symfonických básní
• U nás (kantáta)
• Já jsem horník a kdo je víc? (smíšený sbor)
• Kantor Halfar (melodramy na slova Petra Bezruče)
• Bernard Žár
• Lásky div (opera podle Julia Zeyra)
• Golem (choreografické drama ve spolupráci s Joe Jenčíkem, 1924)
• Vládce žlutého jedu (balet ve spolupráci s Joe Jenčíkem)
• Tři mše

• Na sluneční straně (Vladislav Vančura, 1933)
• Maryša (Josef Rovenský, 1935, s Josefem Dobešem)
• Trhani (Václav Wasserman, 1936)
• Tvoje srdce incognito (Svatopluk Innemann, 1936)
• Láska a lidé (Vladislav Vančura, 1937)
• Boží mlýny (Václav Wasserman,1938)
• Cestou křížovou (Jiří Slavíček, 1938)
• Andula vyhrála (Miroslav Cikán, 1938)
• Soud boží (Jiří Slavíček, 1938)
• Hvězda z poslední štace (Jiří Slavíček,1939)
• Svátek věřitelů (Zdeněk Gina Hašler, 1939)
• Muzikantská Liduška (Martin Frič, 1940)
• Babička (František Čáp, 1940)
• Jan Cimbura (František Čáp, 1941)
• Pantáta Bezoušek (Jiří Slavíček,1941)
• Městečko na dlani (Václav Binovec, 1942)
• Počestné paní pardubické (Martin Frič, 1944)
• Řeka čaruje (Václav Krška, 1945)
• Nadlidé (Václav Wasserman, 1946)
• Polibek ze stadionu (Martin Frič, 1947)
• Žízeň (Václav Kubásek, 1949)
• Zvony z rákosu (Václav Kubásek, 1950)
• Bylo to v máji (Martin Frič, 1950)
• Muzikant (František Čáp, 1954)
• Na konci města (Miroslav Cikán, 1954)
• Muž v povětří (Miroslav Cikán, 1955)

Zkomponoval také hudbu pro mnoho krátkých a dokumentárních filmů.

• Poslední polibek (1922)
• Werther (1926)
• Hrdina jedné noci (1935)
• Boží mlýny (1938)
• Srdce v celofánu (1939)
• Maskovaná milenka (1940)
• Muzikantská Liduška (1940)
• Pohádka máje (1940)
• Advokát chudých (1941)
• Preludium (1941)
• Experiment (1943)
• Řeka čaruje (1945)

• Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
• Matějček, Jan: Tschechische Komponisten von heute (Praha 1957)
• Gardavský, Čeněk: Skladatelé dneška (Praha 1961)
• Brousil, A. M.: Česká hudba v českém filmu (Praha 1940)
• Pacák, Luděk: Opereta (Praha 1946)
• Brousil, A. M.: Hudba v našem filmu (Praha 1948)
• Smolka, Jaroslav: Česká hudba našeho století (Praha 1961)
• Nová československá operetní tvorba. Soupis domácí operetní tvorby z let 1945–1960 (Praha 1962)
• Katalog hudebnědramatických děl (Dilia 1984 – Praha 1984)

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Julius Fiala
• Jiří Julius Fiala v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jiří Julius Fiala v Českém hudebním slovníku osob a institucí