Jiří Křenek (spisovatel)

Jiří Křenek
Narození2. června 1933
Velké Karlovice u Vsetína, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí4. prosince 2008 (ve věku 75 let)
Veverská Bítýška
Povoláníprozaik a scenárista
Alma materVojenská akademie v Brně
Žánrromán
Příbuzníprozaik Petr Křenek (bratr)
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Křenek (2. června 1933, Velké Karlovice u Vsetína – 4. prosince 2008, Veverská Bítýška) byl český prozaik a scenárista, autor románů z poválečného Valašska.[1]

Život

Vyrůstal na Valašsku, kde se narodil v rodině strojníka na místní pile. V letech 1948–1950 se vyučil v Elektrotechnických závodech v Mohelnici. Následně absolvoval Školu důstojnického dorostu v Pardubicích (maturita roku 1952 a ve studiu pokračoval na Vojenské akademii v Brně (obor elektrotechnika a radarová technika), kterou úspěšně ukončil roku 1957. Poté do roku 1965 sloužil jako technik v útvarech protivzdušné obrany Československé armády. Po odchodu z armády pracoval jako redaktor v týdenících Československý voják a Tvář. Od roku 1973 byl ve svobodném povolání.[1]

Dílo

První povídky uveřejnil na počátku šedesátých let v časopisech Československý voják, Plamen a Květy. Knižně debutoval roku 1963 románem Chlapi o partyzánském hnutí na Valašsku. Další jeho prózy těžily ze znalosti vojenského prostředí a byly vedeny snahou o zachycení psychologických aspektů života důstojníků v provinčních posádkách. Zachytil také s humorem rázovitý svět valašské vesnice, přičemž se snažil humor skloubit se satirou. Kromě toho zachytil život na Valašsku v době kolektivizace. Je rovněž autorem rozhlasových her, knih pro děti a mnoha filmových scénářů a scénářů k televizním filmům.[2]

Bibliografie

Próza

  • Chlapi (1963), román o partyzánském hnutí na Valašsku.
  • Zabitá neděle (1967), tři povídky z vojenského prostředí. První z nich (Zabitá neděle) je komorním příběhem armádního důstojníka v malém městě, který během jedné letní neděle prožívá pocity marnosti a banality ze svého neužitečného a promarněného života. Další dvě (Světnice číslo 2 a Integrální počet) se odehrávají v době Stalinova kultu osobnosti.
  • Modrá plachetnice (1968), psychologický román z vojenského prostředí.
  • Čas ozimů (1968), tři povídky (Čas ozimů, Čin a Samota) z Valašska, z doby po druhé světové válce.
  • Výčep ve dvoře (1969), dvě psychologické novely (Výčep ve dvoře a Nevěsta Kristova), zobrazující mikrosvět drobných a nešťastných vyděděnců.
  • Pláňata (1973), román o osudech tří dětí rázovité valašské rodiny na moravsko-slovenském pomezí na sklonku okupace.
  • Vesničanka (1973), román z prostředí valašské vesnice, první část trilogie Valigurky z Kopečka.
  • Dům mezi modříny (1974), román, druhá část trilogie Valigurky z Kopečka.
  • Jahody na stéble trávy (1975), román, závěrečná část trilogie Valigurky z Kopečka.
  • Smyčka (1975), kriminální povídka.
  • Valigurky z Kopečka (1976), souborné vydání trilogie Vesničanka, Dům mezi modříny a Jahody na stéble trávy, jejíž ústřední postavou je vdova Valigurová, představitelka starých vesnických a rodových tradic, a její tři dcery.
  • Čas polomů a štěpů (1976), román z prostředí horské pily.
  • Večer s Maupassantem (1977), souborné vydání autorových povídek.
  • Skřivánek a sova (1981), román z velkoměstského prostředí zobrazující manželskou krizi,
  • Čas ozimů, polomů a štěpů (1981), román založený na knihách Čas ozimů a Čas polomů a štěpů zachycující život ve valašské vesnici v době poválečných společenských proměn (kolektivizace a cesta k socialismu na vesnici).
  • Chalupa na spadnutí (1981), humoristický román z prostředí vesničky na moravsko-slovenském pomezí
  • Dlouhé uši v trávě (1983), povídka pro děti, vyprávějící o osudu srnčího mláděte, kterého se ujali lidé.
  • Tomáš a Markéta (1984), román z prostředí Výzkumného ústavu genetického inženýrství, pokoušející se zachytit svět nastupujícího pokolení městské technické inteligence.
  • Bez ženské a bez tabáku (1987), přepis stejnojmenného televizního seriálu z roku 1980, vyprávějící příběhy tří starých kamarádů, kteří celý svůj život prožili na valašské vesnici.
  • Černé ryby, siví holubi... (1988), povídka pro děti, vyprávění valašského chlapce o životě na vesnici na konci druhé světové války.
  • Panenka z rákosu (1988), román navazující na román Tomáš a Markéta.

Rozhlasové hry

  • Měsíční svit (1972)
  • Vyhrávala kapela (1972)
  • Vesničanka (1973)
  • Hrst lesních jahod (1975)
  • Kapela na cestách (1976)
  • Polomy (1977)
  • Svatba v kapele (1978)
  • Dítě v kapele (1978)
  • Dovolená za babku (1979)
  • Dědic ze zákona (1980)
  • Hana ze Ztracence (1982)

Scénáře

Filmové scénáře

  • Zabitá neděle (1969), filmový scénář podle vlastní stejnojmenné povídky, režie Drahomíra Vihanová.
  • Kateřina a její děti (1970), filmový scénář podle vlastní trilogie Valigurky z Kopečka, režie Václav Gajer.
  • Trnové pole (1980), filmový scénář, režie Otakar Kosek.
  • Nos smaragdového měsíce (1984), filmový scénář podle vlastní stejnojmenné povídky, režie Václav Matějka.

Televizní scénáře

  • Nultý kilometr (1973), scénář k televiznímu filmu, režie Milan Peloušek.
  • Deník psaný na vodu (1974), scénář k televiznímu filmu, režie Milan Peloušek.
  • Pláňata (1975), scénář k televiznímu filmu podle vlastního stejnojmenného románu, režie Jiří Bělka.
  • Měsíční údolí (1977), scénář k televiznímu podle vlastní knihy Smyčka, režie Otakar Kosek.
  • Čas polomů a štěpů (1977), scénář k trojdílnému televiznímu filmu podle vlastního stejnojmenného románu, režie Otakar Kosek a Věra Jordánová.
  • Bez ženské a bez tabáku (1980), scénář ke čtyřdílnému televiznímu seriálu, režie Otakar Kosek, roku 1987 autor scénář zpracoval do knižní podoby.
  • Noční expres (1980), scénář k televiznímu filmu, režie Milan Peloušek.
  • Dovolená na úrovni (1984), scénář k televiznímu filmu, režie Stanislav Strnad.
  • Skřivánek a sova (1984), scénář k televiznímu filmu podle vlastního stejnojmenného románu, režie Vojtěch Štursa.
  • Jahody na stéble trávy (1984), scénář ke čtyřdílnému televiznímu seriálu podle vlastního stejnojmenného románu, režie Otakar Kosek.
  • Chalupa na spadnutí (1985), scénář k televiznímu podle vlastního stejnojmenného románu, režie Stanislav Strnad.
  • Tomáš a Markéta (1988), scénář k dvoudílnému televiznímu filmu podle vlastního stejnojmenného románu, režie Otakar Kosek.
  • Králíci nemají jména (1990), scénář k televiznímu filmu, režie Otakar Kosek.
  • Digitální čas (1991), scénář k televiznímu filmu, režie Otakar Kosek.
  • Evangelium podle Pastýřů (1992), scénář k televiznímu filmu podle vlastní povídky Čas ozimů, režie Otakar Kosek.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 379-380
  2. ↑ Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 1. díl, Praha: Brána, 1995, S. 455-456

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“