Jiří Karásek ze Lvovic

Jiří Karásek ze Lvovic
Jiří Karásek ze Lvovic
Jiří Karásek ze Lvovic
Rodné jménoJosef Karásek
Narození24. ledna 1871
Smíchov, Rakousko-Uhersko
Úmrtí5. března 1951 (ve věku 80 let)
Praha, Československo
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
PseudonymEmil Remy
Povoláníspisovatel, básník, literární kritik, dramatik, sběratel, redaktor, prozaik, překladatel, poštovní úředník a kritik umění
Národnostčeská
Tématapoštovnictví, editace, literatura, literární kritika, výtvarná kritika, překlad a sběratelství
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jiří Karásek ze Lvovic ve věku 20 let

Jiří Josef Antonín Karásek ze Lvovic, vlastním jménem Josef Karásek[1], (24. ledna 1871 Smíchov[2] – 5. března 1951 Praha) byl český básník, spisovatel, kritik, překladatel a editor – jeden z hlavních autorů české literární moderny přelomu století, která navazovala na evropský novoromantismus 2. poloviny 19. století, na francouzský literární symbolismus a dekadenci. Jako kritik zastával krédo, že kritika má být uměleckou disciplínou, a jeho kritické dílo je oficiálně řazeno do žánru tzv. impresionistické kritiky.

Ve 20. letech uspořádal ze své ředitelské funkce pražské Poštovní muzeum a jeho novou expozici v budově Karolina. Působil jako redaktor v uměleckých časopisech Moderní revue, Týn, Literární listy, Okultní a spiritualistická revue, Český bibliofil. Studijní zájem o okultismus uplatnil i jako zakládající člen martinistické lóže Simeon (1924).[3]

Přídomek ze Lvovic ke svému jménu připojil na základě rodinné tradice, že je potomkem erbovní rodiny Lvovických ze Lvovic z Hradce Králové (pocházel z ní hvězdář ze 16. století Cyprián Lvovický ze Lvovic).[4] Od roku 1901 se psal jako Jiří Karásek ze Lvovic (přijaté a literární jméno).[5]

Životopis

Narodil se v rodině drážního průvodčího Andrease Karáska (1830–1890) a jeho manželky Anny, rozené Feitové (1839–1900). Měl 6 sourozenců, z nichž dva zemřeli v dětském věku.[6] Pokřtěn byl jako Josef Karásek.[2] Některé druhotné zdroje uvádějí „vlastním jménem“ Jiří Antonín Karásek[7] nebo „občanským jménem“ Josef Jiří Antonín Karásek[8] Na policejní přihlášce z roku 1900 je uveden jako Josef Georg.[9]

Po ukončení studia na Městské střední škole na Malé Straně v Praze[10] roku 1890 pokračoval na bohoslovecké fakultě, kde strávil necelé dva roky.[11] Poté žil rok v Bavorsku. V roce 1892 nastoupil jako úředník k poště, kde mj. jezdil ve vlakové poště do Vídně.[12] V roce 1921 byl jmenován ředitelem knihovny ministerstva pošt a ředitelem Poštovního muzea a archivu.[13]

V roce 1894 založil společně s Arnoštem Procházkou časopis Moderní revue, ve kterém uveřejňovali zejména moderní české a francouzské literární a výtvarné umění. V následujícím roce, když byl soudně stíhán Oscar Wilde, se v červnovém čísle časopisu Karásek poprvé v českých dějinách pokusil o veřejnou obhajobu homoerotického cítění. Ve 30. letech byl postupně členem redakcí dvou „listů pro sexuální reformu“ – Hlas a Nový hlas.[14]

Byl především spisovatelem, autorem řady básnických sbírek i próz (románů, novel a biblických apokryfů). Jeho poezie nese společné rysy novoklasicismu, symbolismu a dekadence. Sbírka Sodoma byla v roce 1895 pro svou údajnou „nemravnost“ konfiskována. Některé z jeho románů jsou historiky po r. 1989 sekundárně řazeny do širšího okruhu literatury science fiction.[15] Své literární juvenilie, které publikoval převážně časopisecky do r. 1894, ze svých spisů vyřadil a zakazoval jejich další otisk (mj. romány Bezcestí, Mimo život a drama Hořící duše).[16]

Duchovní souznění ho spojovalo mj. s malíři Karlem Hlaváčkem, Františkem Koblihou, Wlastimilem Hofmanem a Janem Zrzavým, který se ve své tvorbě z počátku 20. století inspiroval mj. i Karáskovou prózou Legenda o melancholickém princi a v roce 1910 daroval básníkovi svou kresbu Hlava Jana Křtitele (Karásek také r. 1948 napsal doprovodný text do katalogu jeho výstavy v Brně, která byla na dlouhou dobu poslední).[17]

Zemřel po delší nemoci v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského pod Petřínem na následky zápalu plic.

Aféra anonymních listů

Roku 1909 vypukl jeden z nejpodivnějších českých literárních skandálů. Řada umělců a politiků zpočátku roku obdržela anonymní dopisy plné společenských klepů, osobních obvinění a vulgarit (i kreslených). Hlavním mluvčím postižené skupiny se stal F. X. Šalda, ten se zapříčinil o zveřejnění celé záležitosti. Jako pisatel dopisů byl označen, a tedy skandalizován, Karásek – jeho osobní život tak byl přetřásán v tisku, obvinění se šířilo, aniž by však byl předložen jakýkoliv důkaz k němu. Karásek na svoji obranu vydal vlastním nákladem brožuru Anonymní listy čili Aféra "pěti spisovatelů" (1910). Dozvuky aféry byly slyšitelné a viditelné ještě v letech 1912–1913.[18]

Karáskova galerie

Po celý život vášnivě sbíral slovanské umění a grafiku. Jeho sbírka patří k největším uceleným souborům tohoto druhu v Čechách. Během svého života shromáždil rozsáhlou soukromou knihovnu (48 000 svazků)[19] a sbírku slovanského umění a grafiky (40 000 položek). Roku 1924 tuto tzv. Karáskovu galerii věnoval Československé obci sokolské (ČOS). Galerie byla od roku 1925 umístěna v sídle ČOS v Tyršově domě v Praze, s podmínkou, že ji bude do konce života spravovat.[20] Od roku 1954 je součástí Památníku národního písemnictví sídlícího na pražském Strahově.[1]

Dílo

Literární dílo

  • Zazděná okna (1894)
  • Sodoma (1895) – byla cenzurou zakázána a vyšla znovu až o deset let později po interpelaci sociálnědemokratického poslance Josefa Hybeše ve vídeňském parlamentu
  • Stojaté vody (1895), próza
  • Kniha aristokratická (1896) – nové vydání těch básní ze sbírky Sodoma, které nebyly zabaveny cenzurou
  • Sexus necans (1897)
  • Gotická duše (1900, přepracované vydání 1905 a 1921)
  • Impresionisté a ironikové, (1903)
  • Hovory se smrtí (1904),
  • Romány tří mágů: Román Manfreda Macmillena (1907), Scarabaeus (1908), Ganymedes (1925)
  • Endymion (1909)
  • Ostrov vyhnanců (1912)
  • Písně tulákovy o životě a smrti (1930)
  • Ztracený ráj (1938)
  • Zplozenci pekla (1940) přepracovaný román Josefa Jiřího Kolára
  • Poslední vinobraní (1946)
  • Vzpomínky (posmrtně, 1994)

Odborné publikace a články

  • Výstava děl sochaře Rodina v Praze, Moderní revue 8, 1901–1902, s. 474
  • Renesanční touhy v umění, Praha 1902
  • Impresionisté a ironikové, Praha 1903
  • Chimérické výpravy, Praha 1905
  • Umění jako kritika života, Praha 1906
  • František Kobliha, Moderní revue 30, 1923–1924, s. 123
  • Grafika Františka Bílka, Hollar 3, 1925–1926, s. 49–58
  • Grafický kabinet v Karáskově galerii, Hollar 3, 1926–1927, s. 12–25
  • Tvůrcové a epigoni. Kritické studie, Praha 1927
  • Cesta mystická, Praha 1932

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Lexikon české literatury 2/II K–L. Praha: Academia, 1993. S. 664.
  2. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ NAKONEČNÝ, Milan. Novodobý český hermetismus. 2. vyd. Praha: Eminent, 2009. ISBN 978-80-7281-327-8 (váz.). S. 47, 49–50, 52, 63, 72, 74–75, 80, 106, 109, 111–112, 187, 192, 308, 322, 327. 
  4. ↑ LIFKA, Bohumír. Znaky českých spisovatelů. Erbovní knížka na rok 1939. S. 48–50. 
  5. ↑ KUCHAŘ, Lumír. Dialogy o kráse a smrti. 1. vyd. Brno: Host, 1999. ISBN 80-86055-64-7. S. 68. 
  6. ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Andrease Karáska
  7. ↑ Česká literatura od počátků k dnešku. Praha: NLN, 1998. S. 409 a 1006 (dále jen Česká literatura).
  8. ↑ Novák, J. V., NOVÁK, A. Přehledné dějiny literatury české. S. 921.
  9. ↑ Policejní přihlášky, Praha, Josef Georg Karásek
  10. ↑ Škola Nerudova : Sborník k 100. výročí založení české střední školy na Malé Straně. 1. vyd. Praha: SVVŠ Jana Nerudy, 1965. S. 21, 24–26. 
  11. ↑ Med, Jaroslav, Básník marné touhy, in: Jiří Karásek ze Lvovic, Ocúny noci, Odeon, Praha 1984, s. 13
  12. ↑ KARÁSEK ZE LVOVIC, Jiří. Vzpomínky. Praha: Thyrsus, 1994. ISBN 80-901774-0-9. 
  13. ↑ ŠPIRITOVÁ, Alexandra. Spisy bývalého Poštovního archivu v Praze. Paginae historiae. Roč. 2001, čís. 9, s. 98–113. 
  14. ↑ LISHAUGEN, Roar: Nejistá sezóna jiné literatury, Dějiny a současnost, č. 12/2007. (online)
  15. ↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Karásek ze Lvovic, Jiří, s. 112. 
  16. ↑ KOLAŘÍK, Karel. Raná literární tvorba Jiřího Karáska ze Lvovic. Česká literatura. 2008, roč. 56, čís. 5, s. 605–634. Dostupné online. 
  17. ↑ Srp, Karel – Orlíková, Jana, Jan Zrzavý, Academia, Praha 2003, s. 102, 336
  18. ↑ PAPOUŠEK, Vladimír; HECZKOVÁ, Libuše. Dějiny nové moderny. 1. vyd. Praha: Academia, 2010. ISBN 978-80-200-1792-5. S. 158. 
  19. ↑ Katalog online: http://nris.nkp.cz/Katalog.aspx?sigla=ABE336&katkey=PNPKKG Archivováno 12. 6. 2011 na Wayback Machine.
  20. ↑ Jas, 24.5.1940, s. 332 (dostupné online v NK ČR)

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 600–601, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Sen o říši krásy. 1. vyd. Praha: Obecní dům, 2001. 392 s. ISBN 80-86339-05-X. 
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 126–128. 
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 574. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/II. K–L. Praha: Academia, 1993. 597–1377 s. ISBN 80-200-0469-6. S. 664–667. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 41. 
  • VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 
  • ZACH, Aleš. Nakladatelská pouť Jiřího Karáska ze Lvovic. 1. vyd. Praha: Thyrsus, 1994. 64 s. ISBN 80-901774-1-7. 
  • A chceš-li, vyslov jméno mé: k stému výročí narození Jiřího Karáska ze Lvovic. 1. vyd. V Praze: Památník národního písemnictví, [1973]. 121 s. 
  • ZÁVADA, Vilém. Chvíli u Jiřího Karáska ze Lvovic (rozhovor). Rozpravy Aventina. 1930, roč. 6, čís. 4, s. 37. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Jiri Karasek ze Lvovic 1930.jpg
Jiří Karásek ze Lvovic (1871-1951) byl český dekadentní básník, spisovatel, kritik a sběratel umění.
Jiří Karásek ze Lvovic, signature.jpg
Jiří Karásek ze Lvovic, podpis