Jiří Klecanda

Jiří Klecanda
Jiří Klecanda
Narození	5. dubna 1890 Praha[1] Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	28. dubna 1918 (ve věku 28 let) Omsk, Rusko[1] Ruská socialistická federativní sovětská republika
Příčina úmrtí	zápal plic[2]
Místo pohřbení	Omsk, Rusko
Národnost	česká
Vzdělání	maturita, univerzita[3]
Povolání	legionář, politik, tajemník ČSNR[2]
Rodiče	Jan Klecanda (1855–1920)
Příbuzní	bratr: Vladimír Klecanda (1888–1946); bratr: Jan Havlasa (1883–1964)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Klecanda (5. dubna 1890, Praha^[4][1] – 28. dubna 1918, Omsk, Rusko^[1]) byl český politik, pracující ve vrcholných orgánech hájících zájmy Čechů a Slováků v krajanských spolcích působících na Rusi během první světové války.^[1]

Jiří Klecanda se narodil 5. dubna 1890 v Praze jako nejmladší ze tří synů českého učitele, spisovatele a novináře Jana Klecandy (* 1855 – 1920). (Jedním z jeho bratrů byl historik Vladimír Klecanda (*1888 – 1946); druhým z jeho bratrů byl diplomat Jan Havlasa (* 1883 – 1964) – vlastním jménem Jan Klecanda – český spisovatel, autor dobrodružných a fantastických příběhů.) Jiří Klecanda působil od roku 1909 jako knihovník carské akademie věd v Petrohradě a zároveň jako funkcionář českých krajanských spolků.^[1] V československém revolučním hnutí na Rusi pracoval od začátku první světové války^[6] jako jeden z hlavních organizátorů československého zahraničního odboje v Rusku.^[1] Byl členem první „Rady Čechů“ na Rusi.^[6] Od roku 1915^[1] působil jako (historicky první) sekretář (tajemník) „Svazu československých spolků na Rusi“.^[1][6] Od roku 1917 zastával funkci (historicky prvního) tajemníka (sekretáře) „Odbočky Československé Národní Rady“ v Rusku.^[1] Jiří Klecanda je též znám jako důvěrník Tomáše Garrigue Masaryka.^[1] V letech 1917 až 1918 vedl se sovětskou vládou jednání o evakuaci československých legií.^[1] Dne 28. dubna 1918 na své cestě k legiím na Sibiř^[6] náhle zemřel v jihosibiřském městě Omsk.^[1]

Jiří Klecanda se narodil 5. dubna 1890 v Praze do rodiny spisovatele, buditelského novináře a lidového novelisty Jana Klecandy jako jeho třetí, nejmladší syn. ^[3] Po skončení středoškolských studií na gymnáziu v Žitné ulici v Praze pokračoval Jiří Klecanda studiem historie na pražské univerzitě.^[3] Současně pracoval v Zemském archívu.^[3] Ve svých devatenácti letech (v roce 1909) odcestoval do ruského Petrohradu, kde začal studovat byzantologii. ^[3] Ke konci roku 1909 se Jiří Klecanda stal pomocníkem v Imperatorské akademii nauk v Petrohradě.^[3] Pracoval hlavně ve slovanském oddělení, které doplnil o československý oddíl. ^[3] Na své disertační práci („Život svatého Ondřeje řeckého“) pracoval po dobu jedenácti měsíců tj. téměř v průběhu celého roku 1910.^[3] Práce byla poté otištěna ve Zprávách Akademie nauk.^[3] V průběhu let 1910 až 1915 se Jiří Klecanda pracovně soustředil na vydávání Slovanské bibliografie a rovněž pracoval na byzantské paleografii.^[3]

Po začátku první světové války ale Jiří Klecanda zanechal záhy veškeré své vědecké činnosti a začal pomáhat krajanským (československým) spolkům na Rusi.^[3] Tyto spolky posilovaly národní vědomí v Rusku žijících Čechů a Slováků, hájily jejich zájmy (Češi a Slováci na Rusi byli za první světové války počítáni mezi příslušníky Rakouska-Uherska a jako takoví byli poškozováni a ohrožováni mimořádnými válečnými opatřeními.) a sjednocovaly úsilí krajanů o konečné vyřešení československé otázky vytvořením samostatného státu – Československa.^[3]

V roce 1912 zajistil Jiří Klecanda svým organizačním úsilím možnost, aby Pěvecké sdružení moravských učitelů vystoupilo ve třech hlavních městech Ruska.^[3] Zájezd se uskutečnil v roce 1913, posílil národní uvědomění i sebevědomí v Rusku žijících krajanů a vzbudil zájem i v kruzích ruské inteligence.^[3] Organizační a přípravné práce s touto akcí spojené umožnily Jiřímu Klecandovi navázat styky i s krajany, kteří žili mimo Petrohrad.^[3]

Po vypuknutí první světové války (28. července 1914) se 4. srpna 1914 konala v Petrohradě velká manifestace.^[3] Ta byla vyvolaná protestním projevem našich krajanů proti ústředním mocnostem.^[3] O dva dny později (6. srpna 1914) se konala schůze „Českého výpomocného spolku“, kde byl ustanoven „Komitét pro pomoc obětem války“.^[3] Ustavující schůze tohoto komitétu se konala 7. srpna 1914 a již zde Jiří Klecanda navrhl sestavit memorandum o československé otázce a o československém programu samostatnosti.^[3] Následně Jiří Klecanda vypracoval „Pamětní spis o československé otázce“.^[3] Tento dokument vydal „Český výpomocný spolek" v Petrohradě dokonce tiskem a zaslal jej nejen ruské vládě ale i některým vlivným osobám (ze světa politického, vojenského i kulturního) na Rusi.^[3]

Klecandou sestavený „Pamětní spis o československé otázce“ byl psán odborným jazykem (bylo to vlastně vědecké pojednání).^[3] Jeho nejsilnější stránkou byl fakt, že v něm byl jasně a zřetelně deklarován program československé jednoty.^[3] Členům ruské vlády toto memorandum odevzdávaly delegace v nichž figuroval i Jiří Klecanda.^[3] V první polovině září roku 1914 svolal „Český komitét“ v Moskvě zástupce krajanských spolků aby společně vypracovali memorandum pro ruského cara.^[3] Toto memorandum car obdržel 17. září 1914 z rukou čtyřčlenné deputace, ve které nechyběl ani Jiří Klecanda.^[3] V březnu následujícího roku (1915) byl v Moskvě ustaven „Svaz československých spolků na Rusi“.^[3] Jeho úkolem bylo, kromě běžné spolkové agendy, zajišťovat péči o krajany, kteří byli během první světové války poškozeni.^[3] Dalším úkolem tohoto Svazu pak byla revolučně – politická práce směřující ke vzniku samostatného Československa.^[3] Nový stát měl vzniknout „zdola“ bezprostřední aktivitou Čechů a Slováků a to především jejich účastí v dobrovolnických (dobrovoleckých) vojenských formacích.^[3]

Jiří Klecanda byl zvolen tajemníkem „Svazu československých spolků na Rusi“.^[3] Do roku 1915 se angažoval například při rozšiřování České družiny na pluk a pak na brigádu; při zakládání týdeníku „Čechoslovák“ v Petrohradě; při přesvědčování ruské vlády, aby přistoupila na projekt zaměstnávání českých a slovenských zajatců v továrnách, jejichž výroba byla orientována na dodávky pro ruskou armádu.^[3] V roce 1916 strhla na sebe vedení „Svazu československých spolků na Rusi“ kyjevská skupina a Jiří Klecanda se soustředil na propagační činnost.^[3] Využíval při tom svoje rozsáhlé styky ve vědeckých, úřednických i politických kruzích.^[3]

Druhý výroční sjezd „Svazu československých spolků na Rusi“ (na začátku května 1917) měl charakter československého národního sjezdu a účastnili se jej jak delegáti krajanských spolků, tak i zástupci oddílů našeho vojska a revolučních zajateckých organizací.^[3] Na jeho první pracovní schůzi byla jako nejvyšší orgán zahraničního odboje uznána Československá národní rada (ČSNR) v čele s profesorem T. G. Masarykem.^[3] Zároveň bylo rozhodnuto, že pro Rusko bude zřízena „Odbočka Československé Národní Rady“ a do jejího čela byl zvolen tajemník – Jiří Klecanda.^[3]

Fungování Odbočky Československé Národní Rady (ČSNR) v Rusku roku 1917 (především po Únorové revoluci, která v Rusku proběhla mezi 8. březnem 1917 až 12. březnem 1917) bylo silně ztíženo politickým dvojvládím, protože stávající vládní orgány (prozatímní vláda) se přely o moc s nově vzniklými sověty – revolučními radami dělnických, rolnických a vojenských zástupců.^[3] Sověty byly zásadně proti pokračování první světové války.^[3] Na to, jak v této situaci pracoval Jiří Klecanda uvedl předseda Odbočky Československé Národní Rady – prezident T. G. Masaryk ve svých pamětech následující vzpomínku:^[3]

Velkou pomocí mě byl Jiří Klecanda ... Znal dobře poměry v Petrohradě, v ministerstvech a armádě, a byl svým literárním povoláním ve styku s akademiky a profesory. Jako sekretář Odbočky Československé Národní Rady chodil se mnou po všech ruských civilních a vojenských úřadech. Mnohé obchůzky a intervence vykonával sám úspěšně ... byl spolehlivým tlumočníkem našeho programu.

T. G. M., paměti, ^[3]

V první polovině října roku 1917 nakonec nejvyšší ruské velitelství povolilo zformovat československý armádní sbor, uznalo jako autoritu Československou národní radu a Jiří Klecanda byl jmenován plnomocným zástupcem (komisařem) Československé národní rady ve stanu nejvyššího velitele ruských front.^[3]

V první dekádě listopadu roku 1917 (7. listopadu 1917 až 8. listopadu 1917) se v Rusku uskutečnila Velká říjnová socialistická revoluce a vlády nad Ruskem se zmocnili bolševici.^[3] Jiří Klecanda byl sice protibolševického smýšlení, ale přesto i s úřady nového státního režimu v Rusku trpělivě jednal o praktických politických a vojenských tématech, které se týkaly našich krajanů.^{[3] [p 1]}

Dne 3. března 1918 uzavřely v Brestu Litevském Ústřední mocnosti s bolševiky Brestlitevský mír. V něm se Sověti mimo jiné zavázali nestrpět na svém území vojenské oddíly nepřátelské ústředním mocnostem, což se týkalo i československých legií. A tak ještě před skončením první světové války (11. listopadu 1918) byly československé vojenské jednotky (českoslovenští legionáři) na cestě z Ruska.^[3] Sovětská vláda požadovala odzbrojení těchto útvarů a Klecanda s ní vyjednal uspokojivou dohodu o uvolnění průjezdu vojska do Vladivostoku.^[3] Dojednané podmínky ale nebyly ze strany Rusů dodrženy, když orgány vlády v Penze přinutily vedení československých jednotek k přijetí daleko těžších podmínek.^[3] Jiří Klecanda to pokládal jen za další důkaz neupřímného přístupu sovětů k československému vojsku.^[3]

Na počátku dubna roku 1918 přijel Jiří Klecanda do Penzy, aby informoval Odbočku Československé Národní Rady, že nastaly nové potíže v přepravě československého vojska.^[3] Následně Jiří Klecanda odjel na jednání do Samary.^[3] V Samaře onemocněl a 16. dubna 1918 jej převzal do ošetřování československý lékař.^[3] Ještě ne zcela uzdravený Klecanda byl vystaven další těžké zdravotní komplikaci a jeho vyčerpaný organismus tomuto ataku dne 28. dubna 1918 ve vlaku na nádraží v Omsku podlehl.^{[3] [p 2]}

Jiří Klecanda byl pochován (s vojenskými poctami) na hřbitově v Omsku a nad jeho hrobem byl postaven pomník. Při manifestačním legionářském sjezdu dne 28. června 1924 byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Mezibranské ulici v Praze 2.^[3]

• Pohřeb, hrob a pomník Jiřího Klecandy v Omsku + pamětní deska v Praze
• 
  Pohřeb^[7]
• 
  Pohřeb^[8]
• 
  Hrob a pomník^[9]
• 
  Odhalení pamětní desky v Mezibranské ulici v Praze 2^[3]

• Legionářský poslužný spis (archivní materiál, z něhož byly čerpány informace do databáze legionářů za první světové války)
• Vzpomínky (v písemné formě) Jana Kudely – přítele Jiřího Klecandy

• Jan Klecanda
• Vladimír Klecanda
• Jan Havlasa

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Klecanda na Wikimedia Commons
• Památce pracovníka k našemu osvobození. Pestrý týden. 5. 5. 1928, s. 16. Dostupné online. 
• Jiří Klecanda v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)