Jiří Krejčík

Jiří Krejčík
Narození26. června 1918
Rakousko-Uhersko Praha, Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. srpna 2013 (ve věku 95 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníherec, filmový režisér, pedagog, scenárista a televizní herec
OceněníVyznamenání Za vynikající práci zbi (1980)
medaile Za zásluhy mzz II. stupeň (2001)
Artis Bohemiae Amicis (2008)
zasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Krejčík (26. června 1918 Praha8. srpna 2013 Praha[1]) byl český režisér, scenárista, příležitostný herec a vysokoškolský pedagog. V roce 1998 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Jako režisér proslul dramatickými i komediálními filmy. Působil i jako divadelní režisér.

Život

Po maturitě studoval na technice, během protektorátu působil u soukromé firmy a posléze jako statista a adept režie v barrandovských ateliérech, což ho uchránilo před totálním nasazením. Později se věnoval samostatné režijní práci, zprvu u reklamních a krátkých filmů. Jako režisér celovečerního hraného filmu debutoval v roce 1947 snímkem Týden v tichém domě na motivy povídek Jana Nerudy. V 50. letech se (mj. společně s Janem Werichem) podílel na scénáři a přípravě filmu Císařův pekař a pekařův císař, který měl původně i režírovat, nakonec ale snímek režíroval Martin Frič.

Vzhledem ke svému negativnímu postoji k tehdejšímu komunistickému režimu nemohl pravidelně točit své filmy.[zdroj?]

Svého režijního vrcholu dosáhl zejména v šedesátých letech 20. století. V té době natočil výrazné filmy jako například Vyšší princip (1960), drama z období druhé světové války po atentátu na Reinharda Heydricha, dále hořkou komedii Svatba jako řemen (1967) a komedii na námět divadelní hry irského dramatika Seana O'Caseyho Pension pro svobodné pány (1967).

V sedmdesátých letech 20. století režíroval především životopisný film Božská Ema (1979) o životě významné české operní zpěvačky Emy Destinnové. Pedagogicky působil na FAMU, od 2. května 2006 jako profesor pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média – režie.

Divákům může být znám hereckou rolí lékaře ve filmu Pelíšky (1999) nebo řezníka ve Slavnostech sněženek.

Ocenění

Režijní filmografie

Celovečerní filmy

Televizní filmy

  • Psíčci lorda Carletona (1970)
  • Silvestr svobodného pána (1979)
  • Povídka malostranská (1981)
  • Tichý podnájemník (1981)
  • Babička se zbláznila (1982)
  • Milenci pani Suzanne (1985)
  • Nepočestná (1988)
  • Podnájem na Champs Ellysées (1990)
  • Muž, který neměl důvěru (1991)
  • Svatá noc (2001)
  • Dědictví slečny Innocencie (2003)
  • Slečna Julie (2005)
  • Osudové peníze (2010)

Dokumentární filmy

  • Naši havíři (1943)
  • Každý na své místo (1943)
  • Zdař Bůh, hoši! (1944)
  • V hlubinách země (1944)
  • Kováci (1946)
  • Důvěrou k míru (1946)
  • Praha... bude naše? (1994–1996)
  • Maturita v listopadu (2000) (TV)
  • Národ v sobě (2002) – o vleklé kauze restituce a prodeji restaurační budovy Národního divadla[2]
  • 24 (2011)
  • Dlouhý srpen Jiřího Krejčíka (2012) (TV film)
  • Můj Vladimír Pucholt (2015) (TV film)

Herecká filmografie

Odkazy

Reference

  1. spa [SPÁČILOVÁ, Mirka] a věž [ŽILKOVÁ, Věra]. Zemřel režisér, scenárista a herec Jiří Krejčík. iDnes.cz [online]. 9. srpna 2013 [cit. 25. 7. 2023]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/zemrel-jiri-krejcik-reziser-filmu-vyssi-princip.A130809_074845_filmvideo_vez
  2. Národ v sobě, Česká televize

Literatura

  • ČERNÝ, František. Hraje František Smolík. Praha: Melantrich, 1983, s. 217, 238, 298, 329, 341–347.
  • Kdo je kdo 91/92. Česká republika, federální orgány ČSFR. 1. díl, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 486. Editor Michael Třeštík. 
  • Osobnosti – Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 371. 
  • SMETANA, Miloš. Jan Tříska. Praha: XYZ, 2004, s. 73. ISBN 80-903399-5-6.
  • ŠTOLL, Martin a kol. Český film: režiséři-dokumentaristé. Praha: Libri, 2009. 695 s. ISBN 978-80-7277-417-3. S. 293–297.
  • TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. II. díl, K–P. Praha: Paseka, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 179. 
  • TŘEŠTÍK, Michael, ed. Kdo je kdo = Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů. 5. vyd. Praha: Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 337. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vyznamenání Za vynikající práci - stužka.jpg
Vyznamenání Za vynikající práci - stužka
CZE Medaile Za zasluhy 2st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy II. stupně – Česká republika (od roku 1994).