Jiří Krejčík

Jiří Krejčík
Narození	26. června 1918 Praha, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. srpna 2013 (ve věku 95 let) Praha Česko Česko
Povolání	herec, filmový režisér, pedagog, scenárista a televizní herec
Ocenění	Vyznamenání Za vynikající práci (1980) medaile Za zásluhy II. stupeň (2001) Artis Bohemiae Amicis (2008) zasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jiří Krejčík (26. června 1918 Praha – 8. srpna 2013 Praha^[1]) byl český režisér, scenárista, příležitostný herec a vysokoškolský pedagog. V roce 1998 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Jako režisér proslul dramatickými i komediálními filmy. Působil i jako divadelní režisér.

Život

Po maturitě studoval na technice, během protektorátu působil u soukromé firmy a posléze jako statista a adept režie v barrandovských ateliérech, což ho uchránilo před totálním nasazením. Později se věnoval samostatné režijní práci, zprvu u reklamních a krátkých filmů. Jako režisér celovečerního hraného filmu debutoval v roce 1947 snímkem Týden v tichém domě na motivy povídek Jana Nerudy. V 50. letech se (mj. společně s Janem Werichem) podílel na scénáři a přípravě filmu Císařův pekař a pekařův císař, který měl původně i režírovat, nakonec ale snímek režíroval Martin Frič.

Vzhledem ke svému negativnímu postoji k tehdejšímu komunistickému režimu nemohl pravidelně točit své filmy.^[zdroj?]

Svého režijního vrcholu dosáhl zejména v šedesátých letech 20. století. V té době natočil výrazné filmy jako například Vyšší princip (1960), drama z období druhé světové války po atentátu na Reinharda Heydricha, dále hořkou komedii Svatba jako řemen (1967) a komedii na námět divadelní hry irského dramatika Seana O'Caseyho Pension pro svobodné pány (1967).

V sedmdesátých letech 20. století režíroval především životopisný film Božská Ema (1979) o životě významné české operní zpěvačky Emy Destinnové. Pedagogicky působil na FAMU, od 2. května 2006 jako profesor pro obor filmové, televizní a fotografické umění a nová média – režie.

Divákům může být znám hereckou rolí lékaře ve filmu Pelíšky (1999) nebo řezníka ve Slavnostech sněženek.

Ocenění

• Laureát státní ceny (1953, 1955)
• Zasloužilý umělec (1968)
• Vyznamenání Za vynikající práci (1980)
• Český lev (1999)
• Cena Vladislava Vančury (2000)
• medaile Za zásluhy II. stupeň (2001)
• Cena za mimořádný umělecký přínos světovému filmu (Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary) (2005)

Režijní filmografie

Celovečerní filmy

• Týden v tichém domě (1947)
• Ves v pohraničí (1948)
• Svědomí (1949)
• Nad námi svítá (1952)
• Frona (1954)
• O věcech nadpřirozených – povídka Glorie (1958)
• Morálka paní Dulské (1958)
• Probuzení (1959)
• Vyšší princip (1960)
• Labyrint srdce (1961)
• Polnočná omša (1962)
• Čintamani a podvodník (1964)
• Pension pro svobodné pány (1967)
• Svatba jako řemen (1967)
• Hry lásky šálivé (1971)
• Podezření (1972)
• Božská Ema (1979)
• Prodavač humoru (1984)

Televizní filmy

• Psíčci lorda Carletona (1970)
• Silvestr svobodného pána (1979)
• Povídka malostranská (1981)
• Tichý podnájemník (1981)
• Babička se zbláznila (1982)
• Milenci pani Suzanne (1985)
• Nepočestná (1988)
• Podnájem na Champs Ellysées (1990)
• Muž, který neměl důvěru (1991)
• Svatá noc (2001)
• Dědictví slečny Innocencie (2003)
• Slečna Julie (2005)
• Osudové peníze (2010)

Dokumentární filmy

• Naši havíři (1943)
• Každý na své místo (1943)
• Zdař Bůh, hoši! (1944)
• V hlubinách země (1944)
• Kováci (1946)
• Důvěrou k míru (1946)
• Praha... bude naše? (1994–1996)
• Maturita v listopadu (2000) (TV)
• Národ v sobě (2002) – o vleklé kauze restituce a prodeji restaurační budovy Národního divadla^[2]
• 24 (2011)
• Dlouhý srpen Jiřího Krejčíka (2012) (TV film)
• Můj Vladimír Pucholt (2015) (TV film)

Herecká filmografie

• Maskovaná milenka (1940)
• Slavnosti sněženek (1983)
• Labyrint (1991)
• Pelíšky (1999)
• Pamětnice (2009)

Odkazy

Reference

Literatura

• ČERNÝ, František. Hraje František Smolík. Praha: Melantrich, 1983, s. 217, 238, 298, 329, 341–347.
• Kdo je kdo 91/92. Česká republika, federální orgány ČSFR. 1. díl, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 486. Editor Michael Třeštík. 
• Osobnosti – Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 371. 
• SMETANA, Miloš. Jan Tříska. Praha: XYZ, 2004, s. 73. ISBN 80-903399-5-6.
• ŠTOLL, Martin a kol. Český film: režiséři-dokumentaristé. Praha: Libri, 2009. 695 s. ISBN 978-80-7277-417-3. S. 293–297.
• TOMEŠ, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. II. díl, K–P. Praha: Paseka, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 179. 
• TŘEŠTÍK, Michael, ed. Kdo je kdo = Who is who: osobnosti české současnosti: 5000 životopisů. 5. vyd. Praha: Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 337. 

Externí odkazy

• Osoba Jiří Krejčík ve Wikicitátech
• Jiří Krejčík v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jiří Krejčík ve Filmové databázi
• Jiří Krejčík na Kinoboxu
• Jiří Krejčík (rozhovor z cyklu České televize Na plovárně) – video on-line v archivu ČT