Jiří Kuběna

PhDr. Jiří Kuběna
Rodné jménoJiří Paukert
Narození31. května 1936
Prostějov,
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí10. srpna 2017 (ve věku 81 let)
Znojmo,
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníBítov – starý hřbitov
Povoláníspisovatel, básník, historik umění, překladatel a historik
Alma materFilozofická fakulta Masarykovy univerzity
Tématadějiny umění a literární činnost
OceněníCena města Brna (2009)
Medaile Za zásluhy mzz I. stupně (1998)
PodpisPodpis
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Kuběna, vlastním jménem Jiří Paukert,[1] (31. května 1936 Prostějov10. srpna 2017 Znojmo) byl moravský[2] básník a historik umění, představitel generace tzv. šestatřicátníků (spolu s Václavem Havlem, Pavlem Švandou, Violou Fischerovou nebo Věrou Linhartovou).[3]

Život

Byl synem Františka Paukerta a sochařky Hedviky Paukertové (roz. Vocilkové).[4] Po maturitě na gymnasiu v Brně (1954) vystudoval v letech 1954–1959 dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (prof. A. Kutal, V. Richter).[5] V letech 1959–2006 byl zaměstnán jako odborný pracovník Krajské státní správy památkové péče a ochrany přírody v Brně, v letech 1994–2006 jako kastelán hradu Bítov. Je autorem několika monografií o památkách na jižní Moravě.

Koncem 50. let a 60. letech se zúčastnil neoficiálních literárních večerů spolu s Václavem Havlem a Věrou Tobolovou.[6] Před rokem 1989 publikoval vlastní básně téměř výlučně v samizdatu a v exilu, s výjimkou několika kratších textů, které vydal v době kulturního uvolnění kolem r. 1968. Po roce 1989 se stal kastelánem hradu Bítova, kde trvale žil a kde v 90. letech uspořádal několik celostátních setkání českých básníků a kritiků. V 90. letech vydával časopisy Box a Vetus via. Kromě řady básnických sbírek vydal básnický výbor Krev ve víno, knihu esejů Paní na Duze a knihu vzpomínek Paměť básníka. Nakladatelství Host dokončuje vydání celého jeho souborného díla v osmi svazcích.

V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.[7]

V roce 1998 byl prezidentem Václavem Havlem vyznamenán Medailí Za zásluhy v oblasti kultury a umění I. stupně.

Sám se hlásil k monarchismu, monarchii viděl jako ideální alternativu k nefunkční demokracii (již považoval za nevhodnou pro větší státní celky) nebo autoritářství. Ovšem i parlamentní monarchie, kde má panovník pouze symbolickou roli, pokládal za vhodnější než republiku, neboť panovník je zosobněním národní a státní identity. Rozpad Rakouska-Uherska byla podle něj pro český národ velká škoda v rovině ekonomické i duchovní.[8] V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák.[9]

Bývá považován za nejvýznamnějšího homoeroticky orientovaného básníka v současné české literatuře, "mužský éros" je významně přítomen v jeho tvorbě. Hlásil se ke konzervativnímu katolictví a v jeho díle se vyskytují i četné duchovní a náboženské motivy.[10] Byl významným inspirátorem několika mladších básníků (Pavel Petr, Aleš Kauer aj.).[zdroj?]

Zemřel po delší nemoci ve Znojmě v nemocnici ve čtvrtek ráno dne 10. srpna 2017.[11] Pohřben byl na starém hřbitově Bítova naproti hradu, kde do smrti bydlel. [12]

Dílo

Odborné publikace

  • Bítov, Brno 1964
  • Čechy pod Kosířem, Brno 1964 (s Z. Horsákem)
  • Jaroměřice nad Rokytnou, Brno 1965, 1971
  • Vranov nad Dyjí, Brno 1965
  • Mohyla míru u Slavkova, Brno 1966, 1970
  • Vranov - Bítov, Brno 1968
  • Státní zámek Lednice, Brno 1970
  • Lednice, Brno 1976
  • Státní zámek Vranov nad Dyjí, Brno 1976
  • Státní zámek Lysice, Brno 1976
  • Státní hrad Bítov, Brno 1979 (s J. O. Eliášem, I. Řeholkou)
  • Vranov nad Dyjí, Brno 1989 (s K. Janíčkem, L. Šetinovou)

Básně

  • Audience u papeže, 1966
  • List Josefu Palivcovi, 1967
  • Láska Boha i člověka, 1991
  • Nelítostné zastaveníčko – Malá noční mariánská muzika, 1994
  • Krev ve víno – výbor z díla (1953–1995), 1995
  • Paní Na Duze, 1998 – eseje
  • Matka Zjevení, 2002
  • Paměť básníka – Z mého orloje (vzpomínky na přítomnost), 2006
  • Ukřižování vína (Dílo VI) – výbor z díla (1987–1989), 2008
  • Krásný rytíř na vysoké skále: verše z roku 1953, 2011
  • Ráno na Olympu (Dílo VII/1 a Dílo VII/2) – výbor z díla (1989–2013), 2013

Reference

  1. BEZR, Ondřej. Pětasedmdesátiny básníka Jiřího Kuběny připomíná jeho milovaný Bítov. iDNES.cz [online]. 2011-05-30 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. 
  2. moravane.eu [online]. [cit. 2012-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-19. 
  3. POLÁČEK, Jiří. Vzpomínat je umění. Literární noviny, 2006, č. 37, s. 11.
  4. Jiří KUBĚNA. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. 
  5. dipl. práce: Rané malířské dílo Bohumila Kubišty 1902-1910
  6. Jan Koblasa, Záznamy z let padesátých a šedesátých, 2002, Vetus Via, Brno
  7. Ocenění Ministerstva kultury pamětní medailí ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Bulletin Společnosti Otokara Březiny. 09.2018, roč. 2018, čís. 72, s. 16. 
  8. BALAŠTÍK, Miroslav. „nebudu tancovat podle globalisačního metru — a vím, že to vyhraju…“ rozhovor s básníkem Jiřím Kuběnou. S. 3–12. HOST [online]. 2004-05 [cit. 2019-09-03]. Roč. 2004, čís. 05, s. 3–12. Dostupné online. 
  9. Nepraktická výzva. Babylon [online]. 2018-01-04 [cit. 2019-09-02]. Dostupné online. 
  10. PUTNA, Martin C.: Znamení Janovo, znamení Kuběnovo. katolicka-dekadence.cz, on-line [1] Archivováno 18. 4. 2021 na Wayback Machine.
  11. ZAVŘELOVÁ, Monika. Zemřel básník a „šestatřicátník“ Jiří Kuběna. Vydával v samizdatu. iDNES.cz [online]. 2017-08-10 [cit. 2017-08-10]. Dostupné online. 
  12. Bítov se rozloučil se svým básníkem Jiřím Kuběnou. ČT24. Dostupné online [cit. 2018-08-10]. 

Literatura

  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1082, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • KOSATÍK, Pavel. "Ústně více". Šestatřicátníci. Brno: Host, 2006. 317 s. ISBN 80-7294-192-5. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
CZE Medaile Za zasluhy 1st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy I. stupně – Česká republika (od roku 1994).
Jiří Kuběna signature.jpg
Podpis Jiřího Kuběny a jeho kresba Bítova