Jiří Lehečka

Jiří Lehečka
Jiří Lehečka na Monte-Carlo Masters 2023
Stát	Česko Česko
Datum narození	8. listopadu 2001 (22 let)
Místo narození	Mladá Boleslav, Česko
Bydliště	Kněžmost, Česko
Výška	185 cm[1]
Hmotnost	81 kg[1]
Profesionál od	2020[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	2949589 USD
Tenisová raketa	Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů	47–49
Tituly	1 ATP, 3 challengery, 3 ITF
Nejvyšší umístění	23. místo (15. ledna 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	čtvrtfinále (2023)
French Open	2. kolo (2023)
Wimbledon	4. kolo (2023)
US Open	1. kolo (2022, 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů	6–13
Tituly	0 ATP, 3 challengery, 1 ITF
Nejvyšší umístění	146. místo (8. ledna 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2023)
US Open	1. kolo (2022)
Týmové soutěže
Davis Cup	čtvrtfinále (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240113a13. ledna 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Lehečka (8. listopadu 2001 Mladá Boleslav) je český profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singový titul, když triumfoval na Adelaide International 2024. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.^[2] V juniorském tenise ovládl grandslamovou čtyřhru ve Wimbledonu 2019 po boku krajana Jonáše Forejtka.^[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2024 na 23. místě a ve čtyřhře v témže měsíci na 146. místě. Trénuje ho Michal Navrátil. Domovským oddílem je TK Agrofert Prostějov.^[1]

V českém daviscupovém týmu debutoval jako 18letý v roce 2019 ostravským kvalifikačním kolem proti Nizozemsku, v němž prohrál dvouhru s Robinem Haasem. Nizozemci zvítězili 3:1 na zápasy. Do února 2024 v soutěži nastoupil ke dvanácti mezistátním utkáním s bilancí 8–4 ve dvouhře a 0–5 ve čtyřhře.^[4]

V červnu 2021 vyhrál s Vítem Kopřivou čtyřhru na milánském challengeru Aspria Tennis Cup. Ve finále zdolali německo-rakouskou  dvojicí Dustin Brown a Tristan-Samuel Weissborn ve dvou setech. Na challengeru v Poznani, konaném v červenci 2021, postoupil z kvalifikace do dvouhry. Ve čtvrtfinále vyřadil druhého nasazeného Nizozemce Botice van de Zandschulpa ve dvou setech. Až v boji o titul nestačil na Španěla Bernabého Zapatu Mirallese, jemuž patřila 121. příčka. První titul v této úrovni tenisu získal ve finském Tampere, když porazil Argentince Nicoláse Kickera po třísetovém průběhu.

2022: Debut v Top 100 a premiéra na turnajích ATP

V hlavní soutěži grandslamových turnajích debutoval na Australian Open 2022, kde prošel tříkolovou kvalifikací.^[5] V prvním kole hlavní soutěže jej přehrál 26. nasazený Grigor Dimitrov ve čtyřech setech.^[6] Průlom na okruhu ATP přišel na halovém ABN AMRO World Tennis Tournament 2022 z kategorie ATP Tour 500 v Rotterdamu, kde z pozice 137. hráče světa poprvé v kariéře prošel kvalifikací do hlavní soutěže. První výhru zaznamenal pak po vítězství v prvním kole, kde zaskočil dvanáctého hráče světa Denise Shapovalova.^[7] Na jeho raketě pak dohráli i Botic van de Zandschulp a Ital Lorenzo Musetti. Postup do semifinále mu zajistil premiérový posun do první stovky žebříčku ATP a pozici české jedničky.^[8][9] V boji o postup do finále neudržel vedení proti čtvrtému hráči světa Tsitsipasovi, jemuž podlehl 6-4, 4-6 a 3-6.^[10]

V kvalifikačním kole Davis Cupu proti Argentině nestačil ve dvouhře na Sebastián Báeze a to poměrem 6-7(4), 3-6, když v první sadě nevyužil vedení 5-3 a set nedopodával.^[11] Neuspěl ani ve čtyřhře po boku Tomáše Macháče, s párem González-Zeballos prohráli dvakrát 4-6.^[12] Český tým prohrál 0-4.

Po menších turnajích zaznamenal v Monte Carlu debut na turnaji ATP Masters 1000, kde po úspěšné kvalifikaci nestačil v prvním kole na belgického hráče Goffina ve dvou setech.^[13] V srbském Bělehradě po zvládnuté kvalifikaci a prvním kole nevyužil v osmifinále vedení proti osmému hráči světa Rubljovovi, aby prohrál 6-4, 6-7(1) a 2-6.^[14] Do svého pátého finále na challengeru dokráčel v rakouském Mauthausenu, kde svůj poslední zápas prohrál s Rodionovem ve dvou setech.^[15] Při debutu na French Open prohrál opět s Goffinem, tentokrát ve čtyřech setech.^[16]

V travnaté sezoně nevyhrál ze tří odehraných zápasů ani jeden. Na BOSS Open nestačil na Kyrgiose, v kvalifikaci turnaje v Halle na Strickera a na výjimečně nebodovaném Wimbledonu, kde debutoval, vypadl v pěti těsných setech na Filipu Krajinovićovi.

Na antukovém challengeru v Salcburku pak v roli nasazené jedničky senzačně vypadl už ve druhém kole ve dvou setech s hráčem třetí stovky Martinem Tiffonem.^[17] Prohru v roli favorita zaznamenal i na dalším turnaji nižší úrovně v rumunských Jasech a to ve čtvrtfinále s Italem Darderim. Na Swiss Open Gstaad si připsal první výhru na hlavním okruhu po čtyřech měsících nad Argentincem Etcheverrym^[18], posléze pak ale nestačil na nasazenou jedničku turnaje - Nora Caspera Ruuda.^[19] Na dalším antukovém turnaji v Kitzbühelu došel po výhrách nad Monteirem a osmým nasazeným Sousou do svého druhého čtvrtfinále v kariéře^[20]. V tom vedl 6-4 a 5-3, zápas ale nedopodával a s pozdějším vítězem turnaje Bautistou Agutem prohrál 6-4, 5-7, 5-7.^[21] Na antuce pak ještě vyhrál po finálové výhře nad Španělem Alvarezem Varonou domácí challenger Svijany Open^[22], po němž se posunul už na 59. místo žebříčku.^[23] Po neúspěchu na turnaji ve Winston-Salemu vypadl v prvním kole i na posledním grandslamu sezony, tedy US Open, kde vedl 6-3 a 5-2 nad chilským tenistou Cristianem Garínem, přesto prohrál ve čtyřech setech.^[24] Na čtyřech nejprestižnějších turnajích měl v této sezoně bilanci 0-4, přičemž na každém z nich debutoval.^[25]

Dva týdny po americkém grandslamu se zúčastnil v roli české jedničky 1. světové skupiny Davis Cupu v Tel Avivu proti Izraeli.^[26] Při absenci nejlepšího hráče soupeřů Jišaje Oliela nastoupil nejdříve proti izraelské trojce Danielu Cukiermanovi, ^[27] kterého porazil 6-0, 6-4 a připsal si proti němu svou první daviscupovou výhru v kariéře^[28] a i přes prohranou čtyřhru po boku Tomáše Macháče poté vybojoval rozhodující výhru proti Edanu Lešemovi, poměrem 4-6, 6-0 a 7-5.^[29] Češi se tak po výhře 3-1 znovu vrátili do kvalifikačního kola.

Lehečka v halové sezoně na podzim absolvoval ještě několik turnajů kategorie s negativní bilancí 3 výhry a 6 porážek, připsal si ovšem také cenné výhry např. proti Grigoru Dimitrovovi na Stockholm Open, kterého porazil 7-5 v tiebreaku rozhodujícího setu.^[30] Tato výhra ale předcházela už druhé podzimní porážce s Finem Ruusuvuorim.^[31] Na začátku listopadu zasáhl v 21 letech jako první český tenista do Turnaje mistrů pro hráče do 21 let, milánského Next Generation ATP Finals 2022. Na listopadovém turnaji startoval z pozice sedmdesátého čtvrtého muže žebříčku a čtvrtého nasazeného na turnaji. V základní skupině porazil domácí Italy Passara a Arnaldiho a prohrál jen s Američanem Brandonem Nakashimou, obsadil tak druhé místo a postoupil do semifinále, v němž vyřadil vítěze druhé skupiny, Švýcara Dominica Strickera ve čtyřech zkrácených setech, 4-1, 4-3(4), 2-4, 4-1.^[32] V boji o titul znovu nestačil na Nakashimu z konce první světové padesátky. V úvodní sadě ztratil vedení gamů 3–1 a nedopodával a v tiebreaku druhé neproměnil dva setboly. Ve dvou vzájemných duelech tak proti Američanovi stejného věku nezískal ani jeden set.^[33][34] Sezonu zakončil na 81. místě žebříčku se singlovou bilancí 42/32.

Sezónu zahájil ještě v kalendářním roce 2022 na prvním ročníku soutěže smíšených družstev United Cupu, kde nejdříve nestačil během utkání s USA ve dvou setech na Taylora Fritze^[35], poté však v utkání s Německem suverénně porazil Alexandera Zvereva.^[36] Česko ale ze základní skupiny nepostoupilo.^[37] První ATP turnaj odehrál v Aucklandu, kde z kvalifikace došel až do osmifinále, jeho putování tam ukončil Brit Norrie.^[38]

První kariérní zápas v grandslamové dvouhře vyhrál na Australian Open, kde na úvod neztratil set proti světové třiadvacítce Bornovi Ćorićovi. Poté vyřadil Američana Christophera Eubankse hrajícího na divokou kartu a v pětisetové bitvě dvanáctého muže žebříčku Camerona Norrieho. Britovi tak oplatil lednovou porážku z aucklandského ASB Classic.^[39][40] Přes ztrátu úvodní sady přehrál v osmifinále sedmého hráče žebříčku Félixe-Augera Aliassimeho, když ovládl zbylé sety včetně dvou závěrečných tiebreaků. Po čtyřech prohrách s členy první světové desítky tak proti nim zaznamenal premiérovou výhru. Jako první český muž od Berdycha na Australian Open 2018 se probojoval do čtvrtfinále grandslamu.^[41][42] V něm však podlehl řecké světové čtyřce Stefanosi Tsitsipasovi ve třech setech. Bodový zisk jej poprvé posunul do elitní světové padesátky, na 39. místo.^[43]

V kvalifikačním kole Davis Cupu v portugalské Maie zvítězil v obou dvou dvouhrách ve dvou setech, Portugalce Nuna Borgese porazil dvakrát 6-4^[44] a Joãa Sousu 6-4, 6-1 a přispěl k českému vítězství 3-1 a postupu do finálové skupiny^[45]. Na turnaji kategorie ATP 250 v katarském Dauhá po cestě do svého premiérového semifinále na okruhu zdolal Džumhura, poprvé v kariéře Ruusuvuoriho^[46] a svůj žebříčkově nejcennější skalp a zároveň první nad hráčem TOP 5 žebříčku si připsal ve čtvrtfinále, kde porazil pátého hráče Rubljova po obratu 4-6, 6-4 a 6-3^[47]. Mezi nejlepší čtyřkou pak nevyužil vedení 5-4 a 40-0 na svém podání proti Andymu Murraymu, kterému nakonec podlehl 0-6, 6-3 a 6-7(6)^[48]. Na další účast v semifinále na nejvyšším okruhu pak čekal 6 měsíců.

Do premiérového finále na túře ATP postoupil ve čtyřhře cinch Championships po boku Američana Taylora Fritze. V semifinále turnaje hraného na travnatém pažitu londýnského Queen's Clubu vyřadili deblové světové jedničky Wesleyho Koolhofa s Nealem Skupskim. Ze souboje o titul však odešli poraženi od chorvatsko-americké dvojice Ivan Dodig a Austin Krajicek až v rozhodujícím supertiebreaku.^[49]

První titul na okruhu ATP Tour vybojoval na lednovém Adelaide International. Na úvod vyřadil australského kvalifikanta Adama Waltona, čímž dosáhl debutové sezónní výhry.^[50] Ve druhém kole zvládl třísetový průběh se Srbem Dušanem Lajovićem a po čtyřech měsících vyhrál dvě utkání za sebou.^[51] Následně vyřadil chilskou světovou osmnáctku Nicoláse Jarryho^[52] a v semifinále ztratil jen tři hry s Američanem Sebastianem Kordou z konce první třicítky.^[53] V souboji o titul přehrál šedesátého druhého muže klasifikace, Brita Jacka Drapera, přestože podruhé v soutěži nezvládl úvodní set. Duel ale dovedl do vítězného konce, když proměnil druhý mečbol. Po skončení se posunul o devět příček výše na nové kariérní maximum, 23. místo žebříčku.^[54][55] Do Australian Open vstoupil třísetovou výhrou nad Španělem Bernabém Zapatou Mirallesem z osmé světové desítky. Ve druhém kole nestačil na devadesátého prvního hráče žebříčku, 19letého Američana Alexe Michelsena, přestože získal úvodní sadu. V duelu se dopustil 53 nevynucených chyb a v následném vydání žebříčku opustil světovou třicítku.^[56]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	26. srpna 2023	Winston-Salem, Spojené státy	tvrdý	Sebastián Báez	4–6, 3–6
Vítěz	1.	13. ledna 2024	Adelaide, Austrálie	tvrdý	Jack Draper	4–6, 6–4, 6–3

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	26. června 2023	Queen's Club, Londýn, Spojené království	tráva	Taylor Fritz	Ivan Dodig Austin Krajicek	4–6, 7–6(7–5), [3–10]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	12. listopadu 2022	Milán, Itálie	tvrdý (h)	Brandon Nakashima	3–4(5–7), 3–4(6–8), 2–4

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	listopad 2018	Říčany, Česko	tvrdý (h)	Tomáš Macháč	bez boje
Finalista	2.	květen 2019	Jablonec nad Nisou, Česko	antuka	Patrik Rikl	6–7(3–7), 3–6
Vítěz	1.	září 2020	Praha, Česko	antuka	Sebastián Báez	3–6, 6–3, 6–4
Finalista	3.	listopad 2020	Heráklion, Řecko	tvrdý	Adrian Andrejev	3–6, 4–6
Vítěz	2.	únor 2021	Šarm aš-Šajch, Egypt	tvrdý	Paweł Ciaś	6–1, 6–3
Finalista	4.	duben 2021	Biel, Švýcarsko	tvrdý	Tim van Rijthoven	2–6, 2–6
Vítěz	3.	květen 2021	Jablonec nad Nisou, Česko	antuka	Vitalij Sačko	6–2, 6–2
Vítěz	1.	červen 2021	Tampere, Finsko	antuka	Nicolás Kicker	5–7, 6–4, 6–3
Finalista	1.	srpen 2021	Poznaň, Polsko	antuka	Bernabé Zapata Miralles	6–3, 6–2
Vítěz	2.	září 2021	Bukurešť, Rumunsko	antuka	Filip Horanský	6–3, 6–2
Finalista	2.	listopad 2021	Pau, Francie	tvrdý	Radu Albot	2–6, 6–7
Finalista	3.	květen 2022	Mauthausen, Rakousko	antuka	Jurij Rodionov	4–6, 4–6
Vítěz	3.	srpen 2022	Liberec, Česko	antuka	Nicolás Álvarez Varona	6–4, 6–4

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	listopad 2018	Říčany, Česko	tvrdý (h)	Jiří Barnat	Jiří Jeníček Vojtěch Vlkovský	4–6, 5–7
Finalista	1.	červen 2019	Prostějov, Česko	antuka	Jiří Veselý	Philipp Oswald Filip Polášek	4–6, 6–7(4–7)
Vítěz	1.	duben 2021	Meerbusch, Německo	antuka	Michael Vrbenský	Viktor Durasovic Markus Eriksson	6–3, 6–3
Vítěz	1.	červen 2021	Milán, Itálie	antuka	Vít Kopřiva	Dustin Brown Tristan-Samuel Weissborn	6–4, 6–0
Vítěz	2.	červenec 2021	Poznaň, Polsko	antuka	Zdeněk Kolář	Karol Drzewiecki Aleksandar Vukić	6–4, 3–6(10–5)
Vítěz	3.	listopad 2021	Bergamo, Itálie	tvrdý (h)	Zdeněk Kolář	Lloyd Glasspool Harri Heliövaara	6–4, 6–4

stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeřo ve finále	výsledek
Vítěz	2019	Wimbledon	tráva	Jonáš Forejtek	Liam Draxl Govind Nandar	7−5, 6−4

Přehled

Vítězství

Č.	hráč top 10	ATP	turnaj	povrch	fáze	skóre	JL
2023
1.	Félix Auger-Aliassime	7.	Australian Open, Melbourne, Austrálie	tvrdý	4. kolo	4–6, 6–3, 7–6(7-2) 7–6(7–3)	71.
2.	Andrej Rubljov	5.	Dauhá, Katar	tvrdý	čtvrtfinále	4–6, 6–4, 6–3	52.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Lehečka na Wikimedia Commons
• Jiří Lehečka na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Jiří Lehečka na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Jiří Lehečka na stránkách Davis Cupu (anglicky)