Jiří Marvan

prof. PhDr. Jiří Marvan, Ph.D.
Narození	28. ledna 1936 Praha
Úmrtí	13. dubna 2016 (ve věku 80 let)
Povolání	vědec
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Témata	slavistika, baltistika a poezie
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jiří Marvan (28. ledna 1936 – 13. dubna 2016)^[1] byl český jazykovědec, profesor slovanské a baltské filologie na řadě světových univerzit.^[2]

Životopis

Po maturitě na ruském gymnáziu nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, na níž v roce 1959 absolvoval češtinu a ukrajinštinu^[1] (rovněž specializaci baltistika). Současně se pod vlivem Bohuslava Havránka zaměřil na studium bohemistiky. Po studiích působil tři roky ve Staročeském oddělení Ústavu pro jazyk český (1960-1963). V roce 1965 získal titul doktor filozofie. V letech 1967–1968 pod vedením profesora Pavla Trosta byl interním aspirantem na FF UK v oboru baltistika.

Kromě zmíněných lingvistů první poloviny 20. století jeho filologický vývoj velkou mírou ovlivnil také Vladimír Skalička, v širším měřítku pak tradice Pražského lingvistického kroužku, jehož aktivním členem byl (se zakládajícím členem kroužku Romanem Jakobsonem spolupracoval během svého působení ve Spojených státech amerických).

Své zahraniční působení započal již v přednormalizační době. V letech 1963–1965 pracoval jako zahraniční lektor (v oboru bohemistika) na Uppsalské univerzitě,^[3] v rozmezí let 1965–1967 pak jako švédský lektor (v oborech bohemistika, slavistika a baltistika) na Uppsalské a Stockholmské univerzitě.

Od roku 1968 začalo jeho exilové období života. V letech 1968–1969 byl hostujícím profesorem slavistiky a baltistiky na Státní univerzitě v Portlandu. V letech 1969–1972 byl asistujícím profesorem rusistiky na Kalifornské univerzitě v kalifornském Davisu. V rozmezí let 1973–1992 pracoval jako profesor rusistiky a slavistiky na Monash University v Melbourne v Austrálii. V následujících letech 1975–1976 byl hostujícím profesorem slavistiky na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře. Na Monash University v Melbourne vedl katedru ruského jazyka, později založil (1982) katedru slavistiky a stal se prvním profesorem slavistiky na jižní polokouli a řádným členem (fellow) Australian Academy of the Humanities. Zasloužil se mimo jiné o zavedení baltských a slovanských jazyků jako výběrových maturitních předmětů v Austrálii.

Z exilu se vrátil v 90. letech 20. století. V letech 1994–1997 působil jako velvyslanec Česka v Athénách.^[1] V rozmezí let 1993–1998 pracoval i jako ministerský poradce pro Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Od roku 1999 se zapojil do vědecko-pedagogické činnosti na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem,^[3] v letech 2000–2001 na Západočeské univerzitě v Plzni, k tomu byl od roku 2001 aktivní i na své domovské FF UK. Titul Ph.D. a habilitační řízení úspěšně proběhlo v roce 2001 na Univerzitě Palackého v Olomouci.^[1] V roce 2006 byl na FF UK jmenován profesorem.

Po návratu do vlasti stihl vychovat řadu žáků v oboru slavistika a baltistika, čímž je podle soudu domácích a zahraničních odborníků zaručena kontinuita české filologie 20. a 21. století.

Dílo

Byl autorem teoretické práce o litevštině vydané v anglofonní zemi (Modern Lithuanian declension, 1978), v níž uplatnil své zaměření na jedinečnost jazykové endosféry, zejména tvaroslovné morfologie. S přesvědčením o nenahraditelné hodnotě každého jazyka, byť s malým počtem mluvčích, souvisí také jeho dílo Brána jazykem otvíraná aneb o češtině světové (2004), v němž češtinu uvádí do světového jazykového kontextu. Svou kompetenci v oboru synchronní i diachronní jazykovědné bohemistiky a slavistiky osvědčil zejména v dílech České stupňování (1986, 2008) a Jazykové milénium. Slovanská kontrakce a její český zdroj (2000).

Usiloval o rozvoj ekolingvistiky, lingvoekologie. Tento postoj byl aktuální i v době, kdy ohrožené jazyky existovaly v podmínkách rezistenčních, což vedlo k persekucí jeho práce v sovětském období. Vhodnou recepci monografie Modern Lithuanian declension například ztížila závěrečná úvaha: Moreover, since diachrony is not only retrospection, but generally the inherent dynamic component of a language, this approach is also the basis for generating a dynamic model of Lithuanian, i.e., for the (obviously purely linguistic) prediction of the future of this language.^[4]

Byl popularizátorem bohemistiky, polonistiky, ukrajinistiky, baltistiky a dalších filologických oborů. V roce 1991 byl vyznamenán Zlatým křížem Polské republiky za zásluhy o polštinu a v roce 1997 Řádem velkoknížete Gediminase za zásluhy o litevštinu.^[3]

Korpus nejdůležitějších prací baltistického zaměření

• Modern Lithuanian Declension. A Study of its Infrastructure. University of Michigan, Ann Arbor, 1978,
• Verbum infinitum в балтийских языках и его отношение к славянскому состоянию (синтаксический анализ) In: Acta Universitatis Carolinae – Philogica 2. 1960, p. 7–16,
• О некоторых предикативных функциях литовского причастия (синтаксический очерк) In: Lietuvos TSR aukštuju mokyklu mokslo darbai. Kalbotyra, 4, 1962, p. 33–41,
• K otázkám kategorie slovesného způsobu v současné lotyštině In: Acta Universitatis Carolinae – Philologica 3, 1962, p. 253–256,
• Par verbu izteismes kategoriju mūsdienu latviešu valodā In: Latviešu valodas apcerējumi. Zinātniskie rakstvi, LV sējums, 9.A Laidens, Zvaigzne, Rīga 1967, p. 127–133,
• K základům litevské deklinace In: Slovo a slovesnost, 28, 1967, p. 401–405,
• К вопросу о лингвогеографическом положении балто-славянских языков, In: Baltistika, 5, 1969, 17-20
• Inflectional Structure of the Lithuanian Noun, In: Donum Balticum. ed. V. Rūke.-Drāvina, Stockholm: Almqvist and Wiksell, 1970, p. 313–321,
• The Lithuanian Prosodigmatical Patterns (kirčiuotės) of the Noun In: Proceedings of the S10. econd Baltic Conference, San Jose, California, 1971, p. 152–153,
• Deciphering the Old Prussian Message In: Baltic Literature and Lingustics (A. Ziedonis, Jr. Et al., eds.), Chicago, 19/1, 1973, p. 31–38,
• Baltic and Indo-European Ergative In: Lituanus –Lithuanian Quarterly. Chicago, 19/1, 1973, p. 31–38,
• Slowiańsko – wschodio-baltycki areal językowy (Pierwszy etap w procesie reintegracji?) In: Balto-slowiańskie związki językowe. Wroclaw 1990, p. 283–289,
• Euro-Integration in the Slavic-Lithuanian Euro-zone In: Lekskologija – Leksikografija, Vilnius 2010, p. 252–284,
• Belarusian within the the Slavic-Baltic Euro-zone – Morpholexical Processes In: Slavia 82, 2013, p. 175–188.

Knižní publikace v oboru slavistika

• Prehistoric Slavic contraction. University Park and London: The Pennsylvania University Press, 1979, 196 s.
• Pivničnoslovʼjanśkyj kontekst ukrajinśkoji slovozminy. Adelaide – Melbourne: Knyha, 1983, 31 s.
• Inter-linguistics of inflection as an evidence of genetic coexistence. The case of North Slavic. Melbourne: Australia and New Zealand Slavistsʼ Association, 1983, 21 s.
• České stupňování. München: Otto Sagner, 1986, 232 s.
• Belorussia and its books. Melbourne: Monash University, 1986, 60 s.
• Na srdci Evropy. Melbourne: [s. n.], 1990, 37 s.
• Vzpomínky na školu: o pražském učení jazyků. Melbourne: [s. n.], 1990, 58 s.
• Smrt velkého gramatika: ke 300. výročí úmrtí V. J. Rosy. Melbourne: Monash University, 1990, 27 s.
• Ianua per linguam reserata. Melbourne: Monash University Slavic Section, 1990, 90 s. (česky).
• Quo vadis, lingua ucrainica? Melbourne: Monash University Slavic Section, 1992, 17 s. (ukrajinsky s anglickým resumé)
• Na prahu slovenčiny. K miléniu vzniku slovenského jazyka. Bratislava: Veda, 1999, 85 s.
• Jazykové milénium. Slovanská kontrakce a její český zdroj. Praha: Academia, 2000, 410 s. (rozšířené č. 2).
• Cesty ke spisovné češtině – prvních tisíc let. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2000, 224 s.
• Cesty ke spisovné češtině – prvních tisíc let (800–1800). Malý průvodce dějinami české jazykové mysli. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2003, 240 s.
• Cesty ke spisovné češtině – prvních tisíc let (800–1800). Malý průvodce cestami české lingvoekologie. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2006, 295 s.
• Brána jazykem otvíraná aneb o češtině světově. Praha: Academia, 2004, 433 s. (rozšířené č. 15).
• Introducing Europe to Europeans through their language. One Europe for centuries – the Euro-Czech view. Praha: FF UK, 2008, 136 s.
• České stupňování – slovanská podoba evropské univerzálie. Praha: Karolinum, 2008, 308 s. (rozšířené č. 5).
• Čeština tisíciletá. Zrod slovanského jazykového prostředí uprostřed Evropy. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně. Voznice : Leda, 2012, 410 s., (upravené č. 13).
• Jazyk: jeho český příběh. Prvních tisíc let 800–1800. Malý průvodce cestami české lingvoekologie). Praha : Karolinum, 2015, 455 s. (rozšířené č. 14).
• Čeština – most k Evropě a k Evropanům. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2015, 183 s.

Další bibliografie prof. Jiřího Marvana viz Petáková H., Opleštilová H. (eds.) Europeica - Slavica - Baltica: Jiřímu Marvanovi k 70. narozeninám. Praha: NK ČR, Slovanská knihovna, 2007.

Bibliografie

• Algirdas Sabaliauskas Lietuvių kalbos tyrinėjimo istorija: 1980–2010 m., Vilnius: LKI, 2012, p. 564–565
• Lietuvių kalbos enciklopedija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1999. Bonifacas Stundžia, Kalba turi sužmoginti pasaulį In: Gimtoji kalba. 1991, 1-2, p. 27–29.

Reference

Изотов А.И. [рец. на:] J. Marvan. Jazyk. Jeho český příběh: Prvních tisíc let 800-1800: Malý průvodce cestami české lingvoekologie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2015. 456 с. ISBN 978-80-246-3034-2 // Вопросы языкознания. 2017. №2. С. 147-149.