Jiří Matys

Jiří Matys
Základní informace
Narození27. října 1927
Bakov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí10. října 2016 (ve věku 88 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
Povoláníhudební skladatel, klavírista, hudební pedagog a varhaník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Matys (27. října 1927 Bakov – 10. října 2016 Brno) byl český skladatel a hudební pedagog.

Život

Pocházel z hudební rodiny. Jeho otec byl varhaníkem a učitelem hudby. Studoval hru na varhany na brněnské konzervatoři u Františka Michálka, následně v roce 1951 vystudoval kompozici na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.[1] Po studiu v roce 1951 vykonal státní zkoušky ve hře na klavír.

V letech 1957–1960 byl ředitelem Lidové školy umění v Brně-Královo Pole, poté odešel do Ostravy. Spolupracoval s Ostravským kvartetem a ostravskou konzervatoří. Od roku 1969 vyučoval na brněnské konzervatoři úvod do skladby, obligátní klavír a korepetoval na tanečním oddělení. V letech 1996 až 2004 byl učitelem Taneční konzervatoře Brno.

Zemřel 10. října 2016 v Brně.[2]

Dílo

V jeho díle převažují komorní skladby. Kromě tradičních skladeb (7 smyčcových kvartetů, dechová kvinteta, sonáty) psal hudbu i pro netradiční nástrojové kombinace. Zkomponoval řadu sborových skladeb, mezi nimiž vynikají zejména dětské sbory. Hodnotná jsou jeho instruktivní díla pro klavír, zobcovou flétnu, housle, akordeon a další nástroje. Zkomponoval rovněž kantátu na slova lidové poezie Ty velické zvony, pro soprán, smíšený sbor a varhany, op. 17 (1954).

Z dalších skladeb:

Orchestrální skladby
  • Jitřní hudba pro smyčcový orchestr, dvě trubky a bicí, op. 33 (1961-62)
  • Hudba pro smyčcové kvarteto a orchestr (1971)
  • Symfonická předehra pro velký orchestr (1973-74)
  • Hudba pro smyčce (1982)
  • Naléhavost času. Symfonický obraz pro violu a orchestr s recitací XV. sonetu W. Shakespeara (1986-87)
Melodramy
  • Padlým v máji 1945, symfonický obraz pro velký orchestr a recitátora básně Jana Aldy, op. 7 (1949)
  • Lyrické melodramy na slova Josefa Kainara pro recitátora a klavír, op. 22 (1957)
  • Variace na smrt pro smyčcové kvarteto, lesní roh a mužskou a ženskou recitaci básně Milana Kundery, op. 27 (1959)
  • Čtyřlístek pro Viléma Závadu, recitační cyklus s hudbou flétny (1979-80)
  • Jarní bubnování. Melodram na slova Oldřicha Mikuláška s doprovodem klavíru (1999)
  • Chvíle zastavení. 4 melodramy na básně Jiřího Wolkera s doprovodem flétny a violy (2004)
  • To laštovka jaro odnáší... čínská poezie v překladech Bohumila Mathesia (2005)

Ocenění

  • Cena J. Suka ve Velké jubilejní soutěži SČS a ČHF (Sonáta pro violu a klavír, op. 16, 1956)
  • Cena ve skladatelské soutěži SACEM/UPAC v Paříži (Preludium a variace pro akordeon, 1974)
  • Cena Svazu českých skladatelů (Poetické věty III, 1978)
  • Cena v mezinárodní soutěži Festivalu sborového umění Jihlava (Vysočině, 1993)
  • Cena v soutěži duchovní hudby Českého rozhlasu Praha (Sonáta pro housle č. 3 "Variační", 1994)
  • Cena města Brna - Královo Pole.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 151. 
  2. ↑ ŠEDOVÁ, Iveta. Matys, Jiří [online]. Ceskyhudebnislovnik.cz [cit. 2018-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-05. 

Literatura

  • Kateřina Salajková: Jiří Matys a Matysovo kvarteto. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Brno 2008

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“