Jiří Mayer (spisovatel)

Jiří Mayer
JUDr. Jiří Mayer
JUDr. Jiří Mayer
Narození23. července 1902
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí18. ledna 1984 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, soudce, básník a prozaik
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Mayer (23. července 1902 Praha18. ledna 1984 Praha) byl český právník a spisovatel, autor justičních románů, cestopisných fejetonů, črt a veršů, ve kterých čerpal své náměty a dojmy z Itálie. Jeho strýcem byl spisovatel J. Maria. Studoval právnickou fakultu. Od roku 1913 studoval gymnázium v Praze na Královských Vinohradech. Po jeho úspěšném absolvování podal přihlášku na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze[1], kde roku 1925 získal titul JUDr. V letech 1925–1926 pracoval jako soudce u Zemského okresního soudu v Praze. Po skončení roční praxe nastoupil jako okresní soudce do Velvar, kde působil od roku 1927, a později přešel opět do Prahy, kde již zůstal.

Kariéra

V letech 1942–1944, působil jako právník u jedné soukromé firmy Štefanka. Během druhé světové války byl převezen do koncentračního tábora Kleinstein ve Slezsku. O tomto koncentračním táboře jsou jen nepatrné zmínky. Roku 1945 byl převezen do západoněmeckého tábora Osterode. Pro nacisty byl nebezpečný. Jednalo se o vysoce postaveného úředníka, jehož inteligence a vysoký post nebyl pro nacisty vhodný. Z období jeho zatčení o něm nejsou informace. Po válce pokračoval opět jako soudce nejprve v Praze, Nymburku, Kutné Hoře a nakonec i v Příbrami. Nakonec se usadil roku 1955 v Rakovníku, kde na svém dosavadním místě vydržel dva roky, později se stejně vrátil zpět do Prahy, kde od roku 1957 působil až do konce svého života, s mezizastávkou v Ostravě v letech 1963–1968. Nejprve byl zaměstnán u Krajského soudu v Praze, později u Městského soudu v Praze.

Literární činnost

Po svém odchodu do důchodu působil ještě nějaký čas jako soudce u Obvodního soudu v Praze I. Zemřel ve svých 82 letech. S literární činností započal již na přelomu 20. a 30. let 20. století. Většinou se jednalo o právnické články a úvahy v časopisech. Kromě právnicky laděných děl napsal i mnoho fejetonů a povídek, které sám vydal. Svou tvorbou navazoval na svého strýce J. Maria. Náměty na fejetony a povídky čerpal především ze soudního prostředí a později i ze svých cest. K srdci mu přirostla hlavně Itálie, kterou během svého života mnohokrát navštívil.

Ve svých realistiky laděných románech se snažil přiblížit etické principy právního řádu. Bral ohled především na širší společnost. Usiloval o větší pochopení právnického světa. Věnoval se především problematice milenecké pomsty, euthanasie, obvinění nevinných a křivého svědectví proti lidem, finančních podvodů, rozvodové řízení, nepoctivost, nedůstojné řešení rozsudků ze strany státní moci, sousedské či manželské konflikty a mnoho dalších.

Díla s právnickou tematikou

  • Osudy ztracených – líčí zde mileneckou mstu
  • Spoutaná duše
  • Poslední soud
  • Sfinx – dílo pojednává o finančních podvodech
  • Rytíř spravedlnosti – vyzdvihuje zde soudní vyšetřování, které odhalí pravdu a nevinu

Díla z cest do Itálie

  • Italská mozaika
  • Římské sonety
  • Řádky z jihu

- ve všech třech případech se jedná o črty o uměleckých památkách

Vydal také epickou báseň na motivy milostných legend z období středověkých inkvizičních procesů a vzpomínkové lyrické verše. Jeho autobiografický román Cesta utrpení zůstal pouze v rukopisech, jedná se o dílo, ve kterém sepsal své zkušenosti z koncentračních táborů. Je to jediné dílo, které se z této doby dochovalo.

Odkazy

Literatura

  • OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury. 1. vyd. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3.
  • DRDA, Jan. ref. Osudy ztracených. Lidové noviny, 16. 9. 1939.
  • LINHART, J. Kritický měsíčník, 1948. s. 310.

Externí odkazy

Reference

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jiří Mayer (1902-1984).jpg
Jiří Mayer (1902-1984), český právník a spisovatel