Jiří Melcelius

Jiří Melcelius
Základní informace
Narození1624
Horšovský Týn
České královstvíČeské království České království
Úmrtí31. března 1693 (ve věku 68–69 let)
Praha
České královstvíČeské království České království
Žánryduchovní hudba
Povoláníhudební skladatel, katolický kněz a varhaník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Melcelius (1624 Horšovský Týn – 31. března 1693 Praha) byl český barokní skladatel, hudebník a regenschori 2. poloviny 17. století. Jeho jméno bylo psáno též v mnoha německých nebo latinských variantách (Georg či Georgius Meltzelius, Möltzelius, Melzelius, Melzel, Mältzel, Möltzel, Meltzl, Melcl).

Život a dílo

V Čechách patřil ve své době k nejvýznamnějším skladatelům, jeho jméno i dílo však bylo postupem času zapomenuto, a to přesto, že jeho současníci a bezprostředně následující autoři o něm psali např.: „Velmi vynikal v umění harmonie, a v základech hudebních byl vynikající, virtuosní skladatel, bezpochyby první ve své době, takže dvorští kapelníci si velmi považovali jeho kanonických nešpor a mešní hudby. Toto jsou ve stručném souhrnu chvály tohoto nejenom skvělého hudebníka, ale také skvělého člena řádu a kněze.“[1]

Jiří Melcelius se narodil roku 1624 v Horšovském Týně (něm. Bischofsteinitz). Byl členem premonstrátského řádu na Strahově. O jeho dětství a mládí není nic známo, o jeho teologické přípravě a následném vysvěcení nejsou žádné spolehlivé informace. Neví se ani, kde získal hudební vzdělání.

V letech 1663-1669 vedl Jiří Melcelius v kostele sv. Benedikta na Starém Městě pražském chrámovou hudbu. V čase jeho hudebního působení zde byly umístěny varhany a byly obstarány další nástroje a také skladby v moderním figurálním stylu. Pro zdejší chrámovou hudbu pravděpodobně také napsal většinu svých skladeb.

Po opuštění místa regenschoriho u sv. Benedikta působil Jiří Melcelius ve funkci kaplana v Toužimi, Žatci a Milevsku. Nejpozději roku 1680 žil už pravděpodobně opět ve svém klášteře na Strahově, kde také 31. března 1693 ve věku 69 let zemřel.

Ve své době byl Jiří Melcelius počítán k nejlepším hudebníkům, proslul však také jako skladatel. Jeho skladby byly v jeho době považovány v Čechách za vzory svého žánru. Jsou psány většinou pro velké vokální a instrumentální obsazení, často používá kromě smyčců také obligátní trombony a clariny. Jeho hudba je charakterizována bohatou harmonií a střídáním úseků komponovaných pomocí imitační techniky s homofonními částmi. Polyfonní části skladeb ukazují Melcelia jako skutečného mistra kontrapunktu.

Veškerá dochovaná hudba Jiřího Melcelia je duchovního charakteru. Jméno Jiřího Melcelia je sice hojně zastoupeno v dobových inventářích, např. v Českém Krumlově, Tovačově, Oseku a Třebenicích, žádná jeho skladba se ale v místních archivech nedochovala. Jeho tvorba byla až do roku 1927 neznámá. Teprve ve zmíněném roce 1927 římskokatolický kněz, historik, archivář a knihovník kroměřížského zámku Antonín Breitenbacher při uspořádávání lichtenštejnské hudební sbírky nalezl mimo jiné také dvanáct Melceliových kompozic.

Současný stav bádání

Přes nepopiratelnou kvalitu skladeb a jejich doloženou dobovou popularitu zůstal kdysi známý a oblíbený skladatel a jeho skladby českými muzikology po celé 20. století téměř nepovšimnut. Soustavněji se jeho osobností a dílem začal zabývat až v roce 2011 Ladislav Horký, který ve své bakalářské práci shrnul stav bádání a následně v novodobých premiérách začal uvádět Melceliovy skladby se svými soubory Consortio Melcelii a La Bilancetta. Postupně byly uvedeny skladby Missa absque Nomine (2012), Vesperae Canonicae Minores De Beatissima Virgine Maria (2013) a Requiem Aeternam dona eis Domine in Canon (2015, ve spolupráci s brněnskými Ensemble Versus).

Další bádání přineslo zjištění, že jedna z anonymních kroměřížských skladeb Missa Canonica Seu Canon in Hypodiapente je totožná se skladbou Missa Canonica a 17, do té doby jedinou Melceliovou skladbou dochovanou mimo kroměřížský archiv, uloženou v benediktinském klášteře Kremsmünster v Rakousku. Dosud známých Melceliových skladeb uložených v Kroměříži je tedy nyní třináct. Skladba Missa Canonica Seu Canon in Hypodiapente byla uvedena souborem La Bilancetta v novodobé premiéře v roce 2020.

V druhé dekádě 21. století začali pracovníci hudebního oddělení knihovny Varšavské univerzity pořádat archiv hudebnin, pocházejících původně z Vratislavi (Wrocław), dnes polského, kdysi českého města. Zde byla nalezena jednak Melceliova skladba Te Deum, známá již z Kroměříže, především však byla objevena jinde nedochovaná Melceliova skladba Vesperae Marianae.

Seznam dochovaných skladeb

Hudební archiv v Kroměříži

  • Missa Canonica Seu Canon in Hypodiapente
  • Missa S. Godefridi
  • Missa diversi toni a 16
  • Missa absque Nomine
  • Missa a 15 Variabilis
  • Missa con una Tromba
  • Missa Melcelii ab 8 Quid speramus
  • Missa a 15 Currens
  • Vesperae canonicae a 16
  • Vesperae canonicae minores de Beatissima Virgine Maria
  • Motetum de S. Martyre seu Confessore
  • Te Deum laudamus
  • Requiem Aeternam dona eis Domine


Archiv kláštera Kremsmünster

  • Missa Canonica a 17


Knihovna Varšavské univerzity

  • Vesperae Marianae
  • Te Deum

Literatura

  • Antonín Breitenbacher: Hudební archiv kolegiátního kostela sv. Mořice v Kroměříži. Nákl. Vlastenecký spolku musejního v Olomouci, Olomouc 1928, (Zvláštní příloha Časopisu Vlasteneckého Spolku musejního v Olomouci 40).
  • Ladislav Horký: Jiří Melcelius (1624-1693) a jeho Missa absque Nomine z kroměřížské hudební sbírky. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, 2012 (online)
  • Jiří Sehnal, Jitřenka Pešková: Caroli de Liechtenstein-Castelcorno episcopi Olomucensis operum artis musicae collectio Cremsirii reservata. 2 sv. Supraphon ad., Praha 1998, ISBN 80-7050-292-4, (Catalogus artis musicae in Bohemia et Moravia cultae - Artis musicae antiquioris catalogorum series 5), č. 329 ad.
  • Emil Trolda: Jiří Melzel. Předneseno v rozhlase dne 26. února 1933. In: Cyril 59, 1933, str. 9–11.

Externí odkazy

Nahrávky

Reference

  1. ↑ Konstantin Cžerný: Serie Canonicorum Praemonstratensium, qui ab Anno 1586. in Monte Sion Pragensi, vulgo Strahow usque ad Ann. 1720 vixerunt

Média použitá na této stránce