Jiří Menzel

Jiří Menzel
Jiří Menzel v roce 2017
Narození	23. února 1938 Praha Československo Československo
Úmrtí	5. září 2020 (ve věku 82 let) Praha Česko Česko
Příčina úmrtí	covid-19
Alma mater	AMU v Praze
Povolání	herec, filmový režisér, pedagog, spisovatel, scenárista a divadelní režisér
Rodiče	Josef Menzel
Manžel(ka)	Olga Menzelová (2004–2020)
Děti	Anna Menzelová Eva Menzelová
Významná díla	Ostře sledované vlaky Vesničko má středisková Skřivánci na niti Postřižiny Obsluhoval jsem anglického krále … více na Wikidatech
Ocenění	Oscar za nejlepší cizojazyčný film (1967) Zlatý medvěd (1990) medaile Za zásluhy 1. stupeň (1996) Artis Bohemiae Amicis (2013) Řád umění a literatury
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Menzel (23. února 1938 Praha – 5. září 2020^[1][2] Praha) byl český filmový a divadelní režisér, herec a spisovatel. Je jedním z mála českých filmařů oceněných Oscarem, proslavil se zejména adaptacemi děl Bohumila Hrabala.

Narodil se v roce 1938 v Praze jako syn spisovatele a scenáristy Josefa Menzela. V roce 1962 ukončil studium režie u Otakara Vávry na FAMU v Praze. V šedesátých letech 20. století se svou tvorbou zařadil mezi zakladatele filmové československé nové vlny. Hned jeho první celovečerní film Ostře sledované vlaky podle literární předlohy jeho oblíbeného autora – Bohumila Hrabala – z roku 1966 získal Oscara za nejlepší zahraniční film. Další z jeho filmů Vesničko má středisková byl na Oscara nominován v roce 1985. Trezorový film Skřivánci na niti obdržel v roce 1990 cenu Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, on sám pak roku 1996 získal Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu.

V roce 1977 podepsal tzv. Antichartu, která odsuzovala prohlášení Charty 77.^[3] Později v rozhovoru uvedl, že komunistickému režimu tehdy sloužila většina Čechů a on se za svůj podpis nestydí, protože je to ostuda především těch, kteří ho k podpisu donutili.^[4]

V letech 1977–1979 byl členem souboru Divadla Járy Cimrmana,^[5] k čemuž se dostal přes přátelství se Zdeňkem Svěrákem a Ladislavem Smoljakem, s nimiž rok předtím natočil podle jejich scénáře film Na samotě u lesa. Zejména se Svěrákem spolupracoval často, obsadil ho do malých rolí v několika svých filmech (první byl Zločin v šantánu) a s velkým úspěchem realizoval jeho scénář k filmu Vesničko má, středisková.

Od sedmdesátých let se věnoval i divadelní režii (sám o sobě prohlašoval, že je hlavním povoláním divadelní režisér, který se jen pouhou náhodou dostal k filmování). Jako divadelní režisér působil také v zahraničí, například v bulharské Sofii i v bývalé Jugoslávii. Spolupracoval zejména s pražskými divadly – Činoherní klub, Vinohradské divadlo.

Vyučoval na pražské FAMU a byl zahraničním členem Americké filmové akademie. Je nositelem vysokého francouzského uměleckého titulu Řád umění a literatury (Chevalier des Arts et Lettres). Stal se zakladatelem kabelové televize CS film.

V 90. letech přispíval pravidelnými fejetony do časopisu Story, rubrika se jmenovala „Tak nevím“. Pod tímto titulem tyto texty později vyšly i knižně.

Koncem října 2004 se ve svých šestašedesáti letech oženil, během cesty po Asii si v Thajsku po pětileté známosti vzal o čtyřicet let mladší Olgu Kelymanovou (* 25. ledna 1978).^[6] 11. prosince 2008 se jeho manželce narodila dcera Anna Karolína. V roce 2015 se narodila druhá dcera Eva Maria Menzelová.

V listopadu 2017 podstoupil náročnou operaci, která trvala několik hodin.^[7]

Zemřel dne 5. září 2020 ve věku 82 let^[8] na komplikace virózy covid-19.^[9] Jeho hrob s náhrobkem od Davida Vávry je na Vyšehradském hřbitově.^[10]

(c) Ministry of Information & Broadcasting (GODL-India)

Ačkoliv Menzel proslul primárně jako režisér, jeho herecká činnost je rovněž významná. Většinou ztvárňoval menší role, několikrát si ale zahrál i jednu z hlavních. Do svých vlastních filmů se obsazoval jen někdy (nejvýrazněji Báječní muži s klikou a Rozmarné léto), častěji hrál ve snímcích jiných režisérů. Pro svůj intelektuálský zjev a specifický projev hrál velmi často různé doktory nebo vědce.

Jiří Menzel působil v letech 1977–1979 v souboru Divadla Járy Cimrmana. Objevil se v těchto hrách a rolích:

• Dlouhý, Široký a Krátkozraký – Děd Vševěd
• Vražda v salonním coupé – Továrník Meyer
• Němý Bobeš – Lékař

Menzela působení u Cimrmanů bavilo, ale po dvou sezónách odešel, protože mu na něj nezbýval čas. Zdeněk Svěrák se k tomu vyjádřil v deníku: „Sezóna 1980/81 máme o dva muže míň. (Jsou myšleni Josef Koudelka, který emigroval do Západního Německa, a František Petiška, který zemřel na infarkt.) Ani Menzel nám není nic platný – buď je v cizině, nebo točí. Teď Postřižiny.“ Svěrák také vzpomínal, že Menzel zpočátku nepochopil správně cimrmanologický způsob přednášení a snažil se „hrát vědce“, místo aby byl civilní jako ostatní.^[11]

• MENZEL, Jiří. Tak nevím. [s.l.]: Motto, 2011. 152 s. ISBN 978-80-7246-617-7. 
• MENZEL, Jiří. Tak nevím podruhé. [s.l.]: Motto, 1998. Dostupné online. ISBN 80-85872-91-9. 
• MENZEL, Jiří. Rozmarná léta. [s.l.]: Slovart, 2013. 424 s. ISBN 978-80-7391-816-3. 

• ČERMÁKOVÁ, Dana. Pábitel Jiří Menzel. Praha : Imagination of People, 2010. 216 s. ISBN 978-80-904214-8-6.
• FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 186–189. 
• GAVALIER, Peter. Hrabalovský svet očami Jiřího Menzla. Bratislava : Slovenský filmový ústav, 2012. 161 s. ISBN 978-80-85187-60-1.
• Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 601. 
• Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 419. 
• Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 457. 
• POŠOVÁ, Kateřina. Jiří Menzel. Praha : Český filmový ústav, 1992. 46 s. ISBN 80-7004-042-4.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 376–377. 
• HORÁKOVÁ, Daňa. O Pavlovi, Torst 2020, ISBN 9788072155927. S 284.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Menzel na Wikimedia Commons
• Osoba Jiří Menzel ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Menzel
• Jiří Menzel v databázi Archivu Národního divadla
• Jiří Menzel v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jiří Menzel ve Filmové databázi
• Jiří Menzel na Kinoboxu
• Jiří Menzel v Internet Movie Database (anglicky)
• Jiří Menzel ve Filmovém přehledu
• Smích je nejlepší způsob, jak poznávat svět – rozhovor s Jiřím Menzelem – oficiální portál České republiky
• Jiří Menzel na stránkách České televize
• Německé stránky o TV seriálech
• Jiří Menzel profil v rámci projektu Zlatá šedesátá
• Jiří Menzel v cyklu České televize Příběhy slavných
• Rozhovor v Divadelních novinách 13/2007
• TAMCHYNA, Robert. Jiří Menzel: Rozmarná léta. Rozhlasové vzpomínání oscarového režiséra (5 dílů) [online]. Český rozhlas, 2023-02-23 [cit. 2023-03-09]. Dostupné online.