Jiří Mihola

Mgr. Jiří Mihola, Ph.D.
Jiří Mihola a Klára Liptáková (2013)
Místopředseda KDU-ČSL
Ve funkci: 23. května 2015 – 29. března 2019
18. předseda Poslaneckého klubu KDU-ČSL
Ve funkci: 4. února 2014 – 24. října 2017
Předchůdce	Marian Jurečka
Nástupce	Jan Bartošek
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci: 26. října 2013 – 21. října 2021
Zastupitel Jihomoravského kraje
Ve funkci: 13. října 2012 – 8. října 2016
Ve funkci: 12. září 2018 – 3. října 2020
Zastupitel města Brno
Ve funkci: 16. října 2010 – 11. října 2014
Ve funkci: 6. října 2018 – 24. září 2022
Zastupitel městské části Brno-sever (v letech 2002–2006 a 2010–2011 radní MČ)
Ve funkci: 14. listopadu 1998 – 11. října 2014
Člen Rady ÚSTR
Úřadující
Ve funkci od: 7. prosince 2022
Stranická příslušnost
Členství	KDU-ČSL (od 1995)
Narození	1. června 1972 (51 let) Brno Československo Československo
Choť	ženatý
Děti	synové Jiří a Karel, dcera Ester
Alma mater	Masarykova univerzita
Webová stránka	oficiální stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Mihola (* 1. června 1972 Brno) je český politik a historik, v letech 2014 až 2017 předseda Poslaneckého klubu KDU-ČSL, v letech 2013 až 2021 poslanec Poslanecké sněmovny PČR, v letech 2012 až 2016 a opět 2018 až 2020 zastupitel Jihomoravského kraje a v letech 2010 až 2014 a opět 2018 až 2022 zastupitel města Brna, v letech 2015 až 2019 místopředseda KDU-ČSL. Od prosince 2022 je členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

Studium

Vystudoval Gymnázium Matyáše Lercha v Brně (maturoval v roce 1990). V roce 1996 úspěšně absolvoval obor učitelství (aprobace dějepis - zeměpis) na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity (získal titul Mgr.). V roce 2008 obhájil disertační práci na téma Fratres minimi. Německo-česká provincie řádu paulánů v 16.-18. století na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (získal titul Ph.D.).

Zaměstnání

Po roce 1990 se živil jako úspěšný průvodce cestovního ruchu. Vyhrál celostátní soutěž průvodců konanou při veletrhu GO a Regiontour a získal titul TOP Guide 2002. V letech 1993 až 2003 vyučoval dějepis a zeměpis na Soukromém gymnáziu Pavla Křížkovského s uměleckou profilací v Brně. Od roku 1999 působí jako odborný asistent a vedoucí katedry na Katedře historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity.

V roce 2021 se zúčastnil výběrového řízení na post ředitele Muzea města Brna, ve výběrovém řízení však neuspěl.^[1] Ve stejném roce však byl přijat na pozici projektového manažera v Muzeu města Brna, kde má na starosti rekonstrukci Arnoldovy vily.^[2]

Věnuje se popularizaci historie a cestování prostřednictvím rozhlasových pořadů, kterých připravil a realizoval již téměř 100. Za nejvýznamnější lze označit 37dílný vzdělávací cyklus Církevní dějiny v zrcadle času (pro Radio Proglas).^[3]

Politická činnost

Městský a krajský zastupitel

V roce 1995 vstoupil do KDU-ČSL. V komunálních volbách v roce 1998 úspěšně kandidoval do Zastupitelstva Městské části Brno-sever. Mandát zastupitele pak obhájil i v komunálních volbách v roce 2002, v komunálních volbách v roce 2006 a v komunálních volbách v roce 2010.^[4] Navíc působil v letech 2002 až 2006 a opět v letech 2010 až 2011 jako radní městské části. V komunálních volbách v roce 2014 však s obhajobou neuspěl (stal se pouze prvním náhradníkem).^[5]

V komunálních volbách v roce 1998 se rozhodl kandidovat do Zastupitelstva města Brna, ale nebyl zvolen. O zisk mandátu se pokusil v komunálních volbách v roce 2006 se stejným výsledkem. Zastupitelem města Brna se ale stal po komunálních volbách v roce 2010.^[6] O čtyři roky později však mandát obhájit nedokázal.^[7] Od 1. září 2016 mohl v zastupitelstvu nastoupit, ale na post náhradníka rezignoval.^[8]

Do vyšší politiky vstoupil po krajských volbách v roce 2012, kdy byl za KDU-ČSL zvolen zastupitelem Jihomoravského kraje.^[9] V krajských volbách v roce 2016 se pokoušel mandát obhájit, ale neuspěl (skončil jako první náhradník).^[10] Zastupitelem kraje se však nakonec stal v září 2018 po rezignaci svého stranického kolegy Antonína Tesaříka.^[11] Ve volbách v roce 2020 mandát krajského zastupitele obhajoval, ale neuspěl.^[12]

V komunálních volbách v roce 2018 byl za KDU-ČSL zvolen zastupitelem města Brna.^[13] V komunálních volbách v roce 2022 již nekandidoval.^[14]

V úterý 12. října 2021 jako zastupitel hlasoval pro zvýšení úvazku nového místa v Muzeu města Brna, aniž by uvedl, že je sám kandidátem na tuto pozici a je tedy ve střetu zájmů.^[15]

Poslanec

Kandidoval již ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2010, tehdy ještě neúspěšně (KDU-ČSL se tehdy do Poslanecké sněmovny PČR nedostala).^[16] V předčasných volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval jako lídr KDU-ČSL^[17] v Jihomoravském kraji a se ziskem 8 989 preferenčních hlasů byl zvolen. Na začátku února 2014 se stal předsedou Poslaneckého klubu KDU-ČSL (předchozí předseda Marian Jurečka na tuto funkci rezignoval kvůli svému vládnímu angažmá).^[18] Ve Sněmovně se věnoval zejména problematice školství. Byl členem a místopředsedou Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Zároveň byl členem Zahraničního výboru. Funkci předsedy poslaneckého klubu zastával do října 2017.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 byl lídrem KDU-ČSL v Jihomoravském kraji.^[19] Získal 6 820 preferenčních hlasů a obhájil tak mandát poslance.^[20]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 již nekandidoval.^[21]

Místopředseda KDU-ČSL

V květnu 2015 byl na sjezdu ve Zlíně zvolen místopředsedou KDU-ČSL, dostal 204 hlasů.^[22] Na dalším sjezdu KDU-ČSL v květnu 2017 v Praze se ucházel o post 1. místopředsedy strany proti Marianu Jurečkovi, ale neuspěl. Nakonec obhájil post řadového místopředsedy strany.^[23] Na funkci místopředsedy KDU-ČSL kandidoval opět v březnu 2019, nebyl však zvolen.^[24]

Veřejná činnost

V minulosti byl členem Akademického senátu Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Na fakultě je zároveň výkonným redaktorem Sborníku prací. Je garantem historické sekce Moravsko-slezské křesťanské akademie a asistentem Centra pro církevní dějiny při České biskupské konferenci na Vranově u Brna.

Je laureátem Ceny PŘÍSTAV, kterou mu v roce 2013 udělila Česká rada dětí a mládeže.

V prosinci 2022 jej Senát PČR zvolil členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů, v prvním kole tajné volby získal 40 ze 69 hlasů senátorů. Do této funkce jej navrhlo Moravské zemské muzeum.^[25]

Osobní život

Jiří Mihola je podruhé ženatý, má syny Jiřího, Karla a dceru Ester.

Reference

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Mihola
• Seznam prací v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
• Jiří Mihola - Oficiální webové stránky Archivováno 14. 10. 2013 na Wayback Machine.
• Jiří Mihola na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
• Jiří Mihola na Facebooku