Jiří Niedl

Jiří Niedl
Narození14. dubna 1920 nebo 14. listopadu 1920
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí11. dubna 1986 (ve věku 65 let)
Chlum u Třeboně
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Povolánípedagog
Znám jakoentomolog, herpetolog, spisovatel
OceněníVzorný učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Niedl (14. dubna 1920 Praha11. dubna 1986 Chlum u Třeboně)[1] byl český pedagog, amatérský entomolog a herpetolog, známější jako spisovatel a popularizátor entomologie a teraristiky.

Činnost pedagogická

Studoval na libeňském gymnáziu a dále na pražském učitelském ústavu, toho času pojmenovaném po K. S. Amerlingovi. Odmaturoval v roce 1939. Od roku 1940 učil na obecných školách v Praze, v roce 1946 složil zkoušky pro výuku na školách měšťanských. Následně přesídlil do jihočeského Chlumu u Třeboně, kde pracoval nejprve jako učitel a posléze jako ředitel místní základní školy; na škole učila také jeho manželka.[2] Roku 1949 ve škole založil kroužek vivaristiky, který se postupem času rozrostl a specializoval do podoby herpetologické stanice.[3] V roce 1970 obdržel Jiří Niedl státní vyznamenání Vzorný učitel.[1]

Činnost entomologická

Už od svých dětských let se Niedl zajímal o biologii, zejména o hmyz, obojživelníky a plazy. Dětství prožil v Praze–Bohnicích, které v té době jakožto okrajová část města oplývaly biodiverzitou.[4] V roce 1934 se – ještě jako student – stal členem Československé společnosti entomologické, kde se postupně zapojil do vědecké činnosti po boku profesionálů. Největší pozornost věnoval střevlíkovitým broukům, dále pak čeledím krascovitých a nosatcovitých a nadčeledi Scarabaeoidea. Z blanokřídlého hmyzu zpracovával v různém rozsahu čeledi sršňovitých, kutilkovitých, zlatěnkovitých a lokálně také zástupce jihočeské fauny včelovitých. Dokladový materiál sbíral jak v Československu, tak v zahraničí. Kromě sběrů v Bulharsku, Rumunsku a bývalé Jugoslávii podnikl také několik cest do středoasijských zemí bývalého Sovětského svazu a jednu cestu do Egypta. Závěry svých výzkumů publikoval v oborových časopisech a sbornících; za nejvýznamnější je považována jeho Monografie československých druhů tribu Carabini (část I.–VII.), publikovaná v letech 1956–1960 v Přírodovědeckém sborníku Ostravského kraje.[1]

Činnost popularizační

Vedle entomologie se Niedl v pozdějším věku věnoval spíše herpetologii. O obou oborech psal popularizační články v přírodovědných časopisech (Živa, Včelařství).[5][1] Spolu s předčasně zesnulým R. Štraubem napsal také příručku chovu terarijních zvířat.[6] Významným počinem bylo založení školního kroužku vivaristiky, jehož chovný materiál Niedl doplňoval z vlastních odchytů v zahraničí. Jeho cílem přitom bylo nejen zajistit takto praktickou výuku biologie a etologie, ale zejména vštípit žákům pozitivní vztah ke zvířatům, která v tehdejších dobách nebyla laickou veřejností přijímána kladně. O této činnosti pojednávala jeho první samostatná popularizační kniha.[3]

V dalších dvou knihách Niedl popisuje zážitky ze svých cest po Československu i zahraničí, přičemž zejména v posledním díle se vrací hlouběji do minulosti, ke svému mládí a dětství. Často upozorňuje na důležitost ochrany přírody, zejména ochrany konkrétních, ekologicky významných území. Varuje před chemizací zemědělství i nadužíváním pesticidů; podává například svědectví o škodách, které špatná aplikace neselektivního insekticidu napáchala v lesích Novohradských hor. Soudí, že základem pro ochranu přírody obecně musí být osobní sympatie lidí k přírodě a všemu, co v ní roste a žije.[4]

Niedl se nebrání úvahám o škodách způsobovaných sběrem biologického materiálu výzkumníky (on sám sbíral nejen pro vlastní potřebu, ale také pro výměnný obchod); ve svých vyprávěních se nevyhýbá naturalistickým popisům a místy se pozastavuje nad nepříjemnými až odstrašujícími příklady z vlastní praxe. Dospívá nicméně k závěru, že přiměřená sběratelská činnost nemůže svou škodlivostí konkurovat likvidaci stanovišť.[4]

Ve svých popularizačních knihách se často beletristicky zmiňuje o svých přátelích a kolezích. Tyto popisy představují hodnotný vhled do života českých a slovenských biologů, například K. Deneše, J. Roubala, A. Olexy, J. Mařana a dalších.[4][7]

Bibliografie

jako spoluautor

  • Štraub R., Niedl J.: Teraristika v koutku živé přírody (1971)

samostatně

  • Niedl J.: Pouště, džungle a hory mých snů: škola v zajetí ještěrů, hadů a brouků (1979)
  • Niedl J.: Podivuhodná setkání: na lovu hmyzu, plazů a obojživelníků (1983)
  • Niedl J.: Okouzlen brouky a hady (1986)

Odkazy

Reference

  1. a b c d KOLEŠKA, Zdeněk. Zprávy československé společnosti entomologické: Seznam biografií čs. entomologů 10. 1. vyd. Praha: Česká společnost entomologická, 1988. 39 s. S. 341–342. 
  2. http://www.vojensko.cz/ph-chlum-u-trebone
  3. a b NIEDL J. Pouště, džungle a hory mých snů: škola v zajetí ještěrů, hadů a brouků. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeské nakladatelství, 1979. 101 s. 
  4. a b c d NIEDL J. Okouzlen brouky a hady. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeské nakladatelství, 1986. 147 s. 
  5. https://ziva.avcr.cz/autori/jiri-niedl.html
  6. ŠTRAUB, Robert; NIEDL, Jiří. Teraristika v koutku živé přírody. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971. 277 s. 
  7. NIEDL J. Podivuhodná setkání: na lovu hmyzu, plazů a obojživelníků. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeské nakladatelství, 1983. 109 s. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“