Jiří Orten

Jiří Orten
Narození	30. srpna 1919 Kutná Hora
Úmrtí	1. září 1941 (ve věku 22 let) Praha
Příčina úmrtí	sražení vozidlem
Místo pohřbení	Nový židovský hřbitov na Olšanech
Povolání	spisovatel, básník a dramatik
Příbuzní	Ota Ornest a Zdeněk Ornest (sourozenci)
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Orten, vlastním jménem Jiří Ohrenstein (30. srpna 1919 Kutná Hora – 1. září 1941 Praha), byl český básník.

Život

Narodil se v Kutné Hoře jako druhý syn manželů Eduarda Ohrensteina (1881–1936) a Berty, rozené Rozenzweigové (1890–1970). Jeho rodiče vlastnili malý obchod se střižním a galanterním zbožím. V letech 1929–1936 navštěvoval místní reálku. Po neúspěšném pokusu o přijetí na konzervatoř odešel do Prahy, aby studoval jazykovou školu. Zároveň pracoval jako archivář karlínské firmy Crediton.

Na dramatickém oddělení Státní konzervatoře hudby, kam vstoupil v roce 1937, absolvoval tři ročníky. Studia přerušil koncem školního roku 1939–1940, kdy byl kvůli svému židovskému původu nucen odejít. Po svém vyloučení publikoval pod cizími jmény: Karel Jílek, Václav Jílek, Jiří Jakub.

Aktivně se podílel na přípravě recitačních večerů a studentského divadla, které hrálo v Jednotném svazu na Zbořenci nebo v Umělecké besedě jako Divadlo mladých a uvedlo mimo jiné Ortenovu dramatizaci Jammesova Anýzového jablka. V Apollinairových Prsech Tiresiových byl obsazen do role manžela. Kromě Nezvalova Podivuhodného kouzelníka vytvořil hlavní postavu ještě v jevištní úpravě Horova Jana houslisty, kterou nastudoval režisér Gustav Schorsch.

Pro svou básnickou činnost si zvolil pseudonym Jiří Orten. Debutoval v Mladé kultuře a Haló novinách (1936), kde po určitý čas redigoval rubriku mladých. Kromě toho přispíval do časopisů Hej rup!, Eva, Rozhledy, Čteme, Kritický měsíčník a jiných. V halasovské edici První knížky v nakladatelství Václava Petra mu vyšla o tři roky později prvotina Čítanka jaro. Uveřejnil ji pod jménem Karel Jílek, s nímž spojil i další sbírku veršů, kterou mu Petrovo nakladatelství vydalo pod názvem Cesta k mrazu. Soukromý tisk Zdeňka Urbánka k Novému roku 1941 – rozsáhlá báseň Jeremiášův pláč – byl již podepsán jménem Jiří Jakub stejně jako sbírka Ohnice, kterou do edičního plánu Melantrichu zařadil v témže roce A. M. Píša. Sbírka Ohnice se tak stala poslední knížkou, jejíhož uvedení se autor dožil. Sám sice ještě uspořádal dvě sbírky – Elegie a Scestí – ale ty se mohly objevit na knižních pultech až po osvobození.

Poté, co mu v roce 1936 zemřel otec a co jeho starší bratr Ota odešel do Anglie, stal se Jiří oporou matce a malému bratrovi Zdeňkovi^[1]. I toto pouto bylo částečně narušené tím, že Orten nesměl opouštět území Prahy. Rozchod s dívkou, k níž se cele upnul, poznamenal zbytek jeho života. Přestože i nadále udržoval styky se svými kolegy sdruženými v neoficiálním klubu Noc, byl stále osamělejší. Přinucen okolnostmi střídal byty, střídal zaměstnání. Spolu s básníkem Hanušem Bonnem pracoval v Židovské náboženské obci.

Pozoruhodným svědectvím o Ortenově životě jsou tři knihy jeho deníků – Modrá, Žíhaná a Červená, do nichž si zaznamenával své postřehy, básně i výpisky z četby v období od 10. ledna 1938 až do osudného 30. srpna 1941, kdy byl přejet projíždějící německou sanitkou. Následkům těžkého zranění podlehl 1. září 1941 ve věku dvaadvaceti let.

Ortenova Kutná Hora

Na památku Jiřího Ortena se od roku 1993 koná v Kutné Hoře festival Ortenova Kutná Hora. S ním je spojená i stejnojmenná literární soutěž pro mladé autory poezie do 22 let. V roce 1991 po něm bylo pojmenováno také pražské Ortenovo náměstí.

Dílo

Z jeho díla vyplývá, že měl velký talent, nebyl členem žádné skupiny, ale byl ovlivněn existencialismem. Ortenovo dílo velmi ovlivnilo českou poezii. Jeho poezie vyjadřuje pocity mladých lidí zaskočených a zraněných těžkou dobou.

• Čítanka jaro – 1939.^[2]
• Cesta k mrazu – 1940, původní láskyplný vztah k okolí se mění na beznaděj a opuštěnost – objevují se motivy z Bible. Vydáno pod pseudonymem.^[3]
• Jeremiášův pláč – vyšla též pod cizím jménem.^[4]
• Ohnice – 1941 – tuší blížící se konec života.^[5]

Většina jeho díla vyšla až posmrtně, po r. 1945:

• Elegie^[6]
• Dílo Jiřího Ortena
• Deníky Jiřího Ortena – vyšlo až v r. 1958 – jednotlivé deníky byly pojmenovány podle barvy desek sešitů, do kterých si své zápisy psal – Modrá kniha, Žíhaná kniha a Červená kniha
• Eta, Eta, žlutí ptáci – vyšlo r. 1966, próza.^[7]

Odkazy

Reference

Literatura

• ČERNÝ, František. Theater – Divadlo. Praha : Orbis, 1965, str. 330, 403
• HEDBÁVNÝ, Zdeněk. Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 21, 27–8, 39
• MOTL, Stanislav. Mraky nad Barrandovem. Praha : Rybka Publishers, 2006, str. 37, ISBN 80-86182-51-7
• PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 

Související články

• Cena Jiřího Ortena
• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1900–1945

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Orten na Wikimedia Commons
• Autor Jiří Orten ve Wikizdrojích
• Osoba Jiří Orten ve Wikicitátech
• Díla Jiřího Ortena v elektronické podobě volně ke stažení v katalogu Městské knihovny v Praze Archivováno 11. 9. 2016 na Wayback Machine.
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Orten
• Festival a literární soutěž Ortenova Kutná Hora Archivováno 29. 7. 2016 na Wayback Machine.
• JÍLEK, KAREL : Cesta k mrazu