Jiří Padrta

PhDr. Jiří Padrta
Narození	29. dubna 1929 Praha Československo Československo
Úmrtí	24. dubna 1978 (ve věku 48 let) Praha Československo Československo
Alma mater	Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	kritik, šéfredaktor, teoretik umění, kritik umění, redaktor, kurátor a překladatel
Choť	Ludmila Padrtová (1955–1978)
Příbuzní	Zorka Ságlová (sestřenice) Ivan Martin Jirous (bratranec)
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jiří Padrta (29. dubna 1929 Praha – 24. dubna 1978 Praha) byl český teoretik umění, výtvarný kritik, redaktor, kurátor a překladatel.

V letech 1948–1953 vystudoval výtvarnou výchovu a francouzštinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy (prof. M. Míčko, M. Salcman) a obhájil zde rigorózní práci (PhDr., 1953).

Po ukončení studia byl zaměstnán jako středoškolský profesor v Soběslavi. V letech 1955–1970 byl redaktorem časopisu Výtvarná práce (v roce 1970 krátce šéfredaktorem, předtím než bylo vydávání ukončeno). Roku 1956 byl na tříměsíčním pobytu ve Francii.^[1] Roku 1957 organizoval spolu s Miroslavem Lamačem a J. M. Tomešem přelomovou výstavu Zakladatelé moderního českého umění v Domě umění města Brna, kde byla poprvé od komunistického převratu představena česká předválečná avantgarda.^[2] V témže roce vyšel jeho článek Umění nezobrazující a neobjektivní, jeho počátky a vývoj v časopisu Výtvarné umění, kde představil abstraktní umění Kandinského, Duchampa, Hartunga, G. Mathieu, Mondriana, Miróa, Wolse, Pollocka, Dubuffeta, P. Soulage, italských futuristů, ad.^[3] Tento článek zásadně ovlivnil mnoho českých umělců a stál u vzniku domácího abstraktního umění.^[4]

Padrta ovládal francouzštinu, němčinu, italštinu a ruštinu, znal se osobně s významnými zahraničními umělci i kunsthistoriky (Pierre Restany, G. Tassiot Talabot, A. Hasek, H. P. Riese) a díky práci v redakci Výtvarné práce, kam přicházely odborné časopisy ze zahraničí, patřil k nejlépe informovaným českým výtvarným teoretikům.^[4] Podle Jiřího Šetlíka, který vedl redakci Výtvarné práce od roku 1964, si Padrta vydobyl úctu mimo jiné svou schopností analyzovat na základě pramenů teoretická východiska avantgardního umění.^[5]

Roku 1964 byl spoluzakladatelem a teoretikem skupiny Křižovatka a svou rozsáhlou teoretickou a publikační činností se podílel na uvedení konstruktivních tendencí do Československa.^[6] Podílel se na významných výstavních projektech věnovaných lettrismu (Obraz a písmo, 1966) a abstrakci (Nová citlivost, 1968, výstavy v Praze, Brně, Karlových Varech). Myšlenka nové citlivosti je velice úzce spojena s ideou nového humanismu, která spočívá v nové reálnosti, věcnosti a konkrétnosti a usiluje o smír dávného sváru mezi člověkem a jím stvořeným světem vědy a techniky. Jiří Padrta se jí věnoval ve své kritické stati K situaci.^[7][8]

Roku 1965 navštívil spolu s Miroslavem Lamačem Moskvu, kde měl možnost seznámit se se současným ruským neoficiálním uměním i se zakázanými díly Kazimira Maleviče. Malevičem se zabýval i po roce 1971, kdy mu bylo znemožněno publikovat. Přednášel o něm v Německu a připravoval monografii, kterou už nemohl vydat.

Byl výrazným typem české výtvarné teorie a umělecké kritiky, zaměřený na francouzské umění, ruskou avantgardu, lettrismus a konstruktivní tendence českého umění.^[9] Vyvrcholením jeho práce byla studie Kazimir Malevič a suprematismus, která vyšla až posmrtně, stejně jako kniha Osma a Skupina výtvarných umělců 1907–1917 (1992). Jeho texty vynikají teoretickou fundovaností, širokou vzdělaností a mimořádně přesným hodnocením.^[10]

Publikoval články v časopisech Výtvarná práce, Výtvarné umění, Umění, Domov, Estetika, Flash Art, Das Kunstwerk, Opus International, Kultura, Knižní kultura, Kulturní tvorba, Listy pro literaturu a diskusi, Umění a řemesla, Tvorba, Literární listy, Literární noviny. V době normalizace ztratil možnost publikovat a onemocněl vážnou srdeční chorobou. Jeho syntetická práce o českém kubismu a monografie Marcela Duchampa již nevyšla. Zemřel předčasně roku 1978 těsně před svými 49. narozeninami.

Jiří Pardta se v roce 1955 oženil s Ludmilou Padrtovou. Jeho mladší bratranec byl Ivan Martin Jirous. Padrta ho přivedl ke studiu výtvarného umění a Jirous se později stal i externím redaktorem časopisu Výtvarná práce. Padrta ovlivnil i Jirousovu sestru a svou sestřenici Zorku Ságlovou, která vystudovala textilní tvorbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Jejímu muži Janu Ságlovi nabídl Padrta možnost fotografovat pro časopisy Výtvarná práce a Výtvarné umění.^[11]

• Karel Boháček, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1958
• Václav Bartovský, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1960
• Pablo Picasso, Unbekannte Gemälde und Zeichnungen, Praha 1960
• Eduard Manet, Bratislava 1961
• Georges Braque, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, n.p. (SNKLU), Praha 1964
• Jaroslav Paur, Nakladatelství československých výtvarných umělců, Praha 1964
• Joan Miró, Odeon, Praha 1967
• Osma a Skupina výtvarných umělců 1907–1917 (Teorie, kritika, polemika), Odeon, Praha 1992
• Kazimir Malevič a suprematismus, Torst, Praha 1996

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1059–1061, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Tereza Porubová, Fenomén nové citlivosti v českém umění 60. let 20. století, bakalářská práce, ÚDKU KTF UK, Praha 2009
• Mahulena Nešlehová (ed.), Sborník památce Jiřího Padrty, 164 s., Praha 1985 (samizdat)
• František Šmejkal, Výběr z bibliografie Jiřího Padrty, Estetika 26, 1988, s. 182–186

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Padrta
• Jiří Padrta v informačním systému abART