Jiří Pištora

Jiří Pištora
Narození12. června 1932
Pardubice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí26. září 1970 (ve věku 38 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníbásník, redaktor, knihovník a spisovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Pištora (12. června 1932, Pardubice – 26. září 1970, Praha) byl český básník.

Život

Do roku 1968

Otec Jiřího Pištory byl úředník nemocenské pojišťovny v Pardubicích, sociální demokrat Antonín Pištora (1905—1942). Podílel se na zajištění pracovních knížek pro parašutisty skupiny Silver A a byl popraven za heydrichiády.[1][2]

Jiří Pištora maturoval na reálném gymnáziu v Pardubicích roku 1951. Rok pracoval jako pomocný dělník ve Východočeských chemických závodech v Rybitví. V letech 1952 až 1957 vystudoval češtinu a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Studium ukončil diplomovou prací o Františku Halasovi. Ani po ukončení studia nenalezl odpovídající zaměstnání a rok pracoval na stavbě opatovické elektrárny. V období 1958 byl metodikem v krajské a okresní lidové knihovně Pardubice.[3]

Z Pardubic odešel do Prahy, kde byl od roku 1961 zaměstnán v sekretariátu Svazu československých spisovatelů. V roce 1965 se stal jeho členem a později tajemníkem. V letech 1963—1964 byl redaktorem časopisu Tvář, v letech 1966—1969 spolupracoval s časopisem Sešity pro mladou literaturu.

V roce 1968 žádal spisovatele, aby veřejně vysvětlili své počínání v 50. letech, jako byly články o procesech.[4][p 1]

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 odešel se spisovatelem Karlem Michalem do emigrace, ale vrátil se.[5]

Říkanka "Lapkové"

V září 1969 zveřejnil dětský časopis Mateřídouška spolu s dalšími Pištorovými verši i jeho básničku Lapkové. Její skrytě antiokupační význam, zvýrazněný ilustrací Luďka Vimra (1921—2005), vyvolal reakci státních orgánů.[6] O případu psalo Rudé právo v článku Ideje z Mateřídoušky.[7]

„

Lapkové

Žije, žije ve stepi jeden v suché otepi.

Druhý v láptích pod pařezem, třetí v díře mezi bezem.

Ať si jsou, tam kde jsou. Ať sem na nás nelezou.

“
— Jiří Pištora, Mateřídouška 9/1969

Básnička vyšla v č. 2 (říjnu) 1969, na straně 6 ( https://dnnt.mzk.cz/view/uuid:4986bd70-df34-11e7-adb0-005056825209?page=uuid:bc389280-df3e-11e7-8cdd-5ef3fc9bb22f )

Závěr života

Po zveřejnění říkanky Lapkové byla Pištorovi zrušena smlouva na vydávání dětských knih ve vydavatelství Albatros. O básníka se zajímala StB, byl vyslýchán pro údajné napojení na organizaci Amnesty International a pro zaslání do ciziny informací o věznění Luďka Pachmana. Poslední rok života byl bez zaměstnání a prožíval i osobní krizi po rozvodu a v novém manželství. Ze života odešel dobrovolně v osmatřiceti letech.[8][9]

Dílo

Časopisy

  • V letech 1960—1963 přispíval do Literárních novin, především básněmi a sloupky.[10][11]
  • Jeho verše a jiné texty též uveřejňovaly časopisy Plamen[12], Kulturní tvorba, Listy
  • V roce 1965 zaznamenal tisk překlad Pištorovy básně do slovinštiny[13]

Knižní vydání

  • Hodiny v řece, Praha, Československý spisovatel, 1961)
  • Země přibližných, Praha, Mladá fronta, 1965)
  • Mezery v paměti, 1966–70 (verše z pozůstalosti uspořádal Jiří Gruša, Londýn, Rozmluvy, 1984 a Mladá fronta, 1993)
  • Básně a Brundibásně (soubor básnického díla, doslov Jiří Gruša, Brno, Host, 2011)

Ostatní

  • Jiří Pištora působil též jako nakladatelský lektor[14]

Posmrtné připomínky

  • Nekrolog Jiřího Pištory vydal exilový časopis Svědectví. Text doprovodila Pištorova portrétní kresba a jeho povídka Případ Underwood.[8]
  • Na základní škole Štefánikova v Pardubicích byla v roce 2016 odhalena básníkova pamětní deska.[15]
  • Fragment literární pozůstalosti Jiřího Pištory je uchováván v Památníku národního písemnictví[16]

Rodina

Ve stejný den jako jeho otec tj. 2. července 1942 byla na pardubickém zámečku popravena i jeho sestřenice Věra Junková, pardubická učitelka, snoubenka Alfréda Bartoše, po zrušení zasnoubení partnerka Jiřího Potůčka a spolupracovnice výsadku Silver A.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Jarmila Glazarová v průběhu stejného jednání Svazu spisovatelů Pištorovi sdělila, že článek o procesu s Miladou Horákovou napsala na striktní příkaz ÚV KSČ. Milan Jariš (který též napsal článek o Miladě Horákové) odpověděl, že byl tehdy přesvědčen, že je to pravda.

Reference

  1. ↑ Spolek pro vojenská pietní místa: Seznam popravených v Pardubicích
  2. ↑ Jiří Kotyk: I pardubičtí divadelníci byli oběťmi heydrichiády
  3. ↑ WIENDL, Jan. Slovník české literatury po roce 1945, Jiří Pištora [online]. Ústav pro českou literaturu ČR AV, 1998, rev. 2006. Dostupné online. 
  4. ↑ Poprvé po sjezdu. Literární listy. 6/1968, s. 8. Dostupné online. 
  5. ↑ Jiří Gruša: Doslov ke knize Básně a Brundibásně
  6. ↑ SDS: Lapkové
  7. ↑ Ideje z Mateřídoušky. Rudé právo. 1. 11. 1969, s. 2. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Lidové noviny. 42/1971, s. 300–303. Dostupné online. 
  9. ↑ EpochTimes, Jakub Šmíd: Lapkové Jiřího Pištory
  10. ↑ ÚČL AV ČR, Digitaliz. časopisy: Vyhledávání Autor=Pištora
  11. ↑ Poljanka: střídavě poetično. Literární noviny. 38/1963, s. 2. Dostupné online. 
  12. ↑ Ty černé minuty. Plamen. 8/1962, s. 63. 
  13. ↑ Slovinské literární časopisy. Kulturní tvorba. 17. 2. 1966, s. 2. Dostupné online. 
  14. ↑ BÍLEK, Jan. Jiří Pištora jako nakladatelský redaktor. Pardubice, 2015. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Marta Pató. Dostupné online.
  15. ↑ MÚ Pardubice: Na základní škole Štefánikova je nová pamětní deska. www.pardubice.eu [online]. [cit. 2017-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-18. 
  16. ↑ Literární archiv PNP: Pištora Jiří. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2017-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-18. 

Související články

Externí odkazy

Literatura

  • WIENDL, Jan. Slovník české literatury po roce 1945, Jiří Pištora [online]. Ústav pro českou literaturu ČR AV, 1.1.1998, rev. 31.10.2006 [cit. 2017-03-20]. Dostupné online. 
  • HORÁKOVÁ, Táňa. Poezie Jiřího Pištory. Olomouc, 2010 [cit. 20.3.2017]. Magisterská diplomová práce. Univerzita Palackého, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jana Kolářová. Dostupné online.

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“