Jiří Plachý starší

Jiří Plachý starší
Jiří Plachý (foto před rokem 1945)
Jiří Plachý (foto před rokem 1945)
Narození29. července 1899
Železný Brod
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. prosince 1952 (ve věku 53 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťDr. Jitka Gollerová
Dětisyn Jiří Plachý mladší
PříbuzníVojtěch Plachý-Tůma (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Plachý starší (29. července 1899 v Železném Brodě[1], Rakousko-Uhersko – 2. prosince 1952 v Praze) byl český herec, režisér a divadelní pedagog, otec herce Jiřího Plachého mladšího a bratr herce Vojtěcha Plachého-Tůmy.

Mládí, studium

Pocházel z úřednické rodiny. Otec Josef byl podúředníkem c. a k.  okresních soudů, matka Marie (roz. Tůmová) v domácnosti. Měl čtyři sourozence, staršího Josefa a mladší Lidku, Vojtu a Karla [2]. Po obecné škole v Pardubičkách vystudoval strojní průmyslovku (1918) a poté pracoval jako konstruktér u firmy Hübner a Opitz v jejich továrně na mlýnské stroje v Pardubicích. Měl v úmyslu studovat strojní inženýrství na ČVUT v Praze, nicméně už od studentských let hrál a režíroval ochotnicky divadlo v pardubickém "Studentském divadelním sdružení".

Divadlo

Docházel také do pardubické hudební školy, kde se učil zpěvu, hře na klavír a na housle. V roce 1922 [3] se nejprve krátce stal hereckým elévem Národního divadla a zde se seznámil poprvé s režijní činností Karla Hugo Hilara. Od července 1922 se pak stal na pozvání režiséra Jana Bora řadovým činoherním hercem smíchovského Švandova divadla. V sezóně 1927/1928 zahájila činnost Plachého vlastní divadelní společnost "Česká komorní scéna". Po dvou letech však soubor v důsledku hospodářské krize na konci 20. let ukončil svoji činnost. Plachého angažoval následně Jan Bor do Divadla na Vinohradech. Od roku 1929 až do roku 1948 tedy Plachý hrál a režíroval (režisérem byl jmenován v roce 1937 [4]) v Divadle na Vinohradech. Od roku 1948 až do své smrti v roce 1952 působil v pražském Národním divadle.

Jednalo se o výborného herce s vynikající mimikou, výborným hlasovým projevem i osobitým intelektuálně laděným hereckým stylem, který byl také úspěšným rozhlasovým i dabingovým hercem. Od prosince 1935 vyučoval herectví na dramatickém oddělení pražské konzervatoře, od října 1949 působil jako lektor herectví i na pražské DAMU. K jeho žákům patřili např. Vítězslav Vejražka, Václav Voska, František Hanus, Josef Pehr, Dana Medřická a Irena Kačírková [5].

Film

Ve filmu vytvořil řadu celkem 40 rolí, některé z nich jsou dodnes velice známé, patrně nejznámější je jeho role magistra Edvarda Kelleyho ve filmu Císařův pekař – Pekařův císař, za nejhodnotnější je považována jeho vůbec poslední role ve snímku Měsíc nad řekou.

Rodina

V roce 1934 se oženil s Dr. Jitkou Gollerovou, dcerou Felixe Gollera, člena správního výboru Divadla na Vinohradech a místopředsedy Spojeného družstva Národního divadla [6]. V září 1946 se jim narodil syn Jiří Plachý mladší, který se stal také hercem, působil od r. 1970 v pražském Vinohradském divadle.

Smrt

V roce 1952 získala Státní bezpečnost od bývalého spolupracovníka nacistické zpravodajské služby (SD) záznam ve věci jednání o propuštění Plachého bratra plk. Josefa Plachého, důstojníka čs.armády, který byl za války zatčen gestapem a hrozila mu smrt. Vyjednávání tehdy vedlo k tomu, že nebyl souzen stanným soudem, ale poslán do koncentračního tábora.[7]

Toto svědectví se později stalo záminkou k výslechům StB a nátlaku na Jiřího Plachého s hrozbou odebrání jeho tehdy pětiletého syna. Vše skončilo Plachého tragickou smrtí pod okny jeho bytu v Chrudimské ulici č. 5 na Vinohradech dne 2. prosince 1952. Smrt byla označena za sebevraždu. Přesné okolnosti konce jeho života však nebyly zcela objasněny.[8][9] Jiří Plachý starší byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Citát

„Je nesporné, že Jiří Plachý byl jednou z nejvýznamnějších, ale i nejsložitějších osobností našeho divadla a dodnes na něho vzpomínám s velkou úctou. Jako na člověka i jako na umělce.“
— František Filipovský[10]

Divadelní role, výběr

Divadelní režie, výběr

Filmografie, výběr

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Antonín Dvořák: Jiří Plachý, Orbis, Praha, 1964, str. 6
  3. ↑ Antonín Dvořák: Jiří Plachý, Orbis, Praha, 1964, str. 15
  4. ↑ Kruh solistů MDP: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 1907–1937, Kruh solistů Městských divadel pražských, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 63
  5. ↑ Antonín Dvořák: Jiří Plachý, Orbis, Praha, 1964, str. 45
  6. ↑ Antonín Dvořák: Jiří Plachý, Orbis, Praha, 1964, str. 38–9
  7. ↑ Klára Novotná: Žula–rula–svor: Jiří Plachý, In:Jaroslav Vostrý, Zuzana Sílová a kol.: Sláva a bída herectví, KANT, Praha, 2013, str. 88–90, ISBN 978-80-7437-109-7.
  8. ↑ Klára Novotná: Vinohradská cesta Jiřího Plachého, In:Divadelní měsíčník, Divadlo na Vinohradech, 2016/V–leden, str. 2, vyd. Divadlo na Vinohradech, Praha, 2016.
  9. ↑ Klára Novotná: Žula–rula–svor: Jiří Plachý, In:Jaroslav Vostrý, Zuzana Sílová a kol.: Sláva a bída herectví, KANT, Praha, 2013, str. 98–99, ISBN 978-80-7437-109-7.
  10. ↑ Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 326

Literatura

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 21, 26, 28–9, 31–5, 55, 81, 84, 164
  • Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 165, 246, ISBN 80-85774-08-9
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 217–8, 221, 229, 230, 234, 252, 258, 274, 299
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 65, 112, 117, 119, 409
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 36, 80, 123, 157, 166, 206, 208, 247–8, 283–4, 290, 305–7, 339, 359, 382, 492, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Antonín Dvořák: Jiří Plachý, Orbis, Praha, 1964
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 222, 388–9, ISBN 80-207-0419-1
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 55, 87
  • Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 79, 80, 99, 101–3, 114, 122, 127, 140–1, 154, 156, 159, 160, 164
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 6, 13, 26–7, 31, 33, 35, 39, 41, 43, 45–6
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 373–4
  • Kruh solistů MDP: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 1907–1937, Kruh solistů Městských divadel pražských, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 63
  • Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju, vyd. Čs. filmový ústav, 1990, str. 85, 101, 118–9, 128
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 123, 190, 258
  • Alfréd Radok: O Jiřím Plachém?, In: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 118, 119
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 50–5, 57, 61–2, 65–8, 71, 73, 76, 79, 177–9, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 157, ISBN 80-85837-35-8
  • Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 305, 325–6
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 130–3, 144, 308, ISBN 80-207-0485-X
  • Jaroslav Vostrý, Zuzana Sílová a kol.: Sláva a bída herectví, KANT, Praha, 2013, str. 76–100, ISBN 978-80-7437-109-7
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 154, 157, 175, 179, 191, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jiří Plachý starší 1945.jpg
Jiří Plachý starší, český herec a režisér (foto před rokem 1945)