Jiří Purkyně

Jiří Purkyně
Narození	7. října 1898 Louny Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	15. září 1942 (ve věku 43 let) Mnichov Německá říše Německá říše
Příčina úmrtí	poprava zastřelením
Alma mater	Filosofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	středoškolský profesor
Zaměstnavatel	obchodní akademie v Hradci Králové
Politická strana	Komunistická strana Československa
Rodiče	Otokar Purkyně Emílie Purkyňová
Příbuzní	Kamil Hilbert (strýc) Jaroslav Hilbert (strýc) Petr Pavel Hilbert (děd) Jan Evangelista Purkyně (praděd) Emanuel Purkyně (1895) (bratr)
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Purkyně (7. října 1898 Louny – 15. září 1942 Mnichov)^[1] byl český středoškolský profesor, komunista, protinacistický odbojář a pravnuk Jana Evangelisty Purkyně.

Po maturitě na slánském reálném gymnáziu studoval Jiří Purkyně po vzoru svého otce Otakara Purkyně pražskou lékařskou fakultu. Po čtyřech semestrech přestoupil na filozofickou fakultu a věnoval se studiu historie, filosofie a zeměpisu.

Příklon k levicovému smýšlení lze u Purkyně vysledovat již v prosinci roku 1920, kdy byl přímým svědkem střelby do demonstrujících dělníků před parlamentem v době probíhající generální stávky.^[2] V roce 1922 navštívil ilegální sjezd komunistické mládeže v Berlíně. Účastnil se demonstrací proti přijetí zákona na ochranu republiky.^[3] V době studií pobýval ve Studentské kolonii na Letné. Po domovní prohlídce následující po rozpuštění Komunistického svazu mládeže na jaře 1923 odešel Purkyně z Prahy.^[2] Mezi lednem a květnem 1923 působil jako učitel v Poříčanech a od školního roku 1923/1924 nastoupil jako suplent na obchodní akademii v Hradci Králové.

Na královéhradecké obchodní akademii vyučoval zeměpis a dějepis. Pronášel osvětové přednášky a občasně publikoval ve vlastivědném sborníku Královéhradecko.^[4] V roce 1924 složil profesorské zkoušky a od roku 1927 byl jmenován profesorem na obchodní akademii v Hradci Králové. Ve svém pedagogickém působení často propojoval výklad učiva s aktuálními politickými otázkami.^[5] Jeho levicové zaměření bylo příčinou ústrků ze strany některých rodičů jeho studentů a členů profesorského sboru.^[6] Angažoval se v mnoha královéhradeckých i regionálních organizacích levicového či socialistického ražení (např. Klub inteligence, Svaz odborového studentstva). Po vypuknutí občanské války ve Španělsku se zapojil do agitační činnosti ve prospěch republikánů a podílel se na obstarávání finančních příspěvků. Spolu s malířem Josefem Heřmanem připravil sborník textů českých spisovatelů a básníků ¡No passaran!^[7], jehož výtěžek z prodeje věnoval na podporu bojujícímu Španělsku.

V období druhé republiky vyvíjel činnost v podzemní komunistické straně a po okupaci nacistickými vojsky se stal krajským instruktorem komunistické strany. Stranou byl pověřen redakcí ilegálního časopisu Čin. Pro tuto činnost byl 5. května 1940 v budově obchodní akademie gestapem zatčen.^[4] Byl umístěn v královéhradecké vazební věznici, ale již 11. května byl propuštěn a tajnou policií sledován se záměrem zjistit jeho spolupracovníky. Podruhé byl zatčen 22. května 1940 ve svém bytě a do dubna 1941 vězněn v Hradci Králové. Následně byl přemístěn do věznice v Golnově a naposledy v roce 1942 do Mnichova, kde byl 15. října popraven za přípravu velezrady a napomáhání nepříteli.^[4]

V roce 1947 byla po J. Purkyňovi pojmenována obchodní akademie v Hradci Králové, kde vyučoval.

V roce 1952 byla na průčelí obchodní akademie v Hradci Králové umístěna busta J. Purkyně od sochaře Ladislava Zívra.

Od roku 1955 nese Purkyňovo jméno ulice v Hradci Králové, kde se svou rodinou bydlel.

• KAFKA, František. Jiří Purkyně, bojovník. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství, 1961. 
• ZACHOVÁ, Alena; MLSOVÁ, Nella; ČUŘÍN, Michal. Příběh budovy čp. 301. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2018. 133 s. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Purkyně na Wikimedia Commons