Jiří Skalický

Ing. Jiří Skalický
místopředseda druhé vlády V. Klause
Ve funkci:
4. července 1996 – 2. ledna 1998
2. ministr životního prostředí ČR
Ve funkci:
4. července 1996 – 20. února 1998
Předseda vládyVáclav Klaus
Josef Tošovský
PředchůdceFrantišek Benda
NástupceMartin Bursík
ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR
Ve funkci:
2. července 1992 – 1. července 1996
Předseda vládyVáclav Klaus
PředchůdceTomáš Ježek
Nástupcefunkce zrušena
4. předseda ODA
Ve funkci:
29. listopadu 1997 – 20. února 1998
PředchůdceMichael Žantovský
NástupceDaniel Kroupa
2. senátor za obvod č. 7 – Plzeň-město
Ve funkci:
21. listopadu 1998 – 21. listopadu 2004
PředchůdceJaroslav Jurečka
NástupceJiří Šneberger
poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
1. června 1996 – 19. června 1998
poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Stranická příslušnost
ČlenstvíOF(1989-1991)
ODA (1991-1998)
bezpartijní (Čtyřkoalice)
Narození26. dubna 1956 (68 let)
Kolín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materVŠCHT Praha
Profesepolitik, inženýr, chemik a ministr
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Skalický (* 26. dubna 1956 Kolín) je bývalý český politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za ODA, v 90. letech ministr vlád České republiky, poslanec Poslanecké sněmovny a předseda ODA, v letech 1998–2004 senátor za Čtyřkoalici.

Biografie

V roce 1981 vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze a poté až do června 1990 pracoval v oblasti vývoje syntetických vonných látek.[zdroj?]

Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění ČSFR (volební obvod Severočeský kraj) za OF. Po rozkladu OF v roce 1991 přešel do poslaneckého klubu ODA. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[1]

Po volbách v roce 1992 se stal členem české vlády (první vláda Václava Klause), v níž byl v letech 1992 až 1996 ministrem pro správu národního majetku a jeho privatizaci.[2] Vládní post si udržel i po volbách v roce 1996 v druhé vládě Václava Klause, nyní jako ministr životního prostředí ČR. Od června 1997 do konce funkčního období této vlády v lednu 1998 navíc zastával i post místopředsedy vlády (poté, co na tuto funkci rezignoval Jan Kalvoda). Post ministra životního prostředí zastával krátce do února 1998 i v následující vládě Josefa Tošovského.[3]

Ve volbách v roce 1996 byl rovněž zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za ODA a poslanecký mandát zastával do předčasných voleb roku 1998.

Zastával i významné stranické funkce. 8. konference ODA v březnu 1995 ho zvolila místopředsedou ODA (namísto dosavadního místopředsedy Daniela Kroupy). Když se v roce 1997 začal vyostřovat v rámci Občanské demokratické aliance spor mezi konzervativním a pragmatickým křídlem, byl Jiří Skalický vybrán jako kompromisní kandidát na předsedu strany. 13. konference ODA v listopadu 1997 ho skutečně na tento post dosadila, ale spory tím neskončily. Proti Skalickému okamžitě vystoupila Pravá frakce ODA (Ivan Mašek) a v nastalých neshodách mnoho členů vedení ODA stranu opustilo. Skalický se po své instalaci za předsedu rozhodl provést vnitřní audit stranického financování, čímž reagoval na skandály okolo financování vládní ODA a ODS. Audit postupně zjistil závažné nesrovnalosti v účetnictví a v lednu 1998 se případem začala zabývat i policie. Skalický odmítal prozradit jména některých stranických sponzorů s odvoláním na slib, který jim byl dříve dán. Poté, co kauza eskalovala, zveřejnil jejich jména až 13. února 1998, jenže mnozí z nich své sponzorství ODA popřeli a aféra dále gradovala. Preference ODA se propadly a následoval další masivní odchod členů, včetně vedoucích funkcionářů. 20. února 1998 rezignoval Skalický na předsednický post (vzdal se i ministerského křesla ve vládě J. Tošovského, viz výše) a 26. února 1998 ze strany vystoupil.[4]

V senátních volbách roku 1998 na podzim 1998 byl zvolen členem horní komory českého parlamentu za senátní obvod č. 7 – Plzeň-město, coby bezpartijní kandidát, na kandidátní listině Čtyřkoalice.[5]

S manželkou Alicí roz. Wagnerovou má čtyři děti: Jakuba (* 1978), Matěje (* 1979), Jana (* 1981) a Magdalenu (* 1983).[6]

Reference

  1. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. 
  2. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1548. 
  3. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1549–1550. 
  4. ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938–2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1540, 1542–1543. 
  5. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 13.11. – 14.11.1998 [online]. volby.cz [cit. 2012-08-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ TŘEŠTÍK, Michael. Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století: 5000 biografických hesel nejvýznamnějších osobností. [s.l.]: Agentura Kdo je kdo, 1998. ISBN 80-902586-0-3. S. 534. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“