Jiří Srnka

Jiří Srnka
hudební skladatel Jiří Srnka
hudební skladatel Jiří Srnka
Základní informace
Narození19. srpna 1907
Písek
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí31. ledna 1982 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba a scénická hudba
Povoláníhudební skladatel, houslista, dirigent, hudební pedagog a kapelník
Nástrojehousle
Oceněnízasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Srnka, známý také jako Georg Sirnker (19. srpna 1907 Písek[1]31. ledna 1982 Praha), byl český hudební skladatel.

Exposice v Prácheňském muzeu v Písku

Život

Jiří Srnka se narodil v Písku v rodině natěrače Matěje Srnky a jeho ženy Marie rodem Bílkové.[1] Již od svých osmi let byl žákem legendárního houslového pedagoga Otakara Ševčíka. Pod jeho vedením hrál již v deseti letech Mozartův houslový koncert A-dur. Po maturitě na gymnáziu v roce 1922 vstoupil na Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na housle u Jana Mařáka a Jindřicha Felda a skladbu o Otakara Šína. Absolvoval rovněž mistrovskou školu u Vítězslava Nováka a mikrotonální oddělení Aloise Háby.

Po dokončení studia byl houslistou a kapelníkem v Osvobozeném divadle, v orchestru Jaroslava Ježka. V roce 1931 si i zahrál úlohu dirigenta ve filmu Voskovce a Wericha Pudr a benzin. Krátce působil v orchestru Národního divadla a v Symfonickém orchestru Československého rozhlasu. V letech 1950–1953 pracoval jako externí učitel v kabinetu hudby Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze.

S filmem se seznámil v roce 1936 jako člen skupiny mladých dokumentaristů vedených režisérem Jiřím Weissem a jeho první filmovou hudbou byl právě Weissův dokument Dejte nám křídla. Filmová hudba se stala jeho celoživotním posláním. Vedle Otakara Jeremiáše a E. F. Buriana se stal vůdčí a průkopnickou osobností filmové hudby u nás, ale řada jeho děl je mimořádným přínosem pro filmovou hudbu světovou. Napsal hudbu k téměř dvěma stům celovečerních filmů (např. Krakatit, Jan Hus, Dařbuján a Pandrhola), ale i mnoha seriálům (např. F. L. Věk). Jeho poslední filmovou hudbou byla v roce 1977 hudba ke snímku režizéra Ivo Tomana Ve znamení Tyrkysové hory.

Mimo filmové hudby komponoval i scénickou hudbu k činoherním dramatům a napsal i celou řadu vokálních i instrumentálních skladeb.

Citát

V letech 1940–1943 vytvořil 6 scénických hudeb pro Městská divadla pražská…Jeho práce se vyznačovaly velkou invencí a rozsáhlým uplatněním modernistických kompozičních technik. Bohatě rozvinuty v melodické složce působily výrazem vroucí citlivosti. Nicméně do osobitosti jeho pozdějších filmových a divadelních hudeb měly daleko, neboť žádný z přidělených úkolů Srnkovi neumožňoval projevit se v poloze, která mu – jak ukazovaly např. jeho hudby k filmům V. Kršky – bytostně vyhovovala, v poloze snivého lyrismu, spjatého s prožitkem jihočeské přírody.

Bořivoj Srba[2]

Ocenění

Za svá díla získal řadu cen a vyznamenání.

  • Národní cena za hudbu k filmu Ohnivé léto (1940)
  • Státní cena za práci v oboru filmové hudby (1958)
  • Státní cena za hudbu k filmu Němá barikáda (1949)
  • Laureát státní ceny II. st. za hudbu k filmu Měsíc nad řekou (1954)
  • Titul Zasloužilý umělec (1967)

Hudba k celovečerním filmům

  • Včera neděle byla (1938)
  • Dvojí život (1939)
  • Ohnivé léto (1939)
  • Teď zas my (1939)
  • Maskovaná milenka (1940)
  • Minulost Jany Kosinové (1940)
  • Pohádka máje (1940)
  • Směry života (1940)
  • Modrý závoj (1941)
  • Rukavička (1941)
  • Turbina (1941)
  • Okouzlená (1942)
  • Přijdu hned (1942)
  • Velká přehrada (1942)
  • Bláhový sen (1943)
  • Druhý výstřel (1943)
  • Mlhy na blatech (1943)
  • Šťastnou cestu (1943)
  • Děvčica z Beskyd (1944)
  • Kluci na řece (1944)
  • Skalní plemeno (1944)
  • Rozina sebranec (1945)
  • Řeka čaruje (1945)
  • Z růže kvítek (1945)
  • Nezbedný bakalář (1946)
  • Pancho se žení (1946)
  • Předtucha (1947)
  • Uloupená hranice (1947)
  • Znamení kotvy (1947)
  • Bílá tma (1948)
  • Krakatit (1948)
  • Dva ohně (1949)
  • Němá barikáda (1949)
  • Poslední výstřel (1950)
  • Vstanou noví bojovníci (1950)
  • Akce B (1951)
  • Cesta ke štěstí (1951)
  • Perníková chaloupka (1951)
  • Nástup (1952)
  • Usměvavá zem (1952)
  • Jestřáb kontra Hrdlička (1953)
  • Měsíc nad řekou (1953)
  • Můj přítel Fabián (1953)
  • Přicházejí z tmy (1953)
  • Dny a noci (studentský film, 1954)
  • Jan Hus (1954)
  • Stříbrný vítr (1954)
  • Jan Žižka (1955)
  • Něco se tu změnilo (1955)
  • Punťa a čtyřlístek (1955)
  • Hra o život (1956)
  • Hrátky s čertem (1956)
  • Proti všem (1956)
  • Vina Vladimíra Olmera (1956)
  • Padělek (1957)
  • Ročník 21 (1957)
  • Vlčí jáma (1957)
  • Dnes naposled (1958)
  • Občan Brych (1958)
  • Dařbuján a Pandrhola (1959)
  • První parta (1959)
  • Romeo, Julie a tma (1959)
  • Sny na neděli (1959)
  • Bílá spona (1960)
  • Osení (1960)
  • Policejní hodina (1960)
  • Noční host (1961)
  • Pouta (1961)
  • Zbabělec (1961)
  • Deštivý den (1962)
  • Horoucí srdce (1962)
  • Doktorská pohádka (1963)
  • Hlídač dynamitu (1963)
  • Zlaté kapradí (1963)
  • Loupežnická pohádka (1964)
  • Puščik jede do Prahy (1965)
  • Zlatá reneta (1965)
  • Romance pro křídlovku (1966)
  • Broučci (seriál, 1967)
  • Lucerna (TV film, 1967)
  • Princezna Pampeliška (TV film, 1967)
  • Těžká srdeční komplikace (TV film, 1967)
  • Třináctá komnata (1968)
  • Kladivo na čarodějnice (1969)
  • Lidé na křižovatce (TV film, 1970)
  • Hostinec U koťátek (seriál, 1971)
  • F. L. Věk (seriál, 1971)
  • Tulácká pohádka (1972)
  • Vodnická pohádka (1973)
  • Lužickosrbské bajky (seriál, 1974)
  • Lístek do památníku (TV film, 1975)
  • Ve znamení Tyrkysové hory (1977)

Odkazy

Reference

  1. a b Matriční záznam o narození a křtu farnosti v Písku
  2. Bořivoj Srba: O nové divadlo, Panorama, Praha, 1988, str. 150

Literatura

  • Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž). Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. 584 s.
  • PILKA, Jiří: Filmová hudba Jiřího Srnky. Praha : Čs. svaz skladatelů, 1957. 114 s. - Knižnice hudebních rozhledů, sv. 5.
  • PILKA, Jiří: Jiří Srnka a jižní Čechy. České Budějovice: Jihočeské nakladatelství, 1988. 200 s., 32 s. příl.
  • PILKA, Jiří: Jiří Srnka - 100 let (portrét hudebního skladatele). Písek : Město Písek, 2006. 52 s., il. + 1 CD.
  • SRBA, Bořivoj. O nové divadlo. Praha: Panorama, 1988, s. 136, 143, 150, 151, 260.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jiří Srnka.jpeg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 4.0
Srnka Jiri.jpg
Autor: Esperanto-klubo Písek, Licence: CC BY-SA 3.0
skladatel Jiří Srnka (1907-1982) - expozice v Prácheňském muzeu v Písku