Jiří Stegbauer

Jiří Stegbauer
Narození7. ledna 1949
Poděbrady
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí1. března 2021 (ve věku 72 let)

PrahaČeskoČesko Česko
PseudonymJura
Povoláníredaktor, spisovatel, básník
Národnostčeská
Alma materFakulta žurnalistiky University Karlovy v Praze
Žánrpoezie, historie, Jaroslav Foglar
Témataosobnost a dílo Jaroslava Foglara
Děti3 synové a 2 dcery
VlivyJaroslav Foglar, skauting
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Stegbauer (7. ledna 1949 Poděbrady – 1. března 2021 Praha[1]), byl český básník, novinář, publicista, zakladatel nakladatelství Ostrov, znalec a propagátor díla Jaroslava Foglara a skautingu.

Životopis

Narodil se v Poděbradech v roce 1949. Jako chlapec založil s kamarády pod vlivem Foglarovy knihy Záhada hlavolamu v roce 1958 klub Modré šípy. Sám měl klubovou přezdívku Jura.[2]

V roce 1963 se seznámil s matkou Jaroslava Foglara a následně se svým klubem pečoval o hrob Jestřábova otce, Jindřicha Foglara, v Poděbradech.[3]

Korespondoval s Jaroslavem Foglarem a poprvé se s ním sešel o prázdninách roku 1963 na jeho chatě v Černošicích. Tehdy pozval Foglar celý Stegbauerův klub na návštěvu svého oddílu. Klub se pak zúčastnil jako host několika víkendových akcí a schůzek Foglarovy Dvojky v roce 1964. Foglar tehdy spolupracoval s redakcí časopisu ABC při uvádění myšlenky čtenářských klubů časopisu ABC v život a Stegbauerův klub „Modré šípy“ z Poděbrad se stal v roce 1963 na jeho výzvu prvním klubem jedenácté stovky („Turistická“) s číslem RP 1101. Tato stovka klubů byla korespondenčně řízena přímo Jaroslavem Foglarem do roku 1965, kdy ji předal Zdeňku Pírkovi-Mirkovi.[4] Stegbauerův klub přijel na setkání klubů ABC u Lysé nad Labem v polovině šedesátých let s do té doby zakázaným indiánským stanem týpí.[5]

Činnost klubu ABC byla ukončena v roce 1965, návazně Stegbauer založil a do roku 1968 vedl tábornický oddíl Modré šípy. Svůj oddíl v rodných Poděbradech i později za studií a po trvalém usazení v Praze vedl podle skautských výchovných a výcvikových metod, přestože sám nebyl organizovaným skautem. Ve spolupráci se Zdeňkem Pírkem rozmnožoval věstník Sběratel, což byl zpravodaj vznikajícího Klubu sběratelů. Z Klubu sběratelů vznikl v roce 1966 Klub přátel Jaroslava Foglara a Jiří Stegbauer byl jedním z jeho pěti zakladatelů. Klub byl však s nastupující normalizací zrušen v roce 1970.[6]

Vystudoval Fakultu žurnalistiky University Karlovy v Praze a počátkem 70. let 20. století pracoval jako redaktor Lidové demokracie. Redigoval mj. dětskou rubriku v sobotní Lidové demokracii, pro kterou napsal Jaroslav Foglar v letech 1970–1971 celkem 42 článků a nakreslil patnáct návodných oddílových nálepek. Poslední článek vyšel 22. ledna 1972. Po zákazu otiskovat Foglara byla Stegbauerovi zrušena na konci roku 1971 pracovní smlouva.[7]

Publikoval také v dalších časopisech, např. Mladý svět, Čs. voják a Pionýr (později jako Větrník). V dětském časopise Pionýr, kde od roku 1961 vznikaly turistické kluby (zvané „turistické rozvědky“) řídil Stegbauer po Svatopluku Hrnčířovi tyto kluby obdobně, jako byly dříve řízeny kluby ABC. V časopise měly kluby svoji stránku „Ostrov“ a rovněž byl vydáván občasník „Šipka“.[8] Po vzniku časopisu Větrník zde zavedl Stegbauer podle Foglarovu vzoru v letech 1969–1970 opět čtenářské kluby.[9][10]

Začátkem 90. let spolupracoval s Jaroslavem Foglarem na úpravě jeho vzpomínek „Život v poklusu“ pro první redigované vydání pod názvem „Po stopách Rychlých šípů“, ke kterému napsal ediční poznámku a sestavil přehled životopisných dat Jaroslava Foglara s využitím poznámek Zdeňka Pírka (vydal Magnet-Press, publikace 11/1990).

V roce 1997 byl spolu s Jaroslavem Čvančarou-Jáčkem jedním z organizátorů výstavy Po stopách Rychlých šípů, konané v Muzeu hl. m. Prahy u příležitosti 90. narozenin spisovatele Jaroslava Foglara a nedožitých 90. narozenin malíře Jana Fischera.[11]

Byl členem redakční rady „Kruhu přátel odkazu Jaroslava Foglara“, která od roku 2009 připravuje publikaci Sborník nezávislých foglarovců. Rada pracovala ve složení Jiří Stegbauer–Jura (editor), Luboš Trkovský, Petr Vyleta a Jiří Zachariáš-Pedro.[7]. V letech 2009–2020 vyšlo zatím devět čísel Sborníku, věnovaného Jaroslavu Foglarovi, jeho životu, tvorbě a další činnosti.

V roce 1991 založil v Praze a následně vlastnil nakladatelství Ostrov se zaměřením na literaturu faktu a dobrodružnou literaturu pro děti a mládež.[12]

V letech 1997–2017 byl autorem několika návrhů na udělení státního vyznamenání Jaroslavu Foglarovi.[6] Vyznamenání bylo nakonec Jaroslavu Foglarovi v roce jeho nedožitých 110. narozenin uděleno prezidentem republiky dne 28. října 2017 – medaile Za zásluhy I. stupně, za zásluhy o stát v oblasti umění (in memoriam).[13]

Jiří Stegbauer byl za svou činnost na návrh Jaroslava Čvančary vyznamenán Medailí skautské vděčnosti.[14]

Citát

„Všem nám bude scházet. Věřím, že tam nahoře už zaslechl Jestřábovu vůdcovskou píšťalku a dokázal do třinácti vteřin posílit zástup hochů kolem něho.“
— Jiří Zachariáš-Pedro [1]

Literární dílo, výběr

  • 1976 Doušek na dně (básnická sbírka), vyd. Mladá fronta Praha
  • 1997 Po stopách Rychlých šípů, katalog výstavy, vyd. Muzeum hl. m. Prahy
  • 2006 Poděbrady: město mého srdce (Petr Vácha spolu s Jiřím Stegbauerem), vyd. Ostrov Praha
  • 2017 Zamilovaný šašek krále Jiřího : (rodným Poděbradům), svazek poezie, vyd. Ostrov Praha
  • 2019 Andělé v noční zahradě : verše nejen o mnoha podobách lásky (výbor z tvorby Jiřího Stegbauera), vyd. Ostrov Praha

Další literární příspěvky a spolupráce, výběr

  • 1991 Jaroslav Čvančara: Akce atentát (Jiří Stegbauer – odborná spolupráce)
  • 1997 Jestřábovy vzlety, lety a pády aneb Jak život šel, In.: Jaroslav Foglar: Život v poklusu, str. 202–212 (přehled sestavil Jiří Stegbauer s využitím poznámek Zdeňka Pírka, doplnil Václav Nosek-Windy), vyd. Olympia
  • 2003 Svědectví jako dialog – doslov ke knize Jiřího Poláka „Poselství žlutého kvítku“, (str. 111–114), vyd. Olympia
  • 2006 S Jindrou a Červenáčkem ve Sluneční zátoce (In.: Věstník trutnovského Open air music festivalu)
  • 2007 Doslov ke knize Záhady a tajemství Jaroslava Foglara od Miloše Zapletala (str. 285, vyd. Euromedia Group-Knižní klub, Praha, 2007)
  • 2007 Dál vydávat Foglara? Malé zamyšlení o tom, z čeho jsme vzešli, kdo jsme a kam směřujeme, In.: Sborník Fenomén Foglar (edit. Ivo Jirásek, vyd. Prázdninová škola Lipnice)[15]
  • 2010 František Dostál: Praha ve společné péči obyvatel (editor Jiří Stegbauer), vyd. Ostrov Praha
  • 2012 Jaroslav Foglar: Stínadla se bouří (editor a doslov Jiří Stegbauer, bibliofilské vydání, Ostrov Praha)
  • 2012 Pod vlajkou devadesátky/Jaroslav Foglar (bibliofilie, vyd. Ostrov Praha) (J. Stegbauer-editor, doslov spolu s L. Trkovským)
  • 2014 Život s Bratrstvem kočičí pracky? (článek v týdeníku LUK – Literatura, umění, kultura, vyd. Unie českých spisovatelů, 17. září 2014)
  • 2017 Za všechno může Foglar? (článek ve Sborníku nezávislých foglarovců, sv. 6, str. 14–5)
  • 2018 Skromný titán Sváťa Hrnčíř (článek ve Sborníku nezávislých foglarovců, sv. 7, str. 26–7)
  • 2020 Životopisný medailon: Jaroslav Foglar, In.: Jiří Zachariáš–Pedro: Stoletý hoch od Bobří řeky (Jiří Stegbauer byl editorem, tvůrcem návrhu původní obálky a dále autorem kapitoly „Orientační data v životě Jaroslava Foglara“)[16]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b ZACHARIÁŠ-PEDRO, Jiří. Zemřel Jiří Stegbauer-Jura [online]. Bohoušek.cz, foglarovský magazín, 2021-03-03 [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ Koho potřebuje Alvarez, In.:HOJER, Jindřich, ČERNÝ, Václav a kol. Jestřábe, díky – Jaroslavu Foglarovi Hoši od Bobří řeky a přátelé. Praha: Ostrov, 2000. 239 s., ISBN 80-86289-12-5, S. 224.
  3. ↑ STEGBAUER, Jiří: Hrob číslo 222 a Modré šípy, In.: Katalog výstavy „Po stopách Rychlých šípů“, Muzeum hl. m. Prahy, Praha, 1997, str. 26–27
  4. ↑ PÍREK, Zdeněk. Čtenářské kluby Jaroslava Foglara. Brno: Delfín, 1990. 167 s., S. 154–5
  5. ↑ KOČÁK V.: Třetí období klubů – opět s Foglarem a STEGBAUER, Jiří: Hrob číslo 222 a Modré šípy, In.: Katalog výstavy „Po stopách Rychlých šípů“, Muzeum hl. m. Prahy, Praha, 1997, str. 22–23 a 26–27
  6. ↑ a b HANUŠ, Vojtěch: Jestřáb konečně na Hrad (rozhovor s Jiřím Stegbauerem-Jurou), In.: Sborník nezávislých foglarovců, č. 7/2018, str. 2, 4–6
  7. ↑ a b FENCL, Ivo. V osmém Sborníku nezávislých foglarovců se mimo jiné dozvíte, jaké ženy miloval Foglar. Literární noviny [online]. Litmedia, a.s., 2019-07-17 [cit. 2020-03-13]. Dostupné online. 
  8. ↑ PÍREK, Zdeněk. Čtenářské kluby Jaroslava Foglara. Brno: Delfín, 1990. 167 s., S. 155
  9. ↑ DVORSKÝ, Miloš. Mýtus zvaný Stínadla. Praha: Nakladatelství Zdeněk Bauer, 2018. 375 s., ISBN 978-80-906755-1-3, S. 293
  10. ↑ KOČÁK V.: Třetí období klubů – opět s Foglarem, In.: Katalog výstavy „Po stopách Rychlých šípů“, Muzeum hl. m. Prahy, Praha, 1997, str. 22–23
  11. ↑ HOJER, Jindřich, ČERNÝ, Václav a kol. Jestřábe, díky – Jaroslavu Foglarovi Hoši od Bobří řeky a přátelé. Praha: Ostrov, 2000. 239 s., ISBN 80-86289-12-5, S. 225
  12. ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Bibliografie dějin Českých zemí/Stegbauer Jiří [online]. Praha: Historický ústav AV ČR [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. 
  13. ↑ Prezident Zeman udělil státní vyznamenání Schröderovi, Troškovi i Vondráčkové. Novinky.cz. 2017-10-28. Dostupné online [cit. 2021-03-16].  Archivováno 29. 10. 2017 na Wayback Machine.
  14. ↑ BOHOUŠEK.CZ, Foglar a Rychlé šípy =. Bohoušek. www.bohousek.cz [online]. 2001 [cit. 2023-01-16]. Dostupné online. 
  15. ↑ Ivo Jirásek (ed.): Fenomén Foglar, Praha: Prázdninová škola Lipnice, 2007. 477 s., ISBN 978-80-239-9736-1, S. 114–117
  16. ↑ FENCL, Ivo. O rozšířeném vydání Hocha od Bobří řeky. Literární noviny [online]. Litmedia, a.s., 2020-05-24 [cit. 2020-07-13]. Dostupné online. 

Literatura

  • DVORSKÝ, Miloš. Mýtus zvaný Stínadla. Praha: Nakladatelství Zdeněk Bauer, 2018. 375 s., ISBN 978-80-906755-1-3, S. 293, 298
  • HOJER, Jindřich, ČERNÝ, Václav a kol. Jestřábe, díky – Jaroslavu Foglarovi Hoši od Bobří řeky a přátelé. Praha: Ostrov, 2000. 239 s., ISBN 80-86289-12-5, S. 224–6
  • PÍREK, Zdeněk. Čtenářské kluby Jaroslava Foglara. Brno: Delfín, 1990. 167 s., S. 154–6, 163
  • STEGBAUER, Jiří: Hrob číslo 222 a Modré šípy, In.: Katalog výstavy „Po stopách Rychlých šípů“, Muzeum hl. m. Prahy, Praha, 1997, str. 26–7
  • ZACHARIÁŠ-Pedro, Jiří. Stoletý hoch od Bobří řeky, Praha: Ostrov, 2020. 415 s., ISBN 978-80-86289-87-8, S. 379, 399, 400, 403, 406

Externí odkazy

  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Stegbauer
  • FENCL, Ivo. O rozšířeném vydání Hocha od Bobří řeky. Literární noviny [online]. Litmedia, a.s., 2020-05-24 [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  • FENCL, Ivo. V osmém Sborníku nezávislých foglarovců se mimo jiné dozvíte, jaké ženy miloval Foglar. Literární noviny [online]. Litmedia, a.s., 2019-07-17 [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Bibliografie dějin Českých zemí/Stegbauer Jiří [online]. Praha: Historický ústav AV ČR [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. 
  • NĚMEC, Jan. Před půlnocí: Odkaz Jaroslava Foglara, host J. Stegbauer, publicista a nakladatel [online]. Praha: Česká televize/ČT24, 2007-10-22 [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. 
  • ZACHARIÁŠ-PEDRO, Jiří. Zemřel Jiří Stegbauer-Jura [online]. Bohoušek.cz, foglarovský magazín, 2021-03-03 [cit. 2021-03-12]. Dostupné online. 
  • Záznam autora: Jiří Stegbauer [online]. Knihovny.cz [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“