Jiří Taufer
| Jiří Taufer | |
|---|---|
| Narození | 5. července 1911 Boskovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 3. prosince 1986 (ve věku 75 let) Praha  Československo |
| Povolání | spisovatel, překladatel, básník, literární kritik, kritik, politik a redaktor |
| Témata | literární tvorba, próza, poezie, překlad, literární kritika a politika |
| Ocenění | národní umělec (1975) |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
| Děti | Jiří Taufer |
| Rodiče | František Taufer |
| Příbuzní | Otakar Taufer (sourozenec) |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Taufer (5. července 1911 v Boskovicích[1] – 3. prosince 1986 v Praze) byl český básník, překladatel a politický pracovník.
Život
Byl synem moravského básníka a prozaika Františka Taufera a bratrem rektora University 17. listopadu prof. JUDr. Otakara Taufera, CSc. (1909–81).
Během třicátých let byl vězněn za vydávání tiskoviny Proletářská rovnost a Antifašista. V roce 1939 emigroval přes Polsko do SSSR, kde působil v Československém rozhlase v Moskvě. Od roku 1951 členem předsednictva Svazu československých spisovatelů. V roce 1952 člen tiskové komise pro proces s Rudolfem Slánským. 1954–1956 náměstek ministra kultury. 1956–1966 spisovatel a překladatel z povolání. 1966–1971 velvyslanecký rada v Moskvě, 1972–1982 člen předsednictva Svazu českých spisovatelů. Vedl redakční radu Literárního měsíčníku a v roce 1982 redakci Kmene.
Mimo vlastní literární a politickou činnost byl Taufer velmi uznávaným překladatelem z ruštiny (kompletní dílo Majakovského, jazykově nesmírně náročné překlady z Chlebnikova), výjimečně i z jiných jazyků, například z ázerbájdžánštiny.
Kampaň na Seiferta
V některé literatuře je tradováno písemně nepodložené tvrzení, že roku 1949 udal Jaroslava Seiferta poté, co ve vinárně u stolu zaslechl Seifertův hanlivý výrok o sovětských básnících: „Raději vidím francouzského básníka zvracet, než sovětského skládat verše." U tohoto incidentu však bylo přítomno několik dalších osob (Vladimír Holan, Lumír Čivrný, Ladislav Fikar a Karel Konrád). Podle jiných zdrojů Jiří Taufer Seiferta neudal, neboť se sám později stavěl proti jeho vyloučení ze svazu spisovatelů.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Boskovice
- ↑ MAŇÁK, Vratislav. Básník zpívá špatně. Mediální ohlas Písně o Viktorce Jaroslava Seiferta v50. letech 20. století. Praha, 2012. 191 s. diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Vedoucí práce PhDr. Jana Čeňková, Ph.D. Dostupné online.
Literatura
- KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953. Praha: Libri, 2002. 280 s. ISBN 80-7277-093-4.
Externí odkazy
- Jiří Taufer ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Taufer
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“