Jiří Taufer
| Jiří Taufer | |
|---|---|
| Narození | 5. července 1911 Boskovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 3. prosince 1986 (ve věku 75 let) Praha  Československo |
| Povolání | spisovatel, překladatel, básník, literární kritik, kritik, politik, redaktor, literární historik, literární teoretik a novinář |
| Témata | literární tvorba, próza, poezie, překlad, literární kritika a politika |
| Ocenění | národní umělec (1975) |
| Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
| Děti | Jiří Taufer |
| Rodiče | František Taufer |
| Příbuzní | Otakar Taufer (sourozenec) |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jiří Taufer (5. července 1911 v Boskovicích[1] – 3. prosince 1986 v Praze) byl český básník, překladatel a politický pracovník.
Život
Byl synem moravského básníka a prozaika Františka Taufera a bratrem rektora University 17. listopadu prof. JUDr. Otakara Taufera, CSc. (1909–81).
Během třicátých let byl vězněn za vydávání tiskoviny Proletářská rovnost a Antifašista. V roce 1939 emigroval přes Polsko do SSSR, kde působil v Československém rozhlase v Moskvě. Od roku 1951 členem předsednictva Svazu československých spisovatelů. V roce 1952 člen tiskové komise pro proces s Rudolfem Slánským. 1954–1956 náměstek ministra kultury. 1956–1966 spisovatel a překladatel z povolání. 1966–1971 velvyslanecký rada v Moskvě, 1972–1982 člen předsednictva Svazu českých spisovatelů. Vedl redakční radu Literárního měsíčníku a v roce 1982 redakci Kmene.
Mimo vlastní literární a politickou činnost byl Taufer velmi uznávaným překladatelem z ruštiny (kompletní dílo Majakovského, jazykově nesmírně náročné překlady z Chlebnikova), výjimečně i z jiných jazyků, například z ázerbájdžánštiny.
Kampaň na Seiferta
V roce 1949 udal Taufer Jaroslava Seiferta poté, co v pražské vinárně u Jana Goldhamera zaslechl u stolu Seifertův hanlivý výrok o sovětských básnících: „Raději vidím francouzského básníka zvracet, než sovětského skládat verše." U tohoto incidentu bylo přítomno několik dalších osob (Vladimír Holan, Lumír Čivrný, Ladislav Fikar a Karel Konrád).[2] Podle jiných zdrojů Jiří Taufer Seiferta neudal, neboť se sám později stavěl proti jeho vyloučení ze svazu spisovatelů.[3]
Komunista Taufer
Od září 1945 byl členem Lektorské rady ÚV KSČ, té od září 1947 do května 1948 předsedal. Členem ÚV KSČ byl v letech 1946–1954.[4] V letech 1945–1948 byl členem literární sekce Společnosti pro kulturní a hospodářské styky s SSSR. V roce připojil svůj podpis pod výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla publikována dne 25. února 1948 na podporu komunistického převratu.[5] Od února 1948 byl členem Ústředního akčního výboru Národní fronty v Syndikátu českých spisovatelů, od června 1948 do roku 1949 byl velvyslancem v Jugoslávii a současně velvyslancem v Albánii. Od března 1949 byl na I. sjezdu Svazu československých spisovatelů zvolen do ústředního výboru.[4] V roce 1949–1950 byl náměstkem ministra zahraničí, poté až do roku 1953 působil jako náměstek na Ministerstvu informací a osvěty.[6] Od dubna 1950 byl členem předsednictva kulturní rady ÚV KSČ. V roce 1951 byl oceněn poprvé, byla mu udělena Státní cena Klementa Gottwalda... atd.
Odkazy
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Boskovice
- ↑ KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948–1950. 1. vyd. Praha: Libri 359 s. (Otazníky našich dějin). ISBN 978-80-7277-212-4. Kapitola Případ Seifert, s. 194–203.
- ↑ MAŇÁK, Vratislav. Básník zpívá špatně. Mediální ohlas Písně o Viktorce Jaroslava Seiferta v50. letech 20. století. Praha, 2012. 191 s. diplomová práce. Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Vedoucí práce PhDr. Jana Čeňková, Ph.D. Dostupné online.
- ↑ a b KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. OCLC 780284198 S. 1108, 1111, 1137. OCLC: ocn780284198.
- ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-11-23]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online.
- ↑ KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. 1. vyd. Praha: Libri, 2002. 280 s. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. S. 236.
Literatura
- KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953. Praha: Libri, 2002. 280 s. ISBN 80-7277-093-4.
- KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: Sovětizace české kultury 1948–1950. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 359 s. ISBN 80-7277-212-0.
- KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 80-7215-055-3.
Externí odkazy
- Jiří Taufer ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Taufer
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“