Jiří Thýn

Jiří Thýn
Narození30. října 1977 (46 let)
Praha
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánívýtvarník a fotograf
Webová stránkawww.jirithyn.cz
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Thýn (30. října 1977, Praha) je český fotograf, výtvarník a pedagog.[1]

Životopis

V letech 1999–2005 vystudoval u Pavla Štechy v Ateliéru fotografie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystavuje od 1. poloviny nultých let. Během 2. poloviny desetiletí intenzivně působil spolu s Janem Haubeltem, Adélou Svobodovou a Tomášem Severou v umělecké skupině Ládví, která své intervenční praktiky zaměřila na identifikaci kvalit veřejného prostoru stejnojmenného pražského sídliště.[2] V letech 2011 a 2012 byl vybrán do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého. Kromě řady autorských výstav byly jeho práce zařazeny na mnoho tematických výstav, např. na Věcné stavy v pražských Karlin Studios (2006), Mutující médium v Galerii Rudolfinum (2011) nebo Ostrovy odporu v Národní galerii Praha (2012). Zúčastnil se festivalu Funkeho Kolín (2005), Bienále mladého umění Zvon (2010), Nového zlínského salonu (2011) nebo Prague Biennale Photo 3 (2013). V roce 2014 se zúčastnil 6. ročníku Tallinn Print Triennale a v roce 2016 byl pozván do Curychu na 11. ročník mezinárodního putovního bienále mladých umělců Manifesta.[3][4] V letech 2014–2018 byl vedoucím Ateliéru postkonceptuální fotografie na Katedře fotografie FAMU v Praze.[5] Od roku 2020 vede spolu s fotografem Václavem Kopeckým ateliér Aplikovaná a reklamní fotografie na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem.[6] Fotografii vyučuje rovněž na soukromé umělecké škole Scholastika. Zastupuje ho pražská galerie hunt kastner.[7]

Jiří Thýn žije v Praze. Jeho partnerkou je grafická designerka a výtvarná umělkyně Adéla Svobodová.

Dílo

Fotografická tvorba Jiřího Thýna je charakteristická neustálým ověřováním možností média fotografie, mimo jiné i ve vztahu k jiným uměleckým disciplínám. Proto je pro něj samozřejmostí překračovat hranici mezi fotografií a objektovou tvorbou nebo instalací, nebo uplatňovat postupy z jiných médií v nakládání s fotografiemi. Prořezávání zvětšenin nebo kreslení do jejich skenů jsou v Thýnově podání osobním průzkumem vlastních fotografií i nalezených předloh. V trojici výstavních souborů, které v rozmezí let 2011–2021 postupně vystavil v Galerii hlavního města Prahy a galerii hunt kastner, se pro změnu vztahoval k sochařským dílům modernistických tvůrkyň a tvůrců (Otto Guttfreund, Alina Szapocznikow, Hana Wichterlová). Vlastní fascinaci jimi Thýn rozvedl do fotografických montáží, fotogramů, digitálně manipulovaných fotografií nebo objektových instalací, v nichž usiloval o osobní prozkoumávání pro něj inspirativních rysů zvolených předloh.

Pro Thýnův umělecký vývoj zásadním byly práce z konce nultých let, kdy začal zdůrazňovat vztah fotografie k vlastních technologickým specifikům. Na snímcích zviditelňoval tzv. proužkové zkoušky, nebo upozorňoval na vztah pozitiv – negativ. Podle historičky fotografie Hany Buddeus tyto práce „už nesdělují informaci tím, co je na nich zobrazeno, ale tím, jakým způsobem odhalují médium fotografie“.[8]

V následujícím období Thýn rozvíjel úvahy o tzv. „nenarativní fotografii“, v níž pozornost není upínána k dějovosti, ale takový rozměr naopak potlačuje. Tento termín razil namísto podle něj v souvislosti s fotografií nepatřičného pojmu abstrakce. [9] Více než o „odhalení média fotografie“ se postupem doby stalo důležitým využití fotografie způsobem, kdy se fotografické obrazy či jejich předmětné předobrazy otevírají subjektivnímu zkoumání předem nedefinovaných obsahových vrstev. Českému rozhlasu v roce 2021 řekl: „Přestože jsem označován za konceptuálního umělce, prvotní stimul a důvod, proč mě umění zajímá, je vždycky právě emoce, kterou z daných obrazů nebo instalací cítím. Teprve pak si dílo analyzuju a snažím se přijít na to, co která věc znamená.“ [10]

Svébytné postavení zaujímá dlouhodobě realizovaný projekt Zahrada, který zachycuje detaily zahradnictví v pražských Ďáblicích. V něm Thýn nenásilně budoval napětí mezi květinovým zátiším a masovou produkcí rostlin pro účely okrašlování veřejného prostoru. Kompletní podobu soubor získal v roce 2018 s vydáním stejnojmenné knižní publikace.[11]

Thýnovy fotografie jsou součástí sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Muzea současné fotografie v Chicagu, Galerie Klatovy / Klenová, Galerie hlavního města Prahy, Galerie výtvarného umění v Ostravě, soukromé fotografické sbírky PPF nebo Sbírky Fait Gallery v Brně.

Samostatné výstavy (výběr)

  • 2023 Miluj život⁣⁣, Fait Gallery MEM, Brno[12]
  • 2023 Morfologie. Galerie plastik, Hořice[13]
  • 2021 Mlčení, torzo, přítomnost. Dům fotografie, Galerie hlavního města Prahy[14]
  • 2020 Pravda, ze série Hledání monumentu. Phoinix, Bratislava[15]
  • 2019 Tvar, práce a dvě tlustá břicha. hunt kastner, Praha[16]
  • 2017 Hledání monumentu II. Galerie Jaroslava Krále, Dům umění města Brna[17]
  • 2015 Dva konce vzdálenosti - Obrazy, které se nikdy nestaly. Fait Gallery MEM, Brno[18]
  • 2014 Základní studie, Nenarativní fotografie. Ateliér Josefa Sudka, Praha[19]
  • 2014 Vědomí jako základní předpoklad I, II. hunt kastner, Praha
  • 2012 Základní studie 3. Dům umění, České Budějovice[20]
  • 2012 Neon. Galerie Na shledanou, Volyně (s Václavem Kopeckým)
  • 2012 Katie Holten / Jiří Thýn. Centrum pro současné umění Futura, Praha
  • 2011 Předobrazy, prostor, abstrakce. Staroměstská radnice, Galerie hlavního města Prahy[21]
  • 2011 Odlitek ruky s malým torsem. Fotograf Gallery, Praha (s Janem Haubeltem)[22]
  • 2011 Basic Studies. Open Gallery, Bratislava
  • 2011 In Other Words. Galerie G99, Dům umění města Brna[23]
  • 2010 Fotografie. Pražákův palác, Moravská galerie v Brně[24]
  • 2009 50% šedá. Galerie 35m², Praha[25]
  • 2009 LESS. hunt kastner artworks, Praha
  • 2008 Čtyři rohy hotelu Hilton. etc. galerie, Praha
  • 2006 All The Best. Ateliér Josefa Sudka, Praha[26]
  • 2005 Udělali jsme téměř všechno. Entrance Gallery, Praha (s Dominikem Langem)[27]
  • 2004 1+1. Galerie Jelení, Praha (s Adélou Svobodovou)[28]
  • 2003 Místní území. Galerie CO14, Praha
  • 2002 Místa ticha pro moji sestru. Galerie Francouzského Institutu, Praha

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jiří Thýn | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ Jiří Thýn | ART ANTIQUES - měsíčník o umění, architektuře, designu a starožitnostech. www.artantiques.cz [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  3. ↑  » Artist list of the 16th Tallinn Print Triennial `Literacy – Illiteracy´. Tallinn Print Triennial [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Thýn, Jiří. Manifesta 11 [online]. 2016-05-25 [cit. 2022-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-02. (anglicky) 
  5. ↑ curriculum vitae [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Aplikovaná a reklamní fotografie [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  7. ↑ Jiří Thýn [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Artlist - databáze současného umění: Jiří Thýn. www.artlist.cz [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  9. ↑ Mějme v umělce důvěru, říká fotograf Jiří Thýn. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  10. ↑ Zajímá mě, jak do fotky dostat přes techniku emoci, říká fotograf Jiří Thýn. Vltava [online]. 2021-09-05 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  11. ↑ Růže, zahrada a pěstírna. Organické fotografie Jiřího Thýna. ČT art [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  12. ↑ JIŘÍ THÝN / MILUJ ŽIVOT - FAIT GALLERY (CZ). www.faitgallery.com [online]. [cit. 2024-01-03]. Dostupné online. 
  13. ↑ Jiří Thýn: Morfologie – Městské muzeum a Galerie plastik Hořice. galerie.horice.org [online]. [cit. 2024-01-03]. Dostupné online. 
  14. ↑ Jiří Thýn: Mlčení, torzo, přítomnost. GHMP [online]. 2021-02-11 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  15. ↑ Jiří Thýn: Pravda z cyklu Hledání Monumentu_Truth from Searching for a Monument Series | Phoinix.online. phoinix.online [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ Jiří Thýn: Tvar, práce a dvě tlustá břicha | Shape, Work and Two Fat Bellies [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ S.R.O, Via Aurea. Dům umění města Brna Hledání monumentu II. www.dum-umeni.cz [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ Jiří Thýn / Dva konce vzdálenosti - Obrazy, které se nikdy nestaly - FAIT GALLERY (CZ). www.faitgallery.com [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  19. ↑ Základní studie nenarativni fotografie. Ateliér Josefa Sudka [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  20. ↑ Jiří Thýn – Základní studie 3 – Galerie současného umění a architektury. dumumenicb.cz [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  21. ↑ Jiří Thýn: Předobrazy, prostor, abstrakce. GHMP [online]. 2020-07-21 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  22. ↑ Fotograf Gallery. Fotograf Gallery [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  23. ↑ Artalk - Thýn v Galerii G99. artalk.info [online]. 2023-03-30 [cit. 2024-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Moravská galerie v Brně - Jiří Thýn. moravska-galerie.cz [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-02-13. 
  25. ↑ Jiří Thýn: 50% šedá [online]. 2009-02-26 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  26. ↑ All The Best. Ateliér Josefa Sudka [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  27. ↑ Udělali jsme téměř všechno – Galerie Entrance. entrancegallery.com [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 
  28. ↑ Galerie - Adéla Svobodová & Jiří Thýn. www.galeriejeleni.cz [online]. [cit. 2022-02-13]. Dostupné online. 

Literatura

  • Jiří Thýn. Zahrada. Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze a hunt kastner, Praha, 2018. ISBN 978-80-7331-480-4
  • Jiří Thýn: Mlčení, torzo, přítomnost. Galerie hlavního města Prahy, Praha, 2021. (katalog) ISBN 978-80-7010-173-5

Externí odkazy