Jiří Voženílek

Jiří Voženílek
Narození14. srpen 1909
Holešov Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí4. listopadu 1986 (ve věku 77 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníarchitekt, urbanista
Hnutífunkcionalismus, socialistický realismus
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jiří Voženílek (14. srpna 1909 Holešov[1]4. listopadu 1986 Praha) byl český architekt, urbanista a vysokoškolský pedagog.

Život

V letech 1928-1933 vystudoval architekturu na ČVUT. Již v roce 1930 vystoupil s návrhem kolektivního domu podle sovětských teorií. Spolu s Karlem Janů a Jiřím Štursou založil levicově orientovanou Pracovní architektonickou skupinu (PAS). V roce 1934 obdržel druhou cenu v mezinárodní architektonické soutěži Baťových závodů na rodinný domek.

V roce 1937 nastoupil jako projektant do Baťových závodů, kde pracoval pod vedením Vladimíra Karfíka. Projektoval řadu staveb Baťových závodů ve Zlíně (výrobní budovy 14, 15, 44, kolektivní dům) i v jiných místech - Baťovany (Slovensko), Martfü (Maďarsko). Dále se zabýval urbanismem. Spolupracoval na reformě Gahurova směrného plánu Zlína.

V roce 1949 odešel do nově založeného Stavoprojektu, kde působil i jako generální ředitel. V roce 1952 byl zakladatelem a ředitelem Výzkumného ústavu vývoje architektury Praha, a dále předsedou Státního výboru pro výstavbu. V roce 1956 se stal náměstkem ministra výstavby a předsedou Státního výboru pro výstavbu. V letech 1961-1970 působil jako hlavní architekt hlavního města Prahy a současně byl profesorem na katedře urbanismu fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze.

V roce 1966 mu byl udělen Řád práce.

Pro svůj nesouhlas se vstupem spojeneckých vojsk v srpnu 1968 byl v roce 1971 propuštěn z útvaru hlavního architekta i z ČVUT a působil pak opět na Výzkumném ústavu výstavby a architektury v Praze.

Dílo

Nerealizované návrhy

  • 1931-1925 obytná a průmyslová oblast severně od Prahy (v pásu Kralupy nad Vltavou - Brandýs nad Labem) - projekt skupiny PAS (Janů, Štursa, Voženílek) byl aplikací "lineárního města" podle teorií Nikolaje Alexandroviče Miljutina (1889-1942): Socgorod – Otázka výstavby socialistických měst [2]
  • 1942 - návrh montovaného jednodomku,
  • 1946 - návrh Baťova domu zdraví, Zlín,
  • 1948 - návrh náměstí Práce, Zlín,
  • 1948 - návrh zastavění Jižních svahů, Zlín,

Realizované stavby

  • 1942 - kafilerie, Otrokovice-Baťov,
  • 1946 - nová výrobní budova (č. 14 a 15, 44), Zlín,
  • 1949–1957 - centrální válcovna továrny, Zlín,
  • 1950 - Kolektivní dům, Zlín,
  • výrobní haly a svobodárny v Baťovanech,

Urbanistické projekty

  • 1937–1948 - aplikace návrhu ideálního průmyslového města: Litovel, Telčice, Tiszaföldvár (Maďarsko),
  • 1940 – regulační plán města Zruč nad Sázavou,
  • 1940-1943 – návrhy průmyslových oblastí v Kolíně a Nymburce (spolu s Vladimírem Kubečkou),
  • 1939-1943, 1945 – regulační plán Baťovany (Slovensko),
  • 1944 - regulační plán továrny, Best (Nizozemsko),
  • 1944 – projekt průmyslového sídliště, Seneffe (Nizozemsko),
  • 1946-1948 regulační plán oblasti Třebíč-Borovina,
  • 1946 - generel Baťových závodů, Zlín,
  • 1947 - regulační plán Zlína, (spoluautor),
  • 1948 - směrný plán průmyslového sídliště Zlín-Malenovice-Otrokovice, (spoluautor),

Spisy

  • Karel Janů – Jiří Štursa – Jiří Voženílek: Architektura a společnost : Vývoj architektury za kapitalismu a úkoly socialistického architekta : Zásady a program socialistických architektů, Praha : Levá fronta, 1933
  • Karel Janů – Jiří Štursa – Jiří Voženílek, Je možná vědecká syntéza v architektuře?. Magazín Družstevní práce IV, 1936-1937, s. 176–182
  • Stavba měst a vesnic : urbanistická příručka, Praha : SEVT, 1957 – hlavní redaktor
  • Základní poznatky z dějin stavby měst : Příspěvek k otázkám vývoje životního prostředí, Praha : Výzkumný ústav výstavby a architektury, 1975
  • Vývoj urbanismu, Praha : Vydavatelství ČVUT, 1979

Odkazy

Literatura

  • KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ZATLOUKAL, Pavel. Česká republika – architektura XX. století. Díl I. Morava a Slezsko. Praha: Zlatý řez, 2005. ISBN 80-902810-2-8. S. 179, 193. 
  • NOVÁK, Pavel. Zlínská architektura 1900-1950. 2. rozš. vyd. Zlín: POZIMOS, 2008. ISBN 978-80-254-3215-0. S. 292. 
  • SVOBODA, Jiří. 100. výročí narození architekta Jiřího Voženílka. Magazín Zlín. Srpen 2009, roč. XV, čís. 8, s. 8. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-03.  Archivováno 3. 4. 2013 na Wayback Machine.
  • SVOBODA, Jiří. Architekt Jiří Voženílek ve Zlíně. Brno: VUT v Brně, 2010. Dostupné online. 
  • SVOBODA, Jiří. Jiří Voženílek: architekt ve Zlíně. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, Ústav navrhování 6 ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, územní odborné pracoviště v Brně, 2011. ISBN 978-80-214-4287-0. 
  • VŠETEČKA, Petr; BAŤOVÁ, Sonja. Jiří Voženílek: budovy č. 14 a 15 ve Zlíně - dědictví industriální éry. Zlín: Zlínský kraj, 2013. ISBN 978-80-87833-03-2. 

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Holešov
  2. ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. S. 386. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“