Jiří Wachtel

Karel Jiří Wachtel
Narození	4. března 1883 Jindřichův Hradec, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. října 1931 (ve věku 48 let) osada Habří u Blovic, Československo
Příčina úmrtí	sebevražda zastřelením
Povolání	legionář, konzul
Titul	nadporučík
Nábož. vyznání	římskokatolické
Rodiče	Jiří Václav Wachtel otec
Příbuzní	Jiří Ferdinand Wachtel děd Jan Jiří Tadeáš Wachtel praděd Jiří Mikuláš Wachtel prapraděd
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jiří Karel Wachtel (také Wachtl) (4. březen 1883, Jindřichův Hradec^[1] – 26. říjen 1931, osada Habří u Blovic^[2]) byl nadporučík československých legií ve Francii^[3] a konzul Československé republiky v Káhiře.^[4]

Život

Narození a mládí

Wachtel se narodil 4. března 1883 v Jindřichově Hradci jako manželský syn Jiřího Wachtela, černínského nadlesního v Jindřichově Hradci č. 1 a Josefy Emilie Wachtelové, rozené Andorferové narozené ve Vídni.^[2] Rod Wachtlů byl od roku 1726 rodem lesnickým (viz šablona příbuzenstvo vpravo), který se staral o lesnické porosty v okolí Jindřichova Hradce.^[5]

Začal studovat na rakouské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, kterou však nedokončil, protože se vydal s výpravou cestovatele Bedřicha Machulky do Chartúmu, kde pracoval na poštovním úřadě. Brzy se ovšem díky svému původu vypracoval na místo lesního inspektora súdánské vlády. Z této funkce například řídil těžbu vzácných dřevin na území Súdánu.^[5]

První světová válka

Na začátku první světové války byl jako státní příslušník Rakouska-Uherska na území Britského impéria zadržen a internován na ostrově Malta ve Středozemním moři.^[5]

Dne 24. září 1918 vstoupil do československých legií ve Francii ve městě Cognac. Po základním výcviku byl přidělen k 3. kulometné rotě nově vznikajícího 23. československého střeleckého pluku. V roce 1919 se účastnil československo-maďarské války na jižním Slovensku. Z legií vystoupil 31. ledna 1920, tedy po skoro 500 dnech služby.

Jako diplomat

V roce 1920 se do Egypta vrátil, ale tentokrát jako diplomat, v čemž mu pomáhala jeho znalost arabštiny a četných afrických nářečí. Mezi lety 1920 a 1921 byl vedoucím československého konzulátu v egyptské Káhiře.^[6] Angličany byl však nařknut ze sympatií s domorodými povstalci a obyčejnými egyptskými feláhy, a proto o práci přišel a byl nucen z Afriky odjet.^[5]

Sebevražda

26. října 1931 v poledne výstřelem z revolveru ukončil svůj život v lese u dubu po levé straně cesty vedoucí na Karlov, když byl u svého přítele Trachty v osadě Habří (bývalý hospodářský dvůr) na návštěvě. Podle hradišťského kronikáře byl již několik měsíců před tímto činem těžce psychicky nemocen a v dopise na rozloučenou uvedl, že za těchto mlhavých pochmurných dnů už moc nevytrpí, a proto raději ukončí svůj život sebevraždou. Jedním z motivů je nemožnost sehnat vhodné zaměstnání. Mrtvolu ohledal doktor Kokeš z Blovic. Pohřeb se konal 29. října 1931 o třetí hodině odpolední v kostele sv. Jana Evangelisty v Blovicích za účasti místního děkan Václava Buzka a pohřben byl na blovickém hřbitově za účasti občanstva, legionářů a vojenské hudby z Plzně.^[4] Blovický matrikář ho uvádí v době smrti jako ředitele velkostatku ve výslužbě. V matrice se lze dokonce dočíst, že se zastřelil v pomatení mysli.

Periodikum Československý legionář nesprávně uvádí datum sebevraždy symbolicky na státní svátek 28. října a píše, že byl pohřben v Praze. Časopis Myslivost dokonce uvádí, že byl zastřelen neznámým pachatelem, který násilně ukončil jeho život.

Odkazy

Reference