Jiřina Šejbalová

Jiřina Šejbalová
Jiřina Šejbalová jako Lisaura v Goldoniho komedii Zpívající Benátky (1932)
Jiřina Šejbalová jako Lisaura v Goldoniho komedii Zpívající Benátky (1932)
Narození17. září 1905
Smíchov, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. srpna 1981 (ve věku 75 let)
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov Krhanice
Alma materPražská konzervatoř
Aktivní roky19271980
Podpis
Jiřina Šejbalová – podpis
Umělecké ceny
zasloužilá umělkyně (1958)
národní umělkyně (1965)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiřina Šejbalová (17. září 1905 Smíchov[1]23. srpna 1981 Praha) byla česká herečka a operní pěvkyně, divadelní pedagožka.

Život

Pocházela z úřednické rodiny, nicméně oba rodiče byli velmi hudbymilovní a kulturně založení lidé. Jako šestnáctiletá šla na studia na Pražskou konzervatoř, kde studovala nejprve operní zpěv (1920–1925), teprve později i dramatický obor (1925–1927). Po studiích nastoupila jako pěvkyně do operního souboru Státního divadlaBrně. Současně hostovala v pražském Národním divadle. V letech 19271928 si zahrála v avantgardním divadelním studiu Dada režiséra Jiřího Frejky. Od roku 1928 až do doby svého odchodu do důchodu v roce 1971[2] byla členkou činohry Národního divadlaPraze.

Ve filmu působila více než 50 let od roku 1929 až do roku 1980, zahrála si celou řadu pozoruhodných rolí, z nichž patrně nejznámější byla hlavní role ve filmu Vlčí jáma nebo o mnoho let pozdější film Zlatá svatba.

Na pražské HAMU vyučovala od roku 1967 jevištní řeč a hereckou výchovu, v roce 1968 byla jmenována profesorkou.[3]

Měla velmi charakteristický a nezaměnitelný hluboký hlas, jakož i osobitý civilní herecký projev. Byla velmi výraznou hereckou osobností. Pracovala rovněž v rozhlase, televizi a v dabingu.

Jejím manželem byl o něco mladší JUDr. Jaroslav Pipek. Měli spolu velmi harmonický vztah. Moc ráda vařila. Koncem šedesátých let vydala kuchařku Vaříme na chatě, která se stala bestsellerem a její náklad byl obrovský, vyšla několikrát ve více než 100 tisícovém vydání. Velmi úzce a pravidelně se stýkala se skupinou kolegů – umělců, herců. Do okruhu jejích blízkých přátel patřil Jan Werich, František Hrubín, Bohuš Záhorský, Vlasta Fabiánová...

V roce 1958 jmenována zasloužilou umělkyní a v roce 1965 národní umělkyní.[2] V roce 1981 zemřela na rakovinu.

Citát

Nezapomenutelné bývaly sešlosti na druhém břehu Sázavy na chatě Jiřiny Šejbalové. Atmosféra, kterou dovedla vytvořit Jiřinka se svým manželem Járou Pipkem, se přenášela na všechny návštěvníky. A proslulá Jiřinčina kuchyně korunovala dílo. Však také její trampská kuchařka, kterou s láskou sepsala, byla okamžitě rozebrána.
— Vlasta Fabianová[4]

Filmografie

Filmové role

Televizní role

  • 1961 Magdalena Dobromila Rettigová (TV film)
  • 1961 Začátek konce (TV film)
  • 1962 Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec (TV film)
  • 1962 Slzy, které svět nevidí (TV film) – role: podplukovníkova žena Marie Petrovna, Máša
  • 1963 Promiňte, omyl (TV film)
  • 1965 Ze života hmyzu (TV záznam divadelního představení) – role: chrobačka
  • 1966 Dobrodružství Huckleberryho Finna – Jak jsme osvobozovali Jima (TV film)
  • 1966 Dobrodružství Huckleberryho Finna – Král a vévoda (TV film)
  • 1967 Láska jako trám (TV film)
  • 1967 Obrácení Ferdyše Pištory (TV film)
  • 1967 Tonka Šibenice (TV inscenace) – role: Antonie Havlová – dramatizace povídky Egona Erwina Kische
  • 1967 Ženitba (TV film)
  • 1968 Sňatky z rozumu (TV seriál)
  • 1968 Spravedlnost pro Selvina (TV film)
  • 1969 Tchyně (TV film)
  • 1971 Hříchy mládí (TV film)
  • 1971 Taková normální rodinka (TV seriál) – role: tetička z Kroměříže
  • 1973 Jana Eyrová (seriál) – paní Reedová
  • 1974 Košilka (TV inscenace komedie) – role: babička
  • 1974 Růžová sobota (TV film) – role: babička Špačková
  • 1975 Vilém Rozkoč (TV film)
  • 1976 Muž na radnici (TV seriál)
  • 1977 Uragán Donna (TV film)
  • 1978 Babička je ráda (TV film)
  • 1980 Nezralé maliny (TV film)

Odkazy

Reference

  1. Archivní katalog, matrika narozených farnosti Smíchov, 1903–1906. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2019-10-06]. Dostupné online. 
  2. a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 484.
  3. Český film: herci a herečky III, s. 332.
  4. Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 194, ISBN 80-207-0419-1

Literatura

  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 55, 81, 87, 111, 113–4, 120, 122, 126–7, 132, 137, 145, 164, 167, 175, 182, 214–5, 217, 236, 238, 242, 252, 254, 260, 271, 281, 284–5, 287, 291–2, 336, 362
  • Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 43, 93, 324, 326.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 10, 60, 125, 132–4, 184, 191, 192, 194, 223, 226, 234, 235, 292, 298, 337, 345, 402, 403, 430, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film: herci a herečky. III. díl: S–Ž. 1. vyd. Praha: Libri , 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 328–332.
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 67, 103, 133, 169–171, 330, 344, 446, ISBN 80-204-0493-7
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 18831963, Orbis, Praha, 1964, str. 38
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 484–6
  • Osobnosti – Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 685. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: III. díl: Q-Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 252. 
  • Josef Träger: Jiřina Šejbalová. 1. vyd. Praha: Orbis, 1966, 105 s.
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 132, ISBN 80-85837-35-8
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 158, 161, 176, ISBN 978-80-7388-552-6

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jiřina Šejbalová podpis.JPG
Podpis české herečky Jiřiny Šejbalové
Jiřina Šejbalová jako Lisaura.jpg
Jiřina Šejbalová, česká operní pěvkyně, herečka a divadelní pedagožka