Jiřina Hauková

Jiřina Hauková
Narození	27. ledna 1919 Přerov Československo Československo
Úmrtí	15. prosince 2005 (ve věku 86 let) Praha Česko Česko
Místo pohřbení	Městský hřbitov v Přerově
Povolání	spisovatelka, jazykovědkyně, básnířka a překladatelka
Témata	poezie
Ocenění	Cena Jaroslava Seiferta (1996) Medaile Za zásluhy I. stupeň (1997)
Manžel(ka)	Jindřich Chalupecký
Podpis
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jiřina Hauková (27. ledna 1919 Přerov – 15. prosince 2005 Praha^[1]) byla moravská básnířka a překladatelka.

Narodila se v rodině Karla Haukeho (1889–1968), šéfredaktora přerovského deníku Obzor a spoluvydavatele prvního ročníku časopisu Host a Marie Haukové (1891–1969). Měla dvě sestry: Olgu Šteflovou (1921–1992) pedagožku, herečku a Květoslavu Haukovou (1923–2011).

Obecnou školu a reálné gymnázium vychodila Jiřina v Přerově (maturovala 1938).^[2] Na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně studovala tři semestry angličtinu a češtinu, až do uzavření vysokých škol. Poté pracovala jako redaktorka Obzoru v Přerově a od roku 1942 v knižním oddělení Ministerstva lidové osvěty v Praze.

Po druhé světové válce pokračovala ve studiu angličtiny a estetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po dvou semestrech však na studium rezignovala. Od roku 1945 pracovala na Ministerstvu informací, kde pracovala až do roku 1950, kdy se stala spisovatelkou z povolání. V témže roce se jejím manželem stal historik a kritik výtvarného umění Jindřich Chalupecký.^[3] Časopisecky své verše publikovala od roku 1934, první sbírka Přísluní jí vyšla v roce 1943. V Praze se dostala do kontaktu se členy literární a výtvarné Skupiny 42. V roce 1945 se stala její členkou. Spolu s Jindřichem Chalupeckým od roku 1944 překládají Pustou zemi amerického básníka Thomase S. Eliota. Tiskem vychází v roce 1947. V letech 1948–1958 a 1970–1990 nesměla publikovat, uplatnila se však jako překladatelka.^[4] Sbírky Motýl a smrt (1983), Světlo v září (1984) a Spodní proudy (1987) byly vydány pouze neoficiálně v samizdatové Edici Petlice.^[3] V roce 1996 byla za básnickou sbírku Světlo v září vyznamenána Cenou Jaroslava Seiferta.

Pohřbena byla na Městském hřbitově v Přerově^[5].

• Přísluní, 1943
• Cizí pokoj, 1946
• Oheň ve sněhu, 1958
• Rozvodí času, 1967
• Spodní proudy, 1992 (poprvé v Edici Petlice, 1987)
• Motýl a smrt, 1990 (poprvé v Edici Petlice, 1983)
• Světlo v září, 1995 (poprvé v Edici Petlice, 1984)
• Mozaika z vedřin, 1997
• Večerní prška, 2002

• To je můj kraj, 1970^[2]
• Záblesky života, 1996 (paměti)

• Básně, 2000

Kromě svého vlastního díla překládala z angličtiny. Mezi její překládané autory patří např. Edgar Allan Poe, T. S. Eliot, Emily Dickinsonová, Dylan Thomas či John Keats.

• Gertrude Steinová: Vlastní životopis Alice B. Toklasové, Nakladatelství československých výtvarných umělců: 1968, edice Symposium, řada A, svazek 2.^[6]

Po Jiřině Haukové a Jindřichu Chalupeckém je pojmenovaný park v Praze 10 ve Vršovicích. Je ohraničený ulicemi Ukrajinská, Vršovická a U Vršovického nádraží. Podnět k pojmenování dala tamní místostarostka Ivana Cabrnochová v roce 2014.^[7] Manželé žili v Petrohradské (Leningradské) ulici čp. 35.^[8]

• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
• Jaromír Pelc: Skupina 42. In: Kmen, č. 42, Praha 1989, 19. října, s. 1-5

• Seznam českých spisovatelů

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiřina Hauková
• Medailon na Portálu české literatury
• Anna Vondřichová: Jiřina Hauková - překladatelka: portrét Haukové jako překladatelky a výběrová bibliografie jejích překladů v měsíčníku Plav 11/2007
• Profil Jiřiny Haukové k nedožitým stým narozeninám (Revolver Revue, 2019)