Jiřina Jiráková

Jiřina Jiráková
Rodné jméno	Křížková
Narození	20. října 1926 Zdolbunov, Volyň
Úmrtí	21. ledna 2016 (ve věku 89 let) Praha,Česko Česko
Vzdělání	Kurz chirurgických sester při vojenské nemocnici v Kyjevě
Povolání	chirurgická sestra
Zaměstnavatel	Polní nemocnice 4. brigády 1. čs. arm. sboru v SSSR
Titul	Plukovnice ve výslužbě
Ocenění	několik československých a sovětských řádů a medailí
Nábož. vyznání	pravoslavné
Choť	Eduard Jirák
Děti	3
Příbuzní	sestra: Evženie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plukovnice v. v. Jiřina Jiráková, rozená Křížková (20. října 1926 Zdolbunov, Volyň – 21. ledna 2016 Praha)^[1] byla vojenská chirurgická zdravotní sestra, která sloužila během druhé světové války na východní frontě v polní nemocnici 4. brigády 1. československého armádního sboru v SSSR. Po skončení druhé světové války působila až do roku 1952 v Československé armádě, poté ve zdravotnictví. Nositelka několika československých a sovětských řádů a medailí.

Život

Rodinný původ

Jiřina Křížková se narodila 20. října 1926 v polské části Volyně ve městě Zdolbunov do české rodiny. Nebyla jedináčkem, neboť měla ještě mladší sestru Evženii.^[2] Dědeček z otcovy strany byl původem z Jičína a babička z Příbramska. Jiřinina matka byla od šesti let sirotkem, neboť její matka zemřela na tyfus v době první světové války, v níž sloužil její otec.^[2] Ve Zdolbunově provozoval Jiřinin otec krejčovskou dílnu zatímco Jiřinina matka byla ženou v domácnosti.^[2]

Zdolbunov 1939 až 1944

Jiřina Křížková navštěvovala českou školu, kde působil vlastenecky smýšlející ředitel.^[2] V září 1939 sovětská armáda Zdolbuniv zabrala a byl pak součástí Sovětského svazu až do doby, co nacistické Německo zahájilo 22. června 1941 Operaci Barbadosa a kdy město zabrala německá armáda. Německá okupační správa začala postupně uzavírat školy a odesílat mladé lidi na nucené práce.^[2] Jiřina Křížková začala pracovat od ledna 1942 v železniční nemocnici ve Zdolbunově. Objekt byl v blízkosti zdolbunovského nádraží, které se za válečné situace stalo důležitým železničním uzlem.^[2] Křižovaly se zde vojenské vlaky (ešalony) přepravující bojovníky na frontu s těmi, co dopravovali do míst blízko linií střetů zbraně a munici.^[2] Nádraží i město bylo často bombardováno, což ztěžovalo životní a pracovní podmínky v železniční nemocnici zahlcené raněnými a neustále postrádající dostatek kvalifikovaného personálu.^[2] Od německé armády bylo město osvobozeno rudou armádou 3. února 1944.^[2] Se vstupem československé vojenské jednotky na osvobozené území začali Volynští Češi (muži, ženy i celé rodiny) dobrovolně a hromadně vstupovat do armády.^[2]

V armádě

Jiřina Křížková vstoupila do československé vojenské jednotky na Volyni 25. srpna 1944^[1] poté, co ji konečně uvolnila ze svého pracovního poměru železniční nemocnice.^[2] Ihned následoval dvouměsíční kurz chirurgických (sálových) sester v Kyjevě^[1] při sovětské vojenské nemocnici, který byl organizován pro příslušnice československé vojenské jednotky.^[2] Po skončení kurzu v Kyjevě byla přemístěna k náhradnímu pluku čs. armádního sboru, byla přidělena ke 4. brigádě armádního sboru jako operační sestra do ošetřovny. Nějaký čas byla nasazena na předsunutém stanovišti a jejím úkolem bylo poskytovat raněným první odborné ošetření před jejich následným transportem do polních nemocnic.^[2] Personálně fungovalo předsunuté pracoviště ve složení: lékař/lékařka, dvě zdravotní sestry, 10 zdravotníků a poručík zajišťující další rozvoz raněných do polních nemocnic.^[2] Po nějaké době byla Jiřina Křížková převelena na chirurgický sál polní nemocnice, s níž se účastnila bojů na Slovensku (Liptovský Mikuláš, Vrůtky a další místa těžkých bojů). Při přesunu na Moravu se v polní nemocnici dočkala konce druhé světové války.^[2] Do osvobozeného Československa se Jiřina Křížková vrátila v řadách 4. československé samostatné brigády 1. československého armádního sboru v SSSR.^[1]

Po druhé světové válce

Po skončení druhé světové války v květnu 1945 zůstala Jiřina Křížková v Československé armádě jako zdravotní sestra^[2][1] poté, co absolvovala dvouletou zdravotní školu organizovanou Československým červeným křížem při Ústřední vojenské nemocnici v Praze 6.^[2] Na zdravotní škole si doplnila praktické zkušenosti z frontových ošetřoven o medicínskou teorii a následně pracovala po nějakou dobu ve vojenské nemocnici. Z této pozice byla převelena na zdravotní správu Ministerstva národní obrany (MNO), kde sloužila až do roku 1952, kdy odešla v hodnosti nadporučíka do zálohy.^[2][1]

Za kyjevského Čecha, kamaráda z druhé světové války Eduarda Jiráka se provdala v roce 1946 a přijala jeho příjmení (Jiráková). I on zůstal po skončení druhé světové války v Československé armádě.^[2] Manželé Jirákovi měli 3 děti.^[2] Do zdravotnictví nastoupila Jiřina Jiráková po osmileté pauze a pracovala zde jako sestra až do svého odchodu do starobního důchodu.^[1][2] Posledních 10 let před odchodem na odpočinek pracovala v ordinaci pro dorost ve zdravotnické škole v Praze.^[2] Jiřininy rodiče a sestra Evženie repatriovali do Československa v únoru 1947.^[2] |

Povýšení a ocenění

Dne 6. dubna 2000 byla povýšena (s platností od 8. května 2000) do hodnosti podplukovníka ve výslužbě.^[1] O několik let později byla povýšena do hodnosti plukovníka ve výslužbě.^[1] Za válečnou činnost během druhé světové války byla vyznamenána několika československými a sovětskými řády a medailemi:^[2][1]

• Pamětní medaile SSSR;
• Medaile Za zásluhy (II. stupeň);
• Medaile Za osvobození Prahy (ruská);
• Medaile Účastník 2. svět. války (ruská);
• Medaile Žukova;
• Medaile 40 let od vítězství nad nacistickým Německem (Медаль 40 лет со дня победы над нацистской Германией);
• Řád vlastenecké války (Orden otěčestvennoj vojny) (ruský);
• Medaile 50 let osvobození Ukrajiny a
• další.^[2]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiřina Jiráková na Wikimedia Commons