Jiřina Petrovická

Jiřina Petrovická
Narození30. ledna 1923
Pardubice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí10. října 2008 (ve věku 85 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiřina Petrovická, rozená Žemličková (30. ledna 1923, Pardubice – 10. října 2008, Praha) byla česká herečka, národní umělkyně.

Život

Vystudovala učitelský ústav v Praze (maturovala v roce 1942),[2] herecké školení získala soukromě u Míly Pačové a Jaroslava Průchy. V sezóně 1942/1943 působila v divadle na Kladně, následně přešla do Plzně (1943–1945). Po osvobození se stala členkou Realistického divadla,[3] kam ji angažoval režisér Jan Škoda a kde vystupovala až do roku 1950.[2] Poté působila rok v Městských divadlech pražských[4] a nakonec hrála v letech 1951 až 1990 v pražském Národním divadle.[5] Její poslední rolí byla paní Pernellová v Molièrově hře Tartuffe, ve které vystupovala na scéně Národního divadla od roku 1988 až do listopadu 1992.

Společný hrob s Jaroslavem Průchou na Vyšehradském hřbitově

Ve filmu debutovala v roce 1943 (Čtrnáctý u stolu), později hrála např. ve snímcích Krakatit, Strakonický dudák či Nahá pastýřka. Věnovala se také televizní (např. seriály Rozsudek, Jana Eyrová, Třicet případů majora Zemana, Žena za pultem, Rozpaky kuchaře Svatopluka) a rozhlasové tvorbě či recitaci. Nazpívala též dobový hit Plují lodi do Triany ze Cervantesovy hry Lišák Pedro. Její celoživotní mistrovství v dabingu bylo v roce 2008 oceněno udělením Ceny Františka Filipovského.

Její matka Běla (1900 - 1988) se okolo roku 1950 provdala za herce Jaroslava Průchu (1898 -1963).

Ocenění

Divadelní role, výběr

Odkazy

Reference

  1. ↑ společný hrob herečky Jiřiny Petrovické a herce Jaroslava Průchy na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-17. 
  2. ↑ a b Český biografický slovník XX. století II, s. 562.
  3. ↑ Český film : herci a herečky II, s. 411.
  4. ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8.
  5. ↑ Jiřina Petrovická zářila především na jevišti Národního divadla. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2008-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-12. 

Literatura

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 90, 91, 96, 127
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 139, 152, 164, 362
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 224–5, 303
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 333, 337
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 199
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 28, 37, 93, 130, 259, 260, 353, 412, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 227, 262, 469.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 410–413.
  • Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 168–173
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 434
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 117, 136, 244, ISBN 80-204-0493-7
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 730–731. 
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 365–7
  • Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 326, 386, 396, 399–401
  • Jana Moravcová: Jiřina Petrovická a její střípky, Erika, Praha, 1999, ISBN 80-7190-912-2
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 562. 
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 123, ISBN 80-85837-35-8
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 252, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 13, 59, 191, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 211, 214–5, 225, 236, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Hrob Průchy a Petrovické.jpg
Hrob obou umělců na Vyšehradském hřbitově
Statni cena KG, stužka.jpg
Statni cena KG, stužka
Vyznamenání Za vynikající práci - stužka.jpg
Vyznamenání Za vynikající práci - stužka
Jiřina Petrovická Národní divadlo.jpg
Autor: Archiv Národního divadla, Licence: CC BY-SA 4.0
Jiřina Petrovická, česká herečka
Order victory in February Rib.png
Autor: Kei, Licence: CC BY-SA 3.0
Ribbon order victory in February (Czechoslovakia)