Jižní Tibet

Jižní Tibet je doslovným překladem čínského výrazu „藏南“ (pinyin: Zàng Nán), který může odkazovat na následující geografické oblasti:

  • Jižní část Tibetu, která zahrnuje střední tok údolí řeky Yarlung Tsangpo mezi okresem Saga na západě a okresem Mainling na východě, a zároveň i sousední oblasti mezi Himálajemi na jihu a Transhimálají na severu. Region zabírá přibližně 1 000 km od západu na východ a 300 km od severu na jih. Tato definice připisuje Jižnímu Tibetu většinu území dnešního Žikace, Lhasu, prefekturu Lhokha a prefekturu Ňingthri.
  • Jižní Tibet může odkazovat také na menší část řeky Yarlung Tsangpo a jejích přítoků, které pokrývají většinu prefektur Lhokha a Ňingthri od soutoku s řekou Kjičhu na západě až k rokli Yarlung Tsangpo poblíž okresu Mainling na východě.
  • Ve vztahu k čínsko-indickému hraničnímu sporu je Jižní Tibet termín, používaný hlavně Čínskou lidovou republikou k označení oblasti jižně od McMahonovy linie, kterou v současnosti spravuje Indie jako část států Arunáčalpradéš. Tato oblast byla uznána Tibetem jako součást Britské Indie na základě dohody o McMahonově linii (část Simelské dohody z roku 1914). ČLR McMahonovu linii neuznává a tvrdí, že oblast je součástí Tibetské autonomní oblasti.[1] Podle Hsiao-ting Lina, učence z Tchaj-wanu, a dalších učenců, lze britský i čínský nárok na suverenitu nad oblastí považovat za „z velké části imaginární“, odrážející se pouze v oficiálních mapách a politické propagandě.[2][3] V rámci čínsko-indického hraničního sporu byl Jižní Tibet původně v Čínské lidové republice označován za jeden z tzv. pěti prstů Tibetu, tedy jednu z oblastí, kterou měla ČLR za úkol „vysvobodit“.

Odkazy

Externí odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku South Tibet na anglické Wikipedii.

  1. ↑ 帝国遗梦：中国印度的三段边境争议 (The Last Dream of an Empire: Three Border Disputes between China and India), BBC News Zhongwen, 27 May 2020.
  2. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-107-17679-9. : "The contrast between Republican China's sensitivity towards its imaginary sovereignty and the British Empire's apparent forgetfulness in this regard are connected with the fact that British and Qing expansion attempts had very different 'sovereignty goals' in the eastern Himalayas. [British India's] vision followed an imperial logic: the eastern Himalayas should be a buffer between India and its neighbourhood. Confronted by Chinese expansionism, their aim was limited to achieving external sovereignty over the region – that is, to ensure that no foreign power would intrude into the eastern Himalayas, and that local people would have 'no relations or intercourse with any Foreign Power other than the British Government'."
  3. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. : "[The Times] actually shows the frontier before 1914 down here [at the foothills]; it never was. The Tibetans never penetrated this area, except for one or two monasteries right up in the north of it (Tawang was one of them), where monks levied certain monastic dues. The fact of the matter is that this area was a tribal, sort of semi-autonomous, area on the frontier of Assam..."