Jihlávka (řeka)
Jihlávka | |
---|---|
Jihlávka ve Stonařově | |
Základní informace | |
Délka toku | 25,7 km |
Plocha povodí | 106,4 km² |
Průměrný průtok | 0,60 m³/s |
Světadíl | Evropa |
Hydrologické pořadí | 4-16-01-0360 |
Pramen | |
severovýchodně od Pavlova 49°15′16,6″ s. š., 15°34′24,8″ v. d. cca 645 m n. m. | |
Ústí | |
do Jihlavy v Jihlavě 49°24′25,4″ s. š., 15°35′35,8″ v. d. | |
Protéká | |
Česko (Kraj Vysočina - Stonařov, Jihlava) | |
Úmoří, povodí | |
Atlantský oceán, Černé moře, Dunaj, Morava, Dyje, Svratka, Jihlava | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jihlávka je říčka v okrese Jihlava v Kraji Vysočina. Je to pravostranný přítok řeky Jihlavy. Délka jejího toku činí 25,7 km.[1] Plocha povodí měří 106,4 km².[2]
Průběh toku
Říčka pramení severovýchodně od Pavlova v blízkosti silnice II/403 mezi Pavlovem a Otínem v nadmořské výšce okolo 645 m. Po celé své délce teče převážně severním směrem. Protéká Stonařovem, Suchou, Vílancem, Čížovem, Rančířovem, Sasovem a Jihlavou, kde se vlévá zprava do řeky Jihlavy na jejím 137,3 říčním kilometru.[1]
Větší přítoky
- Otínský potok, zleva, ř. km 21,2[3]
- Farský potok, zleva, ř. km 20,9[4]
- Sokolíčský potok, zprava, ř. km 15,6[5]
- Lovecký potok, zleva, ř. km 15,5[6]
- Loučský potok, zleva, ř. km 13,9[7]
- Popický potok, zleva, ř. km 11,1[8]
- Rosický potok, zprava, ř. km 10,7[9]
- Čížovský potok, zprava, ř. km 9,6[10]
- Okrouhlík, zleva, ř. km 8,6[10]
- Koželužský potok, zleva, ř. km 2,0[11]
Vodní režim
Průměrný průtok u ústí činí 0,60 m³/s.
Mlýny
- Panský mlýn – Rančířov, kulturní památka
Odkazy
Reference
- ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 1125) [online]. [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.
- ↑ Hydrologický seznam podrobného členění povodí vodních toků ČR [online]. [cit. 2016-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-05.
- ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 1128) [online]. [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.
- ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 1130) [online]. [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.
- ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 1131) [online]. [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.
- ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 1133) [online]. [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.
- ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 1137) [online]. [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.
- ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 1140) [online]. [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.
- ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 1119) [online]. [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.
- ↑ a b HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 1121) [online]. [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.
- ↑ HEIS VÚV T. G. M. – Vodní toky (str. 1124) [online]. [cit. 2016-08-30]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jihlávka na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Frettie, Licence: CC BY 3.0
Řeka Jihlávka ve Stonařově.