Jihozápadní hornolužická vrchovina
| Jihozápadní hornolužická vrchovina | |
|---|---|
 Pohled z Tanečnice | |
| Nejvyšší bod | 508 m n. m. (bezejmenný bod) |
| Nejnižší bod | 244 m n. m. (Saupsdorfský potok) |
| Nadřazená jednotka | Šluknovská pahorkatina |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Horniny | granodiorit, bazaltoidy, dolerit |
| Povodí | Křinice, Sebnice – Labe |
| Souřadnice | 50°56′46″ s. š., 14°20′27″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jihozápadní hornolužická vrchovina (německy Südwestliches Oberlausitzer Bergland) je jednou ze čtyř částí (mesogeochor) německého dílu Šluknovské pahorkatiny (Lausitzer Bergland, respektive Oberlausitzer Bergland). Jejím nejvyšším vrcholem je bezejmenný vrch o nadmořské výšce 508 m.
Přírodní poměry
Jihozápadní hornolužická vrchovina je nejmenší částí německého dílu Šluknovské pahorkatiny. Celá se rozkládá na území města Sebnitz (místní části Sebnitz, Hertigswalde, Saupsdorf a Hinterhermsdorf). Jižní hranice přibližně kopíruje lužický zlom a údolí Räumichtbachu a Saupsdorfského potoka, severní hranice je umělá a tvoří ji česko-německá státní hranice. Z jihu navazuje německá část Děčínské vrchoviny a ze západu Západolužická pahorkatina a vrchovina. Severní část území tvoří převážně svahy Tanečnice (599 m) a navazující vrchy, jižní části dominuje hřeben táhnoucí se od Wachbergu (497 m) po Steinberg (459 m). Nejvyšším pojmenovaným bodem je Wachberg, skutečný nejvyšší bod však leží severovýchodně od něj a dosahuje nadmořské výšky 508 m. Nejnižší bod území se nachází u Saupsdorfského potoka (244 m). V geologickém podloží převažuje střednězrnný lužický granodiorit, doplněný rumburskou a brtnickou žulou. Hojně jsou zastoupeny průniky třetihorních vulkanitů (čedič a příbuzné horniny) a žíly doleritu, na jižní hranici území je zastoupen pískovec.[1] Nejrozšířenějším půdním typem, vázaným na podložní granitoidy, je kambizem, kterou v údolích kolem potoků střídají gleje a pseudogleje.[2] Území je odvodňováno Křinicí a Sebnicí. Obě řeky náleží k povodí Labe a úmoří Severního moře. V území převládají jehličnaté lesy s převažující monokulturou smrku ztepilého (Picea abies), ostrůvkovitě se dochovaly původní acidofilní bučiny. Průměrné roční teploty se pohybují v rozmezí 6,5–7,2 °C, průměrné roční srážky pak mezi 750 až 900 mm.[3] Na území zasahuje národní park Saské Švýcarsko, chráněná krajinná oblast Saské Švýcarsko a v Sebnitzkém lese se nachází přírodní rezervace Heilige Hallen a Gimpelfang a také evropsky významná lokalita Sebnitzer Wald und Kaiserberg.
Vrcholy
Výběr zahrnuje kopce pojmenované na Saské topografické mapě 1 : 10 000, jejichž vrchol leží na německém území.[4]
- Wachberg (497 m)
- Kaiserberg (495 m)
- Weifberg (478 m)
- Buchberg (460 m)
- Steinberg (459 m)
- Tännichtkuppe (415 m)
- Sandberg (409 m)
- Wolfstein (393 m)
Odkazy
Reference
- ↑ Geologische Karte Sachsen 1 : 50 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2025-02-02]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Bodenkarte Sachsen 1 : 50 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2025-02-02]. Dostupné online. (německy)
- ↑ FDZ Naturräume in Sachsen [online]. IÖR-Forschungsdatenzentrum [cit. 2025-02-02]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Topographische Karte Sachsen 1 : 10 000 [online]. Staatsbetrieb Geobasisinformation und Vermessung Sachsen [cit. 2025-02-02]. Dostupné online. (německy)
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“