Jindřiška Hušková-Flajšhansová

PhDr. Jindřiška Hušková-Flajšhansová
Rodné jménoJindřiška Flajšhansová
Narození12. února 1898
Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. září 1980 (ve věku 82 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagožka, knihovnice
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova
Manžel(ka)Karol Hušek
RodičeVáclav Flajšhans, Jindřiška Flajšhansová
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jindřiška Hušková-Flajšhansová[1] (12. února 1898 Praha-Vinohrady[2] – 7. září 1980 Bratislava) byla česká vědkyně, filoložka, knihovnice, pedagožka, spisovatelka a překladatelka, publikující i ve slovenském a rumunském jazyce.

Životopis

Rodiče Jindřišky Flajšhansové byli PhDr. Václav Flajšhans lingvista a literární historik a Jindřiška Flajšhansová-Kakšová učitelka a publicistka, svatbu měli 21. 4. 1894. Měla dva bratry: Václava Flajšhanse (29. 2. 1896) a PhDr. Jana Flajšhanse (14. 7. 1901). Manželem Jindřišky byl Karol Hušek, člen československého Národního shromáždění, novinář a politik slovenské národnosti.

Jindřiška Hušková-Flajšhansová vystudovala gymnázium Minerva, poté vysokou školu v Bukurešti a roku 1921 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (FFUK) – rigorózní zkoušky z romanistické filologie, dějin moderních literatur a z filozofie.[3]

V letech 1921–1939 pracovala v Univerzitní knihovně v Bratislavě, v letech 1939–1950 vedla Ústřední knihovnu Slovenskej vysokej školy technickej. Přispěla ke zřízení studia slovenského knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Roku 1922 se stala externí lektorkou rumunského jazyka a literatury na Univerzitě Komenského, roku 1953 byla jmenována řádnou lektorkou. Věnovala se studiu rumunské lingvistiky a dramatu, překladům rumunské beletrie a pedagogické práci. Na Univerzitě Komenského získala titul docentky (1955) a  mimořádné profesorky (1968).

Byla spoluautorkou Dejín svetovej literatúry (1963). Odborné studie z oblasti rumunské lingvistiky publikovala v časopisech Jazykovědný časopis, Zborník Filozofickej fakulty UK – Philologica, rumunském Datine, Od roku 1915 přispívala do Ženských listů, Proudů, rumunských periodik Conteporanul, Ateneo, Secolul XX aj.

V letech 1922–1937 působila jako divadelní kritička a referentka Slovenského denníka v Bratislavě. Věnovala se spolkové činnosti: byla členka výboru bratislavského klubu Ženskej národnej rady, tajemnice Čs.-rumunského spolku, předsedkyně Združenia vysokoškolsky vzdelaných žien, místopředsedkyně Zväzu slovenských knihovníkov, členka Živeny, členka předsednictva Ústredného výboru (ÚV) Zväzu slovenských žien.

Za svou celoživotní činnost obdržela vyznamenání: roku 1968 zlatou medaili Univerzity Komenského, roku 1973 zlatou medaili ÚV Zväzu slovenských žien.[4] V Bratislavě bydlela na adrese Kempelenova 1.

Dílo

Spisy

  • Rumuni, jich kulturní minulost a přítomnost se zvláštním zřetelem ke stykům se Slovany: přednáška, proslovená na Univerzitě Komenského v Bratislavě dne 19. ledna 1922 – Bratislava: 1922
  • Rumunští prosaikové v rámci jednotlivých literárních škol: s ukázkami – Praha: Česká grafická unie, 1927
  • Rumunské písemnictví poválečné – Bratislava: s. n., 1930
  • Moderní rumunské drama – Praha: Orbis, 1934
  • Slováci v Rumunsku – 1935[4]
  • Slovensko-rumunské priateľské styky v minulosti – IN: Slováci a Rumuni. Bratislava: Roľnícka osveta, Zemedelské Muzeum, 1935, č. 1. s. 18–51[4]
  • Slováci a Rumuni – Milan Hodža a Jindra Hušková-Flajšhansová; úvod Jozef Lettrich. Bratislava: Roľnícka osveta, 1936
  • Konverzačná príručka rumunčiny – Antonín Křečan, Jiří Staca, Jindra Hušková; rumunsko-slovenský slovník pripravil Vladimír Halenár. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1961

Překlady

  • Lukullova třešeň a jiné rumunské novely – Praha: Jos. R. Vilímek, 1926
  • Mistr Manole = (Mestrerul Manole): hra o třech jednáních – Octavian Goga; z rumunštiny přeložily Helena Langová a Jindra Hušková-Flajšhansová. Bratislava: Universum, 1935
  • Burina: Hra v 3 dejstvách – Aurel Baranga. Martin: Matica slovenská, 1952
  • Cesta bez prachu. Sv. 2 – Petru Dumitriu. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1952
  • Výber z diela – Ion Luca Caragiale; úvodnú štúdiu, poznámky napísala a diel 1 preložila Jindra Hušková; diel 2 preložil Ladislav Floreán. Bratislava: Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, 1954
  • Sicílska hra: lyrický žart v 3 dejstvách – Aurel Baranga. Bratislava: Slovenské divadelné a literárne zastupiteľstvo, 1961
  • Som bosý – Zaharia Stancu; ilustroval Stanislav Dusík. Bratislava: Smena, 1975 — Bratislava: Tatran, 1981
  • Vlčí ostrov – Mihail Sadoveanu; z rumunského originálu preložili Libuša Vajdová, Jindra Hušková a Peter Kopecký; doslov a chronol. napísala Libuša Vajdová. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1983

Jiné

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 160. 
  2. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity / Univerzity Karlovy IV. (1917–1921). is.cuni.cz [online]. [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c VALKOVÁ, Lucia. Jindřiška Hušková-Flajšhansová – Ženy ve vědě do roku 1945. albina.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. 

Literatura

  • Jindra Hušková-Flajšhansová şi corespondenţii sĂi români – Jordan Datsu; ediţie îngrijitĂ, introducere şi tabel cronologic de Libuša Vajdová; Cuvînt înainte de Iordan Datcu. Bucuresţi: Editura Minerva, 1991
  • Literárna pozostalosť Jindry Huškovej-Flajšhansovej a jej význam pre slovenskú rumunistiku. Vajdová, Libuša. Literárny archív 34/97, (1999,) s. 112–143
  • Píšící Minervy: vybrané kapitoly z dějin české literární kritiky. Libuše Heczková. Vyd. 1. V Praze: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2009. 402 s. (Mnemosyne; sv. 1) ISBN 978-80-7308-282-6
  • Hušková, Jindra [1898–1980], Hušek, Karol (1891–1972), Flajšhans, Václav (1866–1950), Gall, Ivan (vl. m. Jan Halla) (1885–1955) – [Sprac.]: Rakúsová, Amália. Martin, MS 1993. Inventár rukopisov Archívu literatúry a umenia Matice slovenskej 21. Fondy 139–151. Martin, MS <1993> s. 37–150. [Písomná pozostalosť, sign. č. 150.]

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“