Jindřich Evžen Francouzský
Jindřich Evžen Francouzský | |
---|---|
vévoda z Aumale | |
Princ Jindřich, vévoda z Aumale, Franz Xaver Winterhalter, 1843 | |
Úplné jméno | Jindřich Evžen Filip Ludvík |
Narození | 16. ledna 1822 Palais Royal, Paříž |
Úmrtí | 7. května 1897 (ve věku 75 let) Zucco, Sicílie |
Pohřben | Královská kaple, Dreux, Francie |
Manželka | Marie Karolína Salernská |
Potomci | Ludvík Orleánský František Orleánský |
Rod | Bourbon-Orléans |
Otec | Ludvík Filip |
Matka | Marie Amálie Neapolsko-Sicilská |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jindřich Evžen Francouzský (Jindřich Evžen Filip Ludvík; 16. ledna 1822, Paříž – 7. května 1897, Zucco) byl vůdce orléanistů, politické frakce ve Francii 19. století, spojené s konstituční monarchií. Užíval titul vévoda z Aumale.
Původ a mládí
Jindřich se narodil v Palais Royal v Paříži jako pátý syn krále Ludvíka Filipa a jeho manželky Marie Amálie Neapolsko-Sicilské. Rodiče jej vychovávali velmi jednoduše, vzdělával se na koleji Jindřicha IV.
V osmi letech zdědil bohatství ve výši 66 milionů livrů, statky a jmění svého kmotra Ludvíka Jindřicha, posledního prince z Condé. Také zdědil známý zámek Chantilly a panství Saint-Leu, Taverny, Enghien, Montmorency a Mortefontaine. Také získal zámek Écouen. V sedmnácti letech vstoupil do armády s hodností kapitána pěchoty.
Manželství a potomci
25. listopadu 1844 se dvaadvacetiletý Jindřich v Neapoli oženil se svou stejně starou sestřenicí, princeznou Marií Karolínou Neapolsko-Sicilskou, dcerou prince Leopolda ze Salerna a arcivévodkyně Marie Klementiny Habsbursko-Lotrinské. Pár měl osm dětí, z nichž se však pouze dva synové dožili dospělosti, ale ani jeden neměl potomky:
- Ludvík Orleánský, kníže z Condé (15. listopadu 1845 – 24. května 1866), svobodný a bezdětný
- Jindřich Leopold Filip Marie Orleánský, vévoda z Guise (11. září 1847 – 10. října 1847)
- Dcera (*/† 16. srpna 1850)
- František Pavel Orleánský, vévoda z Guise (11. ledna 1852 – 15. dubna 1852)
- František Ludvík Filip Marie Orleánský, vévoda z Guise (5. ledna 1854 – 25. července 1872), svobodný a bezdětný
- Syn (*/† květen 1857)
- Syn (*/† 15. června 1861)
- Syn (*/† červen 1864)
Vojenství
Jindřich se vyznamenal při francouzské invazi do Alžírska, v roce 1847 se stal generálporučíkem a byl jmenován generálním guvernérem Alžírska; tuto pozici držel od 27. září 1847 do 24. února 1848.
V této funkci v prosinci 1847 obdržel kapitulaci emíra Abd al-Kádira. Po revoluci v únoru 1848 odešel do Anglie a věnoval se historickým a vojenským studiím. V roce 1861 reagoval na násilné útoky Napoleona III. na rod Orleáns Dopisem o historii Francie.
Po vypuknutí prusko-francouzské války se dobrovolně přihlásil do služby ve francouzské armádě, ale byl odmítnut. Jako zvolený zástupce departmentu Oise se vrátil do Francie a podařilo se mu získat křeslo po hraběti z Montalembertu ve francouzské akademii. V březnu 1872 obnovil své místo v armádě jako divizní generál a v roce 1873 předsedal válečnému soudu, který odsoudil maršála Bazaina k trestu smrti.
V té době byl Jindřich jmenován velitelem VII. armádního sboru v Besançonu, odešel z politického života a v roce 1879 se stal inspektorem armády. Zákon přijatý v roce 1883 zbavil všechny členy rodin, které vládly ve Francii, jejich vojenských hodností. V důsledku toho byl Jindřich zařazen na seznam nezaměstnaných.
Následně, v roce 1886, byl vyhlášen další zákon, který vyhnal z francouzského území hlavy bývalých vládnoucích rodin a stanovil, že od nynějška by měli být všichni členové těchto rodin diskvalifikováni za jakékoli veřejné postavení nebo funkci a volby do jakéhokoli veřejného orgánu. Jindřich energicky protestoval a byl vyhoštěn.
Bibliofil
Jindřich byl významný sběratel starých knih a rukopisů a vlastnil středověké Přebohaté hodinky vévody z Berry.
Úmrtí
Po požáru v Bazar de la Charité chtěl Jindřich poslat kondolence rodinám obětí, po napsání 20 dopisů však utrpěl zástavu srdce a zemřel. Ve své vůli z 3. června 1884 odkázal již bezdětný vévoda bez vnoučat své statky v Chantilly francouzskému institutu, včetně zámku Chantilly. Tato velkorysost vedla k tomu, že vláda stáhla svůj dekret o vyhnanství a vévoda se vrátil v roce 1889 do Francie.
Jindřich Orleánský, vévoda z Aumale, zemřel 7. května 1897 ve věku 75 let v Lo Zucco na Sicílii a byl pohřben v orleánské kapli v Dreux.
Vývod z předků
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henri d'Orléans, Duke of Aumale na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Evžen Francouzský na Wikimedia Commons
21. křeslo Francouzské akademie | ||
---|---|---|
Předchůdce: Charles Forbes René de Montalembert | 1871–1897 Jindřich Evžen Francouzský | Nástupce: Eugène Guillaume |
Média použitá na této stránce
Henri d'Orléans, Duc D'Aumale
- oil on canvas
- 218 x 142 cm
- original is lost
Married to Louis-Phillipe, proclaimed king in July, 1830, she was the last queen to live in Trianon.
In the portrait, Marie-Amélie is depicted in the park of the palace of Neuilly accompanied by her two youngest sons, the duc d’Aumale (1822-1897), in the uniform of the light infantry, and the duc de Montpensier (1824-1890), in an artilleryman's uniform.
The austerity of her face and her black dress trimmed with lace harmoniously contrasts with her hat trimmed with feathers. On her belt, she wears a "chatelaine", very fashionable during the Romantic period, a chain on which hang useful or decorative items.Princes No.14: Caricature of Prince Henri D'Orleans.
Autor: Guillaume Cattiaux, Licence: CC BY-SA 2.0
Le Château de Chantilly