Jindřich Hásek
Jindřich Hásek | |
---|---|
Narození | 22. června 1947 Písek Československo |
Úmrtí | 12. ledna 2007 (ve věku 59 let) Rožmitál pod Třemšínem Česko |
Místo pohřbení | hřbitov Starý Rožmitál |
Povolání | redaktor |
Děti | Adéla Hásková |
Příbuzní | Miroslav Hásek – bratr |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Jindřich Hásek (22. června 1947 Písek – 12. ledna 2007 Rožmitál pod Třemšínem) byl český spisovatel, redaktor a historik zaměřený na dějiny Rožmitálska.
Životopis
Jindřich Hásek vystudoval střední uměleckou školu v Praze. Jeho o třináct let starší bratr byl Miroslav Hásek, grafik a malíř, který se také zajímal o historii Rožmitálska. V roce 1975 se oženil. Se svou ženou se seznámil, když byl členem zájmové skupiny Hudební mládež. Pracoval v oddělení propagace Základny rozvoje uranového průmyslu v Příbrami (ZRUP). Při zaměstnání v ZRUP připravoval v rámci tehdejšího kulturního střediska diskuzní pořad, na který zval významné osobnosti. V roce 1985 mu nakladatelství Československý spisovatel vydalo básnickou sbírku Rejstřík pro útlý hlas.[1] Koncem 90. let se stal vedoucím kulturního střediska v Rožmitále pod Třemšínem. V roce 1990 byla na jeho popud založena Společnost Jakuba Jana Ryby v níž byl předsedou.[2][3] Prostřednictvím okresního úřadu v bavorském Chamu zorganizoval první výměnné zájezdy dětských dechových orchestrů. Navázal také spojení s chrámovým sborem v Laatzenu u Hannoveru, který tehdy uváděl Českou mši vánoční již po desáté. V červenci roku 1991 otevřel v Brdském památníku v Rožmitále pod Třemšínem muzeum.[4] Hásek si byl vědom nevhodných podmínek ve vlhké třídě staré školy, ve kterých byly uloženy muzejní předměty, proto se rozhodl vybudovat nové muzeum, i když bylo stále jak sám říkal, provizorní. Na nové muzeum byl původně schválen příspěvek od okresu Rožmitál ve výši 200 tisíc Kčs, ale vzápětí jej vedení Rožmitálu odmítlo vydat. I přesto se dal do práce a po šesti měsících za pomoci manželů Tomanových a pana Brettla, otevřel muzeum i „Síň Jakuba Jana Ryby“.[1] Ve stejném roce odešel z Kulturního střediska v Rožmitále a začal pracovat v Příbramském týdeníku jako redaktor.[3] Když okresní noviny koupil bavorský koncern Passauer Neue, byl jmenován šéfredaktorem. Týdeník byl změněn na deník. Po zveřejnění rozhovoru s Jaroslavem Hutkou[5] na Jindřicha Háska podal žalobu exministr Dyba. Soud ale nevyhrál.[1] Po deseti letech práce v redakci Hásek založil vlastní vydavatelství a začal vydávat publikace o významných osobnostech rožmitálské historie. Stal se šéfredaktorem Třemšínských listů.[3] V Zámecké hospodě v Rožmitále začal organizovat setkání s osobnostmi z uměleckého světa a zájmovými skupinami. Průběžně pracoval na koncepci nového muzea. Navazoval kontakty s českými kulturními centry v zahraničí. První prezentace Rožmitálu a Jakuba Jana Ryby se uskutečnila na konci roku 2006 v Drážďanech a v lednu 2007 ve Vídni. Dne 12. ledna 2007 zahajoval vernisáž výstavy starých fotografií Rožmitálu v Galerii pod zámkem s názvem „Tudy kráčela historie“. Později toho dne večer zemřel. Pohřeb se konal 20. ledna 2007 ve farním kostele Povýšení svatého Kříže ve Starém Rožmitále.[4]
Knihy
- Rejstřík pro útlý hlas (1985)
- Toulky za Jakubem Janem Rybou (2004)
- Královna Johana a laskavec lidský (2004)
- Kouzelné město Rožmitál (2004)
- Kouzelné město Rožmitál 2 (2004)
- Podivuhodný příběh Rožmitálského zámku (2005)
- Zlaté zvoničky (2005)
- Příběhy Rybovy vánoční mše (2006)
Odkazy
Reference
- ↑ a b c HÁSEK, Miroslav. Byl to můj bratr - tragikomický příběh člověka. Třemšínské listy. 2007, s. 2–3. Dostupné online.
- ↑ Historie [online]. Společnost Jakuba Jana Ryby [cit. 2020-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2023-02-03.
- ↑ a b c JINDŘICH, Jirásek. Před 15 lety začal Jindřich Hásek vydávat publikace o Rožmitálu [online]. www.staryrozmital.cz, 2019-4-17 [cit. 2020-07-31]. Dostupné online.
- ↑ a b HARVAN, Josef. Jindřich Hásek. Třemšínské listy. 2007, s. 1. Dostupné online.
- ↑ Články [online]. hutka.cz [cit. 2020-10-19]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“