Jindřich Hlavín

Jindřich Hlavín
Narození	29. září 1877 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	8. února 1958 (ve věku 80 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Povolání	malíř, restaurátor a grafik
Manžel(ka)	Otta Hlavínová-Kostková (od 1917)
Děti	Vladimír Hlavín
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jindřich Hlavín (29. září 1877 Praha^[1] – 8. února 1958 Praha) byl český malíř, restaurátor a grafik.^[2]

Narodil se v rodině poštovního kontrolora Jindřicha Hlavína (1827–1897) a jeho manželky Vilemíny, rozené Maršandové (1833–1910),^[1] měl pět sourozenců. Rodina tehdy bydlela na Novém Městě v Krakovské ulici čp. 1345/II^[3] a od 80. let žila na Královských Vinohradech.^[4]

Jindřich Hlavín vystudoval malířství na Uměleckoprůmyslové škole u prof. Emanuela Dítěte, Jakuba Schikanedera a Karla V. Maška. V roce 1917 se v Bubenči oženil s Otilií Kostkovou.^[5] V roce 1922 se na Vídeňské akademii školil v oboru restaurátorství u prof. Serafina Maurera. Zajímal se také o techniky fresky a mozaiky a za tímto účelem podnikl několik cest do Itálie.^[6]

Vystavoval se spolkem Münchener Secession, v Praze od roku 1920 v Topičově salonu s SČUG Hollar. Od roku 1924 jezdil na letní byt do Svratky, kde malíř Ota Bubeníček založil malířskou kolonii.^[7]

Ve městě Svratka, kam jezdil na letní byt, je umístěna pamětní deska.^[8]

Jindřich Hlavín se prosadil jako malíř a grafik pražské secese kolem roku 1900. V prvním decéniu 20. století vytvořil návrhy pro dekoraci fasád a chodeb pražských domů, také sérii plakátů, například pro výroční výstavy Jednoty umělců výtvarných^[9], jíž byl členem. V téže době ho zaujal německý expresionismus, v tomto stylu vytvořil například obraz Salomé s hlavou Jana Křtitele.^[10] V roce 1915 získal výroční cenu České akademie za obraz Podzim z roku 1914.^[11] Zabýval se také užitou grafikou a tvorbou plakátů.^[12] Je znám např. jeho plakát pro aukční síň Rudolfa Weinerta, zřízenou krátce po dostavbě Veletržního paláce ve 4. patře.^[13]

Jeho nejvýznamnějším dílem jsou velké obrazy ze života českých patronů sv. Ludmily, sv. Václava, sv. Anežky a sv. Norberta, na fasádě ústavního kostela sv. Václava v Bohnicích, vytvořené v letech 1916–1917 z glazovaných dlaždic. Pro stejný kostel navrhl také okenní secesní skleněné vitráže s postavami světců sv. Víta, sv. Zikmunda, blahoslavené Milady a Zdislavy. V 50. letech užívala kostel armáda a všechna okna byla zničena. Zachovala se pouze na dobových fotografiích.^[14]

Byl uznávaným restaurátorem starých obrazů.^[6][15][16] Ve 20. letech restauroval obrazy z Lobkovických sbírek.^[17]

Jindřich Hlavín byl též autorem výtvarného řešení kina Minuta, uvedeného do provozu v roce 1913 v zahradě Národního domu na Vinohradech. Jeho dílem byly alegorické figury Tmy a Světla po stranách promítací plochy a secesní výzdoba (ve spolupráci s Josefem Wenigem). Kino, přejmenované v roce 1942 na Elektra, zaniklo po bombardování Prahy 14. února 1945.^[18]

• Rumjana Dačevová a kol., Karáskova galerie, Památník národního písemnictví Praha 2012, s. 98, ISBN 978-80-87376-01-0
• Anna Janištinová-Jirková a kol., Mezery v historii 1890–1938: Polemický duch Střední Evropy – Němci, Židé, Češi, Galerie hlavního města Prahy 1994
• Tomáš Vlček, Český plakát 1890–1914, Obelisk Praha 1971
• Dílo, roč. 21, 1921-1922, reprodukce s. 218

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Hlavín na Wikimedia Commons
• Jindřich Hlavín v informačním systému abART
• Město Svratka: Hlavín Jindřich * 29. 9. 1877 Praha † 1958