Jindřich I. Mohučský

Jindřich I. Mohučský
Narození	Desetiletí od 1080
Úmrtí	září 1153 nebo 3. září 1153 Klášter Amelungsborn
Místo pohřbení	Einbeck
Povolání	katolický kněz
Nábož. vyznání	katolická církev
Funkce	mohučský arcibiskup (1142–1153) katolický arcibiskup (od 1142) arcibiskup
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich I. Mohučský (Heinrich I. von Mainz, 1080 – 1. nebo 3. září 1153, Einbeck), známý také jako Heinrich Felix z Harburgu, zastával v letech 1142 až 1153 funkci arcibiskupa mohučského a působil také jako regent Konráda III. Štaufského. V období Druhé křížové výpravy se pokusil zabránit opakovanému násilí proti mohučským židům. V roce 1147 se zúčastnil Venedské křížové výpravy.^[1]

Život

Jindřich I. pravděpodobně pocházel z durynské šlechtické rodiny. V roce 1122 se stal proboštem Kláštera sv. Viktora, který se nacházel jižně před městem Mohuč. V tomto městě působil od roku 1128 jako děkan a dočasně také jako arciděkan. Měl blízký vztah s bývalým arcibiskupem Adalbertem I., kterému vděčil za jmenování arcibiskupem po smrti svého předchůdce Markolfa a také byl zavázán Konrádovi III., který ho finančně podporoval. Jindřich I. byl patrně vysvěcen z papežského legáta na biskupa, což je pozoruhodné, neboť nepatřil k dvorské kapli, ani k dvorské kanceláři.^[2] Během svého působení podporoval Jindřich I. mnoho klášterů, které si vzal pod svou biskupskou ochranu a bojoval za posílení církevní disciplíny. Důkazem toho je rok 1143, kdy zastával v Mohuči synodu, jejíž cílem bylo projednat a urovnat záležitosti týkající se sporu mezi klášterem sv. Petra v Mohuči a klášterem Disibodenberg. Měl velice dobrý vztah s papeži Innocentem II., Celestýnem II. a Luciem II., což se nadalo tvrdit o vztahu s papežem Evženem III.^[3] V roce 1147 se Konrád III. vydal na křížovou výpravu a jmenoval Jindřicha I. říšským regentem. Kromě zastupování panovníka mu byla svěřena výchova Konrádova syna, Jindřicha. Jindřich tudíž pro své povinnosti nemohl opustit užší území Říše a je pravděpodobné, že se právě z tohoto důvodu v roce 1148 nezúčastnil církevního sněmu v Remeši, a byl tak papežem Evženem III. suspendován. Jindřich byl znovu povolán do funkce poté, co navštívil papeže v Římě. Když se v roce 1150 Konrád III. vrátil a znovu převzal moc, Jindřich obnovil svou bývalou územní politiku ve prospěch arcibiskupství mohučského. V roce 1152, kdy zemřel Konrád III., bylo Jindřichovým úkolem uspořádat volbu nového krále. Konrádův prvorozený syn Jindřich v roce 1150 zemřel a jediným následníkem trůnu byl Konrádův druhý syn Fridrich, kterému bylo v té době pouhých šest let. O korunu v královské volbě v roce 1152 nakonec soupeřil Konrádův synovec Fridrich I. Barbarossa s Konrádovým synem Fridrichem, kterého zastupoval Jindřich. Přestože výhra připadla Jindřichovi, korunovace Fridricha v Cáchách zůstala v nedohlednu. Fridrich I. Barbarossa se totiž postaral o jeho pád. K tomu došlo s papežským schválením o letnicích v roce 1153, a to navzdory zastání ze strany Bernarda z Clairvaux a Hildegardy z Bingenu v Jindřichův prospěch. Poté se Jindřich vrátil zpět do kláštera v Amelungsborn, mnichem se však nikdy nestal. Téhož roku také Jindřich zemřel. Byl pohřben v klášteře v Einbecku.^[4]

Mapa světa Jindřicha Mohučského

Tato mapa se nachází v souboru De imagine mundi (Obrázek světa), což je druh středověké encyklopedie. Mapa světa je připisována určitému Heinrichovi, pravděpodobně stejné osobě jako byl Heinrich, kanovník Kostela Panny Marie v Mainz. Většina rukopisů Imago Mundi pokládá za autora Honoria, ale mezi obsahem a textem cambridžského rukopisu, kde se tato mapa nachází, je poznámka: " Heinrich, který vyhověl této knize, je kanovník Kostela Panny Marie z města Mainz." Jiný zdroj zase tvrdí, že nazývat mapu mapou Heinricha z Mainz je zavádějící, protože Heinrich z Mainz nemá s mapu co dočinění. Stejně se zde nahlíží i na autorství Honoria. Byla uchována díky kopii rukopisu pořízené na konci 12. století na Univerzitě v Cambridgi. Mapa je orientovaná na jih, oválného tvaru a její rozměr není velký - pouhých 29,5 x 20,5 cm. Obsahuje 229 popisných informací společně s velkým počtem nepojmenovaných měst, pohoří a řek. Co se týče barevného znakového klíče, ten odpovídá tradičním středověkým zvykům značení: moře jsou zbarvená zeleně, Rudé moře červeně, řeky jsou fialové a reliéf zobrazuje červené laločnaté řetězy hor. Hlavní sídla jsou pak označena symbolem katedrály, dvojitými věžemi a hradbami.^[5][6]

Polohopis mapy

Středomoří zahrnuje ostrovy Minorga, Maiorge, Korsika, Sardinie, Sicílie, Kréta a Delos, které obklopují menší nepojmenované ostrovy. Mare Caspiuos (Kaspické moře) je zobrazené vlevo nahoře a pod ním se nachází tři provincie: Hircania (Hyrkánie), Amazones (Amazonie) a Arménie. Napravo od Arménie leží červeně zbarvené horské pásmo (pohoří Taurus), ve kterém pramení řeky Eufrat a Tigris. V Asii mapa zobrazuje města Betlém, Jeruzalém, Jericho, Persepolis, Babel, Damašek, Tróju a další. V Evropě je největší oblast přidělena Itálii, kde jsou společně s jejími provinciemi vyobrazena města Řím a Pisa. Nejpodrobněji je na mapě zachycena Francie s Paříží, která je zde zobrazena jako ostrov v řece.^[6]

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich I. Mohučský na Wikimedia Commons

Reference