Jindřich II. Braniborský
| Jindřich II. Braniborský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1308 |
| Úmrtí | červenec 1320 (ve věku 11–12 let) Mieszkowice |
| Povolání | vládce |
| Rodiče | Jindřich I. Braniborský[1] a Anežka Bavorská[1] |
| Rod | Askánci |
| Příbuzní | Žofie Braniborsko-Stendalská a Judita Braniborská (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jindřich II. Braniborský, zvaný Dítě, (kolem 1308 – červenec 1320 Prenzlau) byl braniborský markrabě z jánské větve rodu Askánců a poslední braniborský Askánec.
Život
Narodil se jako syn braniborského markraběte Jindřicha I. a jeho manželky Anežky Bavorské kolem roku 1308. Otec mu zemřel už v roce 1318. Když roku 1319 bezdětně zemřel Jindřichův bratranec Waldemar, Jindřich II. se stal posledním žijícím braniborským Askáncem.[2] Zdědil proto všechny majetky, které braniborští Askánci kdy vlastnili, a to až na Horní Lužici.[3] Protože tehdy byl ještě dítětem, jeho poručníkem se stal pomořanský kníže Wartislaw IV., jenž se o tento post ale brzy dostal do sporů s Rudolfem I. Saským. Římskoněmecký král Ludvík IV. Bavor chtěl rozporům v Braniborsku zabránit tím, že Jindřicha v roce 1320 zplnoletnil. Krátce na to Jindřich II. však zemřel, čímž vymřeli braniborští Askánci a v zemi zavládlo interregnum.[2]
Vývod z předků
| Ota I. Braniborský | ||||||||||||
| Albrecht II. Braniborský | ||||||||||||
| Adelheida | ||||||||||||
| Jan I. Braniborský | ||||||||||||
| Konrád II. Lužický | ||||||||||||
| Matylda Lužická | ||||||||||||
| Eliška Polská | ||||||||||||
| Jindřich I. Braniborský | ||||||||||||
| Bernard III. Saský | ||||||||||||
| Albrecht I. Saský | ||||||||||||
| Brigitte Dánská | ||||||||||||
| Juta Saská (1240) | ||||||||||||
| Heřman I. Durynský | ||||||||||||
| Anežka Durynská | ||||||||||||
| Žofie z Wittelsbachu | ||||||||||||
| Žofie Braniborská | ||||||||||||
| Ludvík I. Bavorský | ||||||||||||
| Ota II. Bavorský | ||||||||||||
| Ludmila Přemyslovna | ||||||||||||
| Ludvík II. Hornobavorský | ||||||||||||
| Jindřich V. Brunšvický | ||||||||||||
| Anežka Brunšvická | ||||||||||||
| Anežka Štaufská | ||||||||||||
| Anežka Bavorská | ||||||||||||
| Albrecht IV. Habsburský | ||||||||||||
| Rudolf I. Habsburský | ||||||||||||
| Hedvika z Kyburgu | ||||||||||||
| Matylda Habsburská | ||||||||||||
| Burchard III. z Hohenbergu | ||||||||||||
| Gertruda z Hohenbergu | ||||||||||||
| Mechtilda z Tübingenu | ||||||||||||
Odkazy
Reference
- ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b SCHULTZE, Johannes. Heinrich II. In: Neue Deutsche Biographie. Berlin: Duncker & Humblot, 1969. Dostupné online. ISBN 3-428-00200-8. Svazek 8. S. 349. (německy)
- ↑ HEINEMANN, Otto von. Heinrich I., Markgraf von Brandenburg. In: Allgemeine Deutsche Biographie. Leipzig: Duncker & Humblot, 1880. Dostupné online. Svazek 11. S. 483. (německy)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich II. Braniborský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Waldemar |  | Braniborský markrabě 1319–1320 | | Nástupce: interregnum |
Média použitá na této stránce
Central statue from the monument group in the former Siegesallee in Berlin commemorating Margrave Henry II of Brandenburg, called "Heinrich das Kind" (German for "Henry the Child"). Sculptor August Kraus. The sculpture was unveiled on 22 March 1900. The facial features and melancholy gaze of Henry the Child were derived from the 13-year-old French musical prodigy Paul Bazelaire, who was visiting Berlin at that time. The inclusion in the Siegesallee of the last Ascanian ruler Henry II, who was of virtually no significance for the history of Brandenburg, was controversial and ultimately based solely on the need to maintain symmetry, with 16 monument groups on each side of the boulevard.
Autor: David Liuzzo, Licence: CC BY-SA 3.0
Znak Braniborského kurfiřtství a později pruské provincie Braniborsko.