Jindřich II. Dolnobavorský

Jindřich II. Dolnobavorský
dolnobavorský vévoda
Portrét
Znak Wittelsbachů na vitráži kláštera Seligenthal
Narození29. září 1305
Landshut
Úmrtí1. září 1339
Landshut
Pohřbenklášter Seligenthal
ManželkaMarkéta Lucemburská
PotomciJan I. Dolnobavorský
Jindřich
RodWittelsbachové
OtecŠtěpán I. Dolnobavorský
MatkaJudita Svídnická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich II. Dolnobavorský (29. září 1305, Landshut – 1. září 1339, Landshut) byl bavorský vévoda, spojenec českého krále Jana Lucemburského.

Život

Jindřich byl prvorozeným[1] synem vévody Štěpána a Judity, dcery Bolka Svídnického. Po otcově smrti roku 1310 se Jindřich stal svěřencem Ludvíka Bavora, který mu zajistil sňatek s Markétou, dcerou svého tehdejšího spojence Jana Lucemburského. Dohoda byla zlistiněna 12. srpna 1322 v Praze.[2] Po manželském konfliktu krále Jana s manželkou Eliškou bylo děvčátko ještě téhož roku odvezeno na Jindřichův dvůr v Landshutu.[3] Tam ji následovala i těhotná a zavržená matka.

„Neboť královna Eliška se odebrala za svou dcerou Markétou, kterou velmi něžně miluje, do Bavor a až dodnes se zdržuje se zetěm a dcerou v Landshutu...“
— Zbraslavská kronika [4]

V exilu a bez svých důchodů zůstala královna Eliška v Bavorsku až do roku 1325, kdy se i s Markétou vrátila zpět do Čech, kde dívka pobyla další tři roky a poté se vydala za Jindřichem.

„...paní Markéta, prvorozená dcera krále Jana, vybavena slušnou výbavou, slavnostně vyvedena od své matky královny Elišky z Prahy a v Domažlicích přijata od Jindřicha, vévody bavorského, a odtud se slávou dovedena do jeho vévodství...“
— Zbraslavská kronika

Svatba Markéty a Jindřicha se uskutečnila až 12. února či 12. srpna 1328 ve Straubingu a Jindřich dal tchánovi k dispozici panství Burghausen, Kufstein a Kitzbühel jako výchozí bod pro výpravy do Tyrolska, Korutan a Itálie.[5] Rok po svatbě se novomanželům narodil syn Jan a o další rok později syn Jindřich, který zemřel v útlém dětství. Vévoda ručil na smlouvách o sňatku svého švagra Jana Jindřicha a Markéty Pyskaté. Měl spory se svými příbuznými o majetek a celý život byl věrným lucemburským spojencem. Zemřel 1. září 1339 na malomocenství[6] a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Seligenthal.[7]

20. prosince 1340 jej předčasně následoval do hrobu i jedenáctiletý syn Jan,[8] údajně dle dobových drbů otrávený[2] svým tchánem[9] Ludvíkem Bavorem. Protože zemřel bez potomků, bylo po jeho smrti snadné spojit Horní a Dolní Bavorsko v jeden celek pod vládou císaře Ludvíka.[6]

Vdova Markéta se měla stát manželkou polského krále Kazimíra III. Zemřela těsně před svatbou v červenci 1341.

Vývod z předků

Odkazy

Reference

  1. ↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2003-11-20. 
  2. ↑ a b www.e-stredovek.cz. www.e-stredovek.cz [online]. [cit. 2024-07-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ SPĚVÁČEK, Jiří. Jan Lucemburský a jeho doba. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1994. ISBN 80-205-0291-2. 
  4. ↑ Zbraslavská kronika. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1975. 25-015-76. S. 333. 
  5. ↑ HOENSCH, Jörg K. Lucemburkové 1308-1437. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-518-5. S. 63. 
  6. ↑ a b Hoensch, str. 78
  7. ↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. 
  8. ↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-12-14. 
  9. ↑ RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. S. 60. (německy) 

Literatura

  • Kurt Reindel: Heinrich XIV., Herzog von Bayern. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 8. Duncker & Humblot, Berlin 1969, S. 345.
  • Sigmund Ritter von Riezler: Heinrich XIV., Herzog von Baiern. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 11, Duncker & Humblot, Leipzig 1880, S. 470–474.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Glasfenster Seligenthal Wappen 2.jpg

München, Bayerisches Nationalmuseum:

Eine von zehn Glasscheiben aus Kloster Seligenthal bei Landshut, 1. Viertel 14. Jahrhundert, Inv. Nr. G. 914-923, erworben 1860.
Wappenscheibe