Jindřich II. Pobožný

Jindřich II. Pobožný
	polský kníže-senior
	Jindřich II. Pobožný na kresbě Jana Matejka
Doba vlády	1238–1241
Narození	1196/1207
Úmrtí	9. dubna 1241; Lehnice
Pohřben	Kostel svatého Vincenta a svatého Jakuba ve Vratislavi
Předchůdce	Jindřich I. Bradatý
Nástupce	Konrád I. Mazovský
Manželka	Anna Lehnická
Rod	slezští Piastovci
Otec	Jindřich I. Bradatý
Matka	Hedvika Slezská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Služebník Boží Jindřich II. Pobožný (polsky Henryk II Pobożny; německy Heinrich II. von Schlesien); 1196/1207 – 9. dubna 1241) byl sjednotitel a vládce Polska a slezský kníže, třetí syn Jindřicha I. Bradatého a sv. Hedviky Slezské.

Život

Jindřich se stal nástupcem svého otce roku 1238 a stal se nejmocnějším z piastovských knížat.^[1] Usiloval o sjednocení piastovských území a o titul polského krále. V pokračujících bojích s Vladislavem Odonicem (bojoval s ním již Jindřichův otec) roku 1239 získal další území ve Velkopolsku. Po Odoničově smrti 5. června 1239 mu připadl i zbytek Velkopolska s jeho metropolí Hnězdnem.^[2] Podařilo se mu sjednotit Slezsko, Velkopolsko a Malopolsko.

V roce 1239 Jindřich podpořil papeže Řehoře IX. v pozdějším konfliktu s císařem Fridrichem II. Byl rovněž schopný chránit svá území před braniborskými markrabaty.

Bitva u Lehnice

Začátkem března 1241 vtrhli do Malopolska a Slezska Mongolové. Brzy byly dobyty Sandoměř a Krakov. Další porážku utrpěli Poláci v bitvě u Chmielniku. Mongolové poté oblehli Vratislav, kterou se jim však dobýt nedařilo. Vratislavský, velkopolský a krakovský kníže Jindřich II. sebral vojsko a vyrazil proti Mongolům. Nevyčkal však na příchod svého švagra, českého krále Václava I., který spěchal se svým vojskem na pomoc.

Mongolové, kteří měli zprávy od zvědů o postupu českého krále, nechtěli dopustit spojení křesťanských armád. Proto zanechali obléhání a vyjeli naproti polskému vojsku. V bitvě u Lehnice byl Jindřich zabit, jeho tělo bylo mezi tisíci bezhlavých a zmasakrovaných mrtvých identifikováno jen podle jeho šesti prstů na levé noze.

Smrt Jindřicha Pobožného na Lehnickém poli způsobila, že rozsáhlé oblasti v jižním Polsku zůstaly mnoho let zpustošené a vylidněné. Rozpadla se „monarchie slezských Jindřichů“ a ve Slezsku vznikla řada drobných knížectví. V důsledku slibného ekonomického rozvoje se tato země stále více orientovala na politicky konsolidovaný český stát. Jindřichova smrt zároveň neumožnila sjednocení Polska už v polovině třináctého století. Zůstala po něm vdova Anna a deset dětí. V paměti zůstal slezský, velkopolský a krakovský kníže jako ideální rytíř a křesťanský vládce, což jen podtrhlo lehnickou tragédii. Pohřben byl, spolu s ostatními padlými rytíři, v minoritském kostele sv. Vincenta a sv. Jakuba ve Vratislavi.

Manželství a potomci

Jindřichovou manželkou byla česká princezna Anna, dcera Přemysla Otakara I. Sňatek se nejspíš uskutečnil mezi lety 1214–1218. Spolu pak měli pět synů a pět dcer:

Gertruda (asi 1218/20 – 1247), manžel Boleslav I. Mazovský
Konstancie (asi 1221 – asi 1257), manžel Kazimír I. Kujavský
Boleslav II. Rogatka (asi 1220/25 – 1278).
Měšek Lubušský (asi 1223/27 – 1242).
Jindřich III. Bílý (1227/30 – 1266).
Konrád I. Hlohovský (1228/31 – asi 1274).
Alžběta (asi 1232 – 1265), manžel Přemysl I. Velkopolský
Anežka (asi 1236 – po r. 1278), abatyše
Vladislav Slezský (1237–1270)
Hedvika (asi 1238/41 – 1318), abatyše

Kanonizační proces

Roku 2017 byly v diecézi Lehnice započaty přípravy kanonizačního procesu. Dne 23. června 2017 vydala Kongregace pro blahořečení a svatořečení tzv. Nihil obstat což znamená že nic nebrání k procesu blahořečení.

Odkazy

Literatura

JASIŃSKI, Kazimierz. Rodowód Piastów śląskich. 2. vyd. Kraków: Avalon, 2007. 720 s. ISBN 978-83-60448-28-1.

Reference

↑ Encyklopedia Powszechna PWN Warsaw 1975 vol. III page 505
↑ ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 40.