Jindřich IV. Francouzský

Jindřich IV. (III.)
z Boží vůle nejkřesťanštější král Francie a Navarry, spolukníže Andorry
Portrét
Jindřich IV. Francouzský
Doba vládyNavarra:
9. červen 157214. květen 1610
Francie:
2. srpen 158914. květen 1610
Korunovace27. únor 1594, Chartres
Narození13. prosince 1553
Pau, Navarrské království
Úmrtí14. května 1610
Paříž, Francouzské království
PohřbenBazilika Saint-Denis
PředchůdceNavarra:
Jana III. Navarrská
Francie:
Jindřich III. Francouzský
NástupceLudvík XIII.
ManželkaKrálovna Margot
Marie Medicejská
PotomciLudvík XIII.
Izabela
Kristina Marie
Mikuláš Jindřich
Gaston
Henrietta Marie
RodKapetovci
DynastieBourboni
OtecAntonín Navarrský
MatkaJana III. Navarrská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich IV. (13. prosince 1553 na zámku Pau, Navarra14. května 1610 v Paříži) byl francouzský král v letech 15891610. Zároveň od roku 1572 vládl jako Jindřich III. Navarrskému království. Po roce 1589 vládl oběma zemím v personální unii. Byl prvním králem z bourbonské dynastie, která pak ve Francii vládla až do roku 1830 (resp. skrze poboční linii Bourbon-Orléans do roku 1848).

Život

Jeho otec vévoda Antonín z Vendôme byl v přímé mužské linii potomkem francouzského krále Ludvíka IX. a díky výhodnému sňatku s královnou Johanou III. se stal králem navarrským. Během hugenotských válek několikrát změnil náboženství a totéž dělal i jeho syn Jindřich. Francouzský historik Gabriel Hanotaux o Jindřichovi IV. napsal: „Za svého života byl dvakrát protestantem a dvakrát katolíkem... Jako odborník v přestupování na víru si vypěstoval víru velice širokou a současně upřímnou...“[1]

Krvavá svatba

Dne 18. srpna 1572 se Jindřich, jako král Navarrský, poprvé oženil, a to s Markétou z Valois, dcerou francouzského krále Jindřicha II., které v rodině přezdívali Margot. Tato svatba měla ukončit dlouhodobé náboženské rozbroje ve Francii a nastolit mír. Země byla vnitřně rozpolcena a sužována neustálými spory, mnohdy přecházejícími až do podoby násilností hugenotských válek (někdy také zvaných náboženskými), mezi katolíky a hugenoty, kteří vzájemně soupeřili o moc v zemi. Královská rodina Valois se navíc hlásila ke katolictví, zatímco Bourboni, k nimž patřil Jindřich Navarrský, byli převážně hugenoty. Další příbuzní Jindřicha Navarrského stáli paradoxně v čele obou znepřátelených táborů. Hlavou protestantů byl do roku 1569 Jindřichův strýc Ludvík I. de Condé a zájmy katolíků zastupoval Jindřich I. de Guise, který měl s Jindřichem Navarrským zase stejného pradědečka Františka de Bourbon.

Bartolomějská noc v Paříži, malba: François Dubois, 1594
Pařížský pomník Jindřicha IV. u mostu Pont neuf, zničený francouzskými revolucionáři; autor soch Giambologna, malba Jean-Baptiste Lallemand (1775)

V den své svatby se Jindřich Navarrský zdál tím nejméně možným a vhodným budoucím kandidátem na francouzský trůn. Byl sice přímým mužským potomkem krále Ludvíka IX. Svatého, ale dělila je propast času a devět generací. Šance na získání francouzského trůnu se nezvýšila ani sňatkem s Markétou z Valois, jelikož ta měla v době svatby ještě tři žijící bratry, z nichž jeden byl králem a další dva následníky trůnu. Budoucnost rodu Valois se zdála být velmi nadějná a ostatní příbuzní neměli nejmenší důvod pomýšlet na panovnické žezlo.

Královská rodina v ten den ukončila náboženské spory ve Francii brutálním vojenským zásahem., který vstoupil do dějin pod označením Bartolomějská noc. Jen v Paříži si vyžádaly na 3000 obětí z řad hugenotů. Dalších 20 000 náboženských odpůrců bylo vyvražděno po celé Francii v následujících dnech. Jindřich Navarrský byl ušetřen, ale přišel o většinu svých přátel, členů družiny a některé příbuzné.

Bourboni vládnou Francii

V roce 1574 zemřel bratr Markéty z Valois, král Karel IX. Na francouzský trůn tak usedl další Markétin bratr Jindřich III. Ačkoli hugenoti přišli při Bartolomějské noci o své vůdce, začali další boj s katolíky. Jako reakci na tuto situaci vydal roku 1584 Jindřich III. jako poslední žijící a bezdětný člen rodu Valois edikt z Nemours, kterým vyloučil do budoucna z následnictví francouzského trůnu jeho právoplatného dědice, vůdce hugenotů a manžela své sestry Jindřicha, krále Navarrského. Tímto okamžikem vypukla poslední, osmá hugenotská válka („válka tří Jindřichů“). V té získala převahu katolická strana a její vůdce Jindřich I. vévoda de Guise si začal klást nároky na francouzský trůn. Francouzský král Jindřich III., který se obával konkurence ze strany vévody de Guise, přešel do druhého tábora. Nejprve uzavřel s hugenoty dohodu proti Katolické lize a v roce 1588 nechal vévodu de Guise zavraždit. Sám zahynul o rok později rukou atentátníka z řad katolíků, mnicha Jacquese Clémenta, během obléhání Paříže. Jindřichem III. vymřela dynastie Valois po meči.

Následníkem trůnu se stává Jindřich IV., král Navarrský z rodu Bourbonů, ale většina obyvatel by raději viděla na jeho místě katolíka. Jindřich Navarrský nejprve vojenskou silou zlomil odpor Katolické ligy, ale nakonec se podřídil vůli většiny a v roce 1593 přestoupil na katolickou víru. O rok později byl konečně Jindřich III., král Navarrský a vévoda Bourbonský, korunován jako Jindřich IV. králem Francie. V roce 1598 vydal Jindřich IV. Nantský edikt, který hugenotům zaručoval svobodu vyznání. Provedl také finanční, správní a soudní reformy, podporoval stabilizaci ekonomiky a koloniální expanzi. Roku 1606 založil Řád Panny Marie Karmelské. V roce 1599 se po vzájemné domluvě a shodě rozvedl s Markétou z Valois, s níž neměl žádné děti, a o rok později se oženil s Marií Medicejskou z rodu Medici.

Poté, co byl Jindřich IV. roku 1610 zavražděn katolickým fanatikem Françoisem Ravaillacem, nastoupil na trůn jeho syn Ludvík XIII., který v pozdějších letech dále upevňoval absolutistickou královskou moc a v zahraniční politice navázal na svého otce – především snahou o další rozšíření území Francie a omezení moci Habsburků v Evropě.

Potomci

Jindřich IV. byl otcem čtrnácti dětí.

Se svou druhou ženou Marií Medicejskou měl šest dětí;

Se svou oficiální milenkou Gabrielle d'Estrées měl král Jindřich IV. tři děti, které se staly nositeli titulu de Vendôme, nejstarší syn byl vévodou.

S dalšími milenkami Henriette d'Entragues, Jacqueline de BueilCharlotte des Essarts měl dalších celkově pět dětí.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Jan VIII. z Vendôme
 
 
František Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Isabela de Beauvau
 
 
Karel Bourbonský
 
 
 
 
 
 
Petr II. Lucemburský
 
 
Marie Lucemburská
 
 
 
 
 
 
Markéta Savojská
 
 
Antonín Navarrský
 
 
 
 
 
 
Jan II. z Alençonu
 
 
René z Alençonu
 
 
 
 
 
 
Marie z Armagnacu
 
 
Františka z Alençonu
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. z Vaudémontu
 
 
Markéta Lotrinská
 
 
 
 
 
 
Jolanda Lotrinská
 
'Jindřich IV. Francouzský'
 
 
 
 
 
Alain I. z Albret
 
 
Jan III. Navarrský
 
 
 
 
 
 
Františka z Châtillon-Limoges
 
 
Jindřich II. Navarrský
 
 
 
 
 
 
Gaston z Foix
 
 
Kateřina Navarrská
 
 
 
 
 
 
Magdaléna Francouzská
 
 
Jana III. Navarrská
 
 
 
 
 
 
Jan z Valois-Angoulême
 
 
Karel z Angoulême
 
 
 
 
 
 
Markéta z Rohanu
 
 
Markéta Navarrská
 
 
 
 
 
 
Filip II. Savojský
 
 
Luisa Savojská
 
 
 
 
 
 
Markéta Bourbonská
 

Odkazy

Reference

  1. BAUER, Jan. Smrt si jde pro slavné. 1. vyd. Brno: MOBA, 2008. 223 s. ISBN 978-80-243-3068-6, ISBN 80-243-3068-7. OCLC 228782626 S. 99–100. 

Literatura

  • HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha: Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7. 
  • KYBAL, Vlastimil. Jindřich IV. a Evropa v letech 1609 a 1610. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1911. 323 s. 
  • KYBAL, Vlastimil. Jindřich IV. a Rudolf II : dvě studie o zahraniční politice Francie a domu rakouského v letech 1592 až 1610. Praha: Královská česká společnost nauk, 1907. 125 s. 

Externí odkazy

Předchůdce:
Johana III.
Znak z doby nástupu(Dolno) Navarrský král
Jindřich III.
15721610
Znak z doby konce vládyNástupce:
Ludvík II.
Předchůdce:
Johana III.
Znak z doby nástupuSpolukníže Andorry
15721610
Znak z doby konce vládyNástupce:
Ludvík II.
Chronologie francouzských panovníků
od 987 do 1870
9879961031106011081137118012231226
  Hugo KapetRobert II.Jindřich I.Filip I.Ludvík VI.Ludvík VII.Filip II.Ludvík VIII.  
122612701285131413161316132213281350
  Ludvík IX.Filip III.Filip IV.Ludvík X.Jan I.Filip V.Karel IV.Filip VI.  
1350136413801422146114831498151515471559
  Jan II.Karel V.Karel VI.Karel VII.Ludvík XI.Karel VIII.Ludvík XII.František I.Jindřich II.  
155915601574158916101643171517741792
  František II.Karel IX.Jindřich III.Jindřich IV.Ludvík XIII.Ludvík XIV.Ludvík XV.Ludvík XVI.  
17921804181418241830184818521870
  Napoleon I.Ludvík XVIII.Karel X.Ludvík FilipNapoleon III.  

Dějiny · Francie · Kapetovci · Valois · Bourboni · Bonapartové

Média použitá na této stránce

Armas Navarra-Borbón.svg
Autor: Miguillen, Licence: CC BY-SA 4.0
Escudo de Armas de Antonio de Borbón Con las armas de Borbón, Foix y Navarra
Arms of the Kingdom of France (Moderne).svg
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the Kingdom of France (Moderne)
Navarre Arms.svg
Autor: Ipankonin, Licence: CC BY-SA 3.0

Coat of arms the Kingdom of Navarre

Blazon: Gules, a cross, saltire, and orle of chains linked together Or, a centre point vert.
La masacre de San Bartolomé, por François Dubois.jpg
La topographie, manipulée, est adaptée au désir de montrer ensemble les lieux principaux de cette tragédie. On reconnaît à gauche l'église du couvent des Grands-Augustins (aujourd’hui disparue) où sonna le tocsin qui déclencha les tueries, la Seine et le pont des Meuniers. Au centre à l'arrière-plan, le Louvre et, devant le bâtiment, Catherine de Médicis la veuve noire, principale instigatrice des massacres. Au centre au second plan, l'hôtel particulier dans lequel l’amiral de Coligny, chef du parti protestant, est tué avant d’être défenestré, décapité et émasculé. Réunis autour de son cadavre, les chefs du parti catholique, les ducs de Guise et d’Aumale et le chevalier d’Angoulême. À droite à l'arrière-plan, la porte Saint-Honoré et, sur la colline de La Villette, le gibet de Montfaucon, où le corps de l'amiral sera pendu par les pieds. Rassemblant plus de 150 figures, l’œuvre est un véritable catalogue de la cruauté en période de guerre civile. Femme enceinte éventrée (à droite du tableau au second plan), enfants traînant un nourrisson au bout d’une corde (au second plan au centre, à droite du pont des Meuniers), femme embrochée sur une pique de rôtisseur (juste derrière les enfants traînant le nourrisson), cadavres dénudés et empilés (notamment aux pieds de Catherine de Médicis), maisons pillées (derrière les chefs catholiques). Le roi Charles IX tire à l’arquebuse sur ses propres sujets depuis une fenêtre du Louvre (probablement de la tour de gauche du bâtiment). Ce tableau est tout à fait exceptionnel en raison de la qualité de son exécution, mais aussi parce que les représentations contemporaines des massacres de la Saint-Barthélemy sont très rares. Il porte la signature du peintre François Dubois, protestant d’Amiens réfugié à Genève après les massacres.
Signature of Henry IV of France.svg
Signature of Henry IV of France