Jindřich Kabát

PhDr. Jindřich Kabát
1. ministr kultury ČR
Ve funkci: 2. července 1992 – 17. ledna 1994
Předseda vlády	Václav Klaus
Předchůdce	Milan Uhde
Nástupce	Pavel Tigrid
1. náměstek ministra kultury ČR
Ve funkci: 1990 – 1991
1. náměstek ministra vnitra ČR
Ve funkci: 16. prosince 1991 – 2. července 1992
Předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
Ve funkci: 11. srpna 1994 – 15. září 1994
Předchůdce	Oldřich Tomek
Nástupce	Bohuslav Hanuš
Člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání
Ve funkci: 9. července 1994 – 31. srpna 1998
Stranická příslušnost
Členství	KDU-ČSL
Narození	24. dubna 1953 Praha Československo Československo
Úmrtí	14. července 2020 (ve věku 67 let)
Choť	Gabriela Kabátová
Děti	synové Martin, Jan a Michael dcery Magdalena a Barbora
Alma mater	Univerzita Karlova v Praze
Profese	psycholog, politik, vysokoškolský učitel, spisovatel a ministr kultury
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jindřich Kabát (24. dubna 1953 Praha – 14. července 2020^[1]) byl český spisovatel, psycholog a vysokoškolský učitel. Mezi roky 1992 a 1994 zastával post ministra kultury České republiky, prvního v době osamostatnění České republiky.

Studium

Neoficiální studium v podzemní universitě

• 1970–1974: filosofie u prof. S. Sousedíka
• 1975–1977: historie, osobní asistent prof. Z. Kalisty
• 1977–1979: prof. Jozef Tischner – filosofie, domácí seminář Krakov

Oficiální studia

• Gymnázium Na Zatlance
• Psychologie jednooborová, FF-UK, Univerzita Karlova, specializace: sociální psychologie, klinická psychologie
• Dvouletý kurs psychoterapie a poradenství v rámci České lékařské společnosti
• 1977 Prom. psycholog – zákonem změněno na Mgr. Univerzity Karlovy
• 1978 PhDr. Univerzity Karlovy
• 2004–2005 Hostující Univ. Prof. of CNU, Virginie, USA
• 2005–2009 Prof. PHD of CNU, Virginie, USA
• 2006 Postgraduální studium Wheaton College, Illinois, USA^[2][3]

Studijní programy

• Rakousko, Vídeň: ministerstvo školství a kultury: Veřejná správa v oblasti ochrany historického kulturního dědictví
• Německo, Hamburk: Formy státní podpory oblasti umění
• Španělsko, Leon: Evropské kulturní dědictví a EU
• Velká Británie, Londýn: British Council: Britská vládní struktura v oblasti kultury
• Francie, Paříž: Výzkumný ústav ministerstva vnitra: Vládní struktura Francie
• Německo, Mnichov: Struktura státní správy v Německu
• Maďarsko, Budapešť: Výzkumy v oblasti kultury a metodologie
• Německo, Lipsko: Teorie v kultuře
• Polsko, Varšava: Masová kultura.

Roku 2000 byl jmenován soudním znalcem pro obor psychologie a psychopatologie.

Veřejné působení

• První náměstek ministra kultury 1990–1991
• Delegát Výboru pro kulturu Evropského parlamentu ve Štrasburku^[4]
• První náměstek ministra vnitra, odpovědný za oblast vyšetřování 1991–1992^[5]
• Zmocněnec vlády pro otázky uprchlíků
• Člen Výboru ministrů EU, ministr kultury, člen vlády 1992–1994^[6][3]
• Člen mezivládní Komise ministrů vlád ČR a SR, která odpovídala za rozdělení bývalého Československa
• Ministr pověřený oblastí národnostních menšin a humanitárních otázek
• Místopředseda českého výboru UNESCO
• Člen, v roce 1994 předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání^[7]
• Vládní rada, poradce ministra zahraničních věcí 2004
• Ředitel Evropské akademie pro demokracii
• Předseda KDU, po sloučení s ČSL místopředseda KDU-ČSL v letech 1992–1994

Pedagogická činnost

• 1977–1983: Psychiatrická klinika, LF UK v Praze: diagnostika a obecná psychologie pro studenty lékařské fakulty
• Terénní výzkumy a metodologie Ústav pro výzkum kultury
• 1983–1989: DAMU, katedra herectví
• Psycholog Národního divadla v Praze
• Filozofická fakulta Univerzity Karlovy: Psychologie umění
• 1996–1998: Vyšší odborná škola žurnalistiky
• 1998–2002: Teologická fakulta Univerzity Karlovy
• 2004–2009: Christopher Newport University, Virginie, USA, profesor a Ředitel evropského programu
• 2011–2020: Anglo-americká univerzita v Praze a externě univerzity v USA

Hlavní témata: Obecná a speciální psychopatologie, sociální psychologie a životní styl, psychologie umění, sociální patologie a totalitní režimy, psychologie komunismu.^[2][8][9][3]

Knižní publikace

Knihy / ve sbornících:

• Daniel, L., Holba, J., Kabát, J., Kabele, J., Krch, F.: NG Praha 1988: Výzkum vývoje výtvarně estetické stránky osobnosti dítěte
• J. Kabát, introduction in: Moderní české umění, Wien 1993,
• J. Kabát in: Současném vizuálním umění, Paříž 1993,
• J. Kabát in : M. Soldát (Ed.): Dialogy o transformaci, kapitola: Dialog s Jindřichem Kabátem, Nadační fond proti korupci, Praha 2011
• J. Kabát: Fenomen korupce z hlediska psychologie, in: kol.: Fenomen korupce, Martin Soldát (Ed.), Nadační fond proti korupci, Praha 2012

Knihy:

• J. Kabat: Psychologie ve výzkumech kultury, nakl. UVK, Praha 1979
• J. Kabat, J, – D. Pokorná : Dramatické umění – preference mladých lidí,nakl. UVK, Praha 1982
• J. Kabat: Psychologie komunismu, nakl. Práh, Praha 2011
• J. Kabat: Groh, nakl. Čas, Praha, 2013
• J. Kabát: Útěk: I. Až na samé hranici
• J. Kabát: Útěk: II. Pád listu, společně : nakl. Triton, Praha 2014
• J. Kabát, K.Janeček, M.Kabát: Karel Janeček v roce 2112, Albatros, edice XYZ, Praha 2016
• J. Kabát: Dvoukolejná vášeň, 2016
• J. Kabát: Dvojí návrat, 2016
• J. Kabát: Trosečník, 2016
• J. Kabát: Nenažraná, souborně: Albatros, edice XYZ, Praha 2016
• J. Kabát: Poloviční dvojčata, Triton, 2017
• J. Kabát, V. Malý, M. Kabát: Václav Malý ROZHOVORY, Albatros Media, edice XYZ, Praha 2017

Osobní život

Od roku 1977 byl ženatý, manželka Gabriela, roz. Sládková, ředitelka Mezinárodního vězeňského společenství CZ^[10], pět dětí, synové Martin (* 1977), Jan (* 1983) a Michael (* 1989), dcery Magdalena (* 1979) a Barbora (* 1983).

Odkazy

Reference

Literatura

• AUBRECHT, Radek a kol. autorů: 130 let a osobností smíchovského gymnázia (1883–2013) , Gymnázium Na Zatlance, Praha 2014, ISBN 978-80-260-6169-4, s. 23.

Externí odkazy

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Kabát
• Jindřich Kabát v databázi Archivu Národního divadla