Jindřich Labe

Jindřich Labe OFM
kněz
Zasvěcený život
Institutfrantiškáni
Sliby 
            dočasné1668
            doživotní14. leden 1669
Svěcení
Službykazatel v Turnově (1677, 1685), Dačicích, Bechyni (1679), Jindřichově Hradci (1679), Voticích (1683)
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Rodné jménoJan
Datum narození25. prosince 1648
Místo narozeníTurnov
Datum úmrtí4. června 1693 (ve věku 44 let)
Místo úmrtíTurnov
Národnostčeská[1]
RodičeJeremiáš, Zuzana
Povoláníteolog, historik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Labe OFM (1648/1650–1693), někdy též Lábe, latinsky Henricus Labe, německy Heinrich Labe byl český františkán, kazatel, historik a autor spirituální (asketické) literatury pro řeholníky. Narodil se v Turnově jako syn nekatolických, posléze z města vykázaných rodičů Jeremiáše, též člena městského zastupitelstva, a Zuzany, pokřtěn byl Jan.[2] Ve svých 18 letech vstoupil roku 1668 do františkánského řádu, kde 14.1. 1669 složil slavné sliby. Působil v řadě klášterů, kde proslul především svou kazatelskou činností, hlavně v turnovském klášteře (od 1677 jako kazatel a později opět 1685) a dále v Dačicích, Bechyni (1679), Jindřichově Hradci (1679), Voticích 1683. V roce 1685 působil jako kvardián v pražském konventu u P. Marie Sněžné, v letech 1690–1691 byl superior v Hořovicích, od 4. června 1690 proviční definitor. Zemřel 4. června 1693 v Turnově.

Labe byl přítelem spolupracovníkem Bohuslava Balbína, který Labeho nazývá: „můj dávný přítel a milovník mých horlivých snah, muž velmi lidský a zbožný.[3] Balbín spolupracoval s Labem při pátrání ve františkánských knihovnách, především v Olomouci a Brně po českých, zejména františkánských autorech a jejich dílech, které Balbín zahrnul do svého díla Bohemia docta.

Labe byl dobrým příkladem spolupráce františkánů s učenci mimo řád. Balbín byl na druhou stranu Labemu poradcem při psaní jeho prací o františkánských konventech Bechyni a Hájku, z nichž je víc než popis minulosti zřejmá autorova snaha o podporu mariánského kultu v soudobých Čechách:

  • Trias sacra, seu Historia narratio de tribus devotissimis imaginibus (...) in ecclesia Bechinensi vytištěná v Praze Danielem Michálkem v roce 1685.[4] Kniha měla někdy do frontispisu vevázaný mědiryt oltáře z kaple Sedmibolestné Panny Marie se sochou korunované bechyňské Piety pod bechyňským krucifixem. Jejich popularitu a význam pro poutníky, přicházející do Bechyně, dokládá i český překlad vytištěný o téměř sedmdesát let později.
  • Historie o třech svatých obrazech, kteří v chrámu Páně Bechyňském ctihodných Páterův františkánův k pobožnosti veřejně vystavený u Františkánů v Bechyni. Praha : Jan Karel Hraba, 1746.[5] V knize zachytil mj. slavnosti spojené s translací zázračných vyobrazení do františkánského kostela v Bechyni.[6]
  • Malus inter ligna silvarum, seu historia B. V. Lauretanae Silvae sacrae vytištěný v roce 1689 Jiřím Labounem v Praze v jezuitské tiskárně v Klementinu popisuje dějiny Lorety a konventu v Hájku.[7] „Dílo rozdělil – jak to bylo u tohoto žánru běžné – na dvě části, v první knize se věnoval historii místa, ve druhé vypsal více než stovku hájeckých zázračných uzdravení a mariánských zachránění a rozdělil je tematicky a časově do třiceti kapitol.“[8] Dílo vyšlo o rok později též česky:
  • Hágek swaty Milostj Božj, a welikymi Dobrodinjmi P. Marye krásné se zelenagjcy, a nebo Hystorie Lauretanska Panny Marie… Praha : Jiří Laboun, 1690.[9] „K českému vydání navíc připojil desítky modliteb k Panně Marii a k nejčastěji uctívaným světcům, modlitby pro lid určené k jednotlivým částem mše a texty nejoblíbenějších mariánských poutních písní. Podstatně se liší latinská a česká verze i v části věnované dějinám Hájku.“[10] Z překladu určeného lidovému čtenáři byly údajně vypuštěny citace antických autorů a dalších spisů, zato se hojně odvolává na populární středověký mystický spis Psalterium de Laudibus Beatissimae Virginis zvaný též Mariale Arnesti od Arnošta z Pardubic.[11] V díle kromě Hájku najdeme výčet milostných soch a obrazů v Čechách a Evropě se zvláštní kapitolou, věnovanou těm z nich, které byly uctívány františkány.[12]

Labe se však nevěnoval jen minulosti, ale i každodenním spirituálním potřebám křesťanů, jak ukázal v knihách:

  • Dilectus assimilatus capreae, himmulorum, cervorum super montes Nethel. Vytisk Jan Josef Kilian v Olomouci roku 1680. [13] V předmluvě věnované příznivci františkánů hraběti Ignáci Karlu ze Šternberka Labe zmiňuje jeho „velmi vybavenou knihovnu,“ ze které čerpal. Jedná se o asketické dílo poučující o co nejlepší pozemské cestě k nebeskému Bohu a bylo určeno bezpochyby pro samotné řeholníky, stejně jako:
  • Recessum Solitarium animae religiosae. Olomucii, 1680. Tuto knihu s dnes nezjištěným dochováním Labemu připisuje Jaroslav Schaller ve svých dějinách Prahy při popise literárně činných františkánů.[14]

Reference

  1. ↑ Jako „Bohemus“ je Labe zaznamenán na titulním listu své knihy „Trias Sacra...“ z roku 1689.
  2. ↑ NOVOTNÝ, Robert R. Turnovští františkáni a (re)katolizace regionu v 17. století. In: Františkánství v kontaktech s jiným a cizím. Praha: Univerzita Karlova, 2009. S. 244–265, zde s. 257.
  3. ↑ Orig.: „amicus veteris meus & studiorum meorum amator ... humanissimus et religiosissimus vir.“ BALBÍN, Bohuslav. Bohemia docta. Pars II.. Pragae: charactere Joannis Caroli Hraba, 1777. S. 48–56. BALBÍN, Bohuslav. Bohemia docta. Pars III.. Pragae: characteres haeredum Rosenmüller per Mathiam Glatz factorem, 1780. S. 48–56.  Srov. ELBEL, Martin. Bohemia Franciscana : františkánský řád a jeho působení v českých zemích 17. a 18. století. Olomouc: Univerzita Palackého, Katedra historie Filozofické fakulty, 2001. ISBN 80-244-0229-7. S. 42. BALCAROVÁ, Dagmar. Představitelé barokního písemnictví v Českém ráji.. In: Bohuslav Balbín a kultura jeho doby v Čechách. Praha: [s.n.], 1992. S. 191.
  4. ↑ Více viz ELBEL, Bohemia Franciscana (cit.), s. 119. NOVOTNÝ, Turnovští františkáni... (cit.), s. 257. Digitalizovaná kopie (Google Books).
  5. ↑ JUNGMANN, Josef. Historie literatury české. Praha: F.Řivnáč, 1849. S. V/1188.  Knihopis č. 4657.
  6. ↑ NOVOTNÝ, Turnovští františkáni... (cit.), s. 257.
  7. ↑ Digitalizovaná kopie (Google Books)
  8. ↑ SLÁDEK, Miloš. Bezpečnost místa svatého před starého hada jedovatostí aneb Hájek v literatuře 17. a počátku 18. století a dvě kázání z jubilejní slavnosti roku 1723. In: Františkánský klášter v Hájku v literatuře 17. a počátku 18. století. Unhošť: Římskokatolická farnost u kostela sv. Petra a Pavla v Unhošti, 2000. S. s. 1-20, zde s. 3–4.
  9. ↑ Knihopis č. 4656. Digitalizovaný dokument (Google Books)
  10. ↑ SLÁDEK. Bezpečnost místa svatého... (cit.), s. 3.
  11. ↑ SLÁDEK. Bezpečnost místa svatého... (cit.), s. 4.
  12. ↑ Víz též NOVOTNÝ, Turnovští františkáni... (cit.), s. 257. Františkánský klášter v Hájku – v literatuře 17. a 18. století. Unhošť: [s.n.], 2000. 
  13. ↑ Dochováno např. v sbírce starých tisků Muzea Českého ráje v Turnově nebo Moravské zemské knihovně v Brbě. Srov. NOVOTNÝ, Turnovští františkáni... (cit.), s. 257. V rukopise – autogramu psaném v letech 1678–1679 v Turnově a Bechyni dochováno v Jihočeské vědecké knihovně, pobočka Zlatá Koruna, signatura 1 Be 29 (původem z bechyňského kláštera, kam Labe svazek záhy po napsání věnoval. RYBA, Bohumil. Soupisy rukopisů a starých tisků z fondu Státní vědecké knihovny v Českých Budějovicích. Soupis rukopisů, které se z několika jihočeských klášterních knihoven uchovaly na místě.... České Budějovice: Státní vědecká knihovna, 1985. S. č. 209, 210 (s. 211-217). 
  14. ↑ SCHALLER, Jaroslav. Beschreibung der Königlichen Haupt und Residenzstadt Prag... Band IV. Prag: [s.n.], 1797. S. 160. 

Média použitá na této stránce