Jindřich Ladislav Barvíř

Jindřich Ladislav Barvíř
Jindřich Ladislav Barvíř
Narození	15. července 1863 Choltice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	26. května 1952 (ve věku 88 let) Praha Československo Československo
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	geolog, mineralog, učitel a historik
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Ladislav Barvíř (15. července 1863, Choltice^[1] – 26. května 1952, Praha) byl český geolog, báňský odborník a historik.

Narodil se v rodině choltického mlynáře Josefa Barvíře a jeho manželky Anastazie, rozené Dvořákové.^[1]

V letech 1873–1881 vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. Ve studiích pokračoval v letech 1881–1885 na Filozofické fakultě české univerzity v Praze a poté v letech 1889–1890 a 1891–1892 studoval chemii, mineralogii a petrografii na univerzitě ve Vídni u profesorů Albrechta Schraufa a Gustava Tschermaka.

Doktorát získal roku 1890 za práci "O rychlosti světelné v krystalech různými směry" zároveň s aprobací pro výuku přírodních věd na středních školách.

Navázal studiem mikroskopických metod petrografického výzkumu na universitě v Greifswaldu u profesora Emila Cohena (1892–1893).

V roce 1894 se habilitoval jako docent petrografie prací "O některých serpentinitech západní Moravy".^[2]

V letech 1892–1893 studoval středověká ložiska zlata v Jílovém u Prahy. Často se sem vracel a v roce 1939 zde rodina postavila činžovní vilu, které se říkalo "Barvířova".^[3] Zde se seznámil s Marií Kolihovou (nar. 24. března 1862), se kterou se 23. listopadu 1895 v Praze oženil.^[4]

Manželé Barvířovi měli syna Jindřicha (1896–1896); ten však téhož roku zemřel.^[5] Dcera Olga Barvířová (1898–1985) byla archeoložkou v muzeu v Jílovém u Prahy, autorka řady odborných prací.^[3]

V letech 1885–1889 působil jako vychovatel dětí hraběte Jindřicha Haugwitze v Náměšti nad Oslavou. Poté (1890–1891) byl učitelem na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1893 do roku 1894 asistentem u Karla Vrby na Mineralogickém ústavu české univerzity. Docentem na Mineralogickém ústavu se stal roku 1894 a tamtéž byl v roce 1902 jmenován mimořádným profesorem.

V letech 1893–1910 vyučoval na středních školách v Praze na Žižkově.^[6] Od roku 1910 byl ředitelem 1. české státní reálky v Plzni.^[7][8] Návazně (1919–1926) učil na české reálce v Praze I., odkud odešel v roce 1926 do výsluhy.

K jeho známým žákům patřil Josef Kratochvíl, František Slavík, Vojtěch Rosický, Břetislav Zahálka a další.

Roku 1896 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk. V roce 1900 se stal dopisujícím členem České akademie věd a umění a v roce 1939 se tak stal členem s nejdelším členstvím (39 roků a 1 měsíc).^[9]

V době studií na gymnáziu publikoval v Časopise Musea Království českého a Památkách archeologických výsledky svého archivního výzkumu. Zabýval se dějinami města Chocně a v roce 1896 vydal o své práci publikaci Děje města Chocně.^[10] Zabýval se dějinami hornictví v Kutné Hoře a Jílovém u Prahy a okolí.

Byl autorem řady odborných publikací.^[11] Ve Vídni publikoval práce o morfologické krystalografii korundu z Cejlonu a Pokojovic. Prováděl mikroskopický výzkum metamorfovaných hornin – granulitů, eklogitů a serpentinitů západní Moravy, granulitů z jihočeského moldanubika od Prachatic, Křišťanova a Adolfova a rul z Černé (ložisko grafitu).

Byl průkopníkem výzkumu horninotvorných minerálů, v letech 1896 a 1902 publikoval návod pro mikroskopické určování živců. Též popsal v Čechách dosud neznámý dumortierit a zpracoval morfologickou krystalografii cerusitu ze Stříbra, srostlic augitu z ostrova Stromboli.

Od roku 1893 se zabýval geologickým a báňskohistorickým výzkumem středočeských ložisek zlata u Jílového, Štěchovic a Nového Knína.

V Národním muzeu instaloval v devadesátých letech 19. století petrografickou sbírku.^[12]

• Barvířova ulice je v Jílovém u Prahy

O úctě, s jakou se setkával v rodné Choltici svědčí výjimečný zápis v matrice narozených, kde k údaji o jeho narození a křtu připsal farář v roce poznámku, že v roce 1932 slavil Jindřich Barvíř své 70. narozeniny mší, slouženou v místním kostele.^[1]

• VANIŠ, Jaroslav: Jindřich Ladislav Barvíř, autor poslední monografické práce o dějinách města Chocně. In: Sborník prací východočeských archivů 7 (1990), s. 47–57.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Ladislav Barvíř na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Ladislav Barvíř
• Jindřich Ladislav Barvíř v databázi Středočeské vědecké knihovny