Jindřich Max
| Jindřich Max | |
|---|---|
| Narození | 1. února 1847 Praha |
| Úmrtí | 4. prosince 1900 (ve věku 53 let) Mnichov |
| Povolání | malíř |
| Rodiče | Josef Max a Anna Max |
| Manžel(ka) | Luise Max-Ehrler |
| Příbuzní | Gabriel Max (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jindřich (Heinrich) Max (1. února 1847 Praha[1] – 4. prosince 1900 Mnichov[2][p 1]) byl českoněmecký malíř, člen pražské umělecké rodiny Maxů.
Život
Narodil se v rodině českoněmeckého sochaře (Bildhauer) Josefa Maxe (1804-1855) a jeho manželky Anny, rozené Schumannové (*1812).[1] Měl dva bratry a tři sestry, jeho bratr Gabriel byl též malíř.[3] Otcův bratr (Jindřichův strých) Emanuel Max byl sochař (autor pražského pomníku Radeckého).
Od roku 1869 studoval na Akademii výtvarných umění v Mnichově. Živil se jako malíř na volné noze a fotograf.[4]
Dne 27. prosince 1877 se v Praze oženil s Luisou Ehrlerovou, též malířkou (známa nepřechýleně jako Luise Max–Ehler, 1850–1920).[5] Po smrti manželčina učitele malby Hanse Makarta (1840–1884) přesídlili manželé nastálo do Mnichova, kde žili až do smrti Jindřicha Maxe.[6]
Dílo
Registr sbírek výtvarného umění ProMus neuvádí díla Jindřicha Maxe ve vlastnictví českých galerií.[7] Jeho obrazy se objevují na mezinárodních aukcích.[8][9]
Nerudova hodnocení díla Jindřicha Maxe
V roce 1876 si Jan Neruda na výstavě na Žofíně povšimnul obrazu První ztráta a zhodnotil ho slovy:
| „ | ...Obrazem Jindřichovým vane týž elegický ton, jaký obrazy bratra jeho, avšak také u něho lze dobře pozorovat svědomitosti, jakou v kresbě i barvě věnuje podrobnosti každé... | “ |
| — Jan Neruda: Ze salonů žofínských IV.[10] | ||
O dva roky dříve přisoudil Neruda „...tendenci silně sentimentální...“ obrazu Poslední šperk, na kterém matka prodává své vlasy vlásenkáři.[11] Potřetí komentoval obraz Jindřicha Maxe v roce 1879, když obraz nazvaný Leť jen označil jen jako dílo „zručně provedené“, pod vlivem maleb bratra Gabriela.[12]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Některé zdroje uvádějí jako datum úmrtí 14. 12. 1900. Vzhledem k tomu, že tisk informoval již 10. prosince 1900, jedná se o omyl.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Luise Max-Ehrler na německé Wikipedii.
- ↑ a b Matrika narozených, sv. Jiljí 1840-1847, snímek 281 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-02-06]. Dostupné online.
- ↑ Rozmanitosti. S. 3. Plzeňské listy [online]. 1900-12-10 [cit. 2021-02-06]. S. 3. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražských obyvatel: Max Joseph [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-02-06]. Dostupné online.
- ↑ Die Familie des Malers und Anthropologen Gabriel von Max/ Heinrich Max [online]. Digiporta [cit. 2021-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-05. (německy)
- ↑ Matrika oddaných, sv. Štěpán 1877-1883, snímek 24 [online]. Archiv hl. m. Prahy [cit. 2021-02-08]. Dostupné online.
- ↑ HOHLFELD, Dora. Eine Heimgegangene (nekrolog Luisy Maxové). S. 354. Salzburger Volksblatt [online]. 1920-07-30 [cit. 2021-02-06]. S. 354. Dostupné online. (německy)
- ↑ Registr ProMus: Vyhledávání Max Jindřich nebo Max Heinrich [online]. CIT(E)M [cit. 2021-02-06]. Dostupné online.
- ↑ Obraz "Eine Nonne bei der Lecture der Zeitschrift Bazar" (proběhlá aukce) [online]. Invaluable.com, 2017 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Heinrich Max: Vánoční čtení [online]. Christie's [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NERUDA, Jan. Ze salonů žofínských IV.. S. 1. Národní listy [online]. 1876-05-20 [cit. 2021-02-06]. S. 1. Dostupné online.
- ↑ Ze salonů žofínských III.. S. 1–2. Národní listy [online]. 1874-05-02. S. 1–2. Dostupné online.
- ↑ Ze žofínských salonů IV.. S. 1. Národní listy [online]. 1879-05-29. S. 1. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Max na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Rodina Maxů: zprava Jindřich (Heinrich), matka Anna, Gabriel, strýc Emmanuel s manželkou, Albert
Jindřich Max: Vzpomínka na mladost (čb. repro Zlatá Praha 1888)