Jindřich Niederle

Jindřich Niederle
Jindrich Niederle
Narození	29. října 1840 Stará Paka Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	8. září 1875 (ve věku 34 let) Nová Paka Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater	Univerzita Karlova
Povolání	spisovatel, filolog, básník, překladatel, dramatik a učitel
Děti	Lubor Niederle[1] Václav Niederle[1] Bohuslav Niederle[1]
Příbuzní	Marcel Niederle[2] (vnuk)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Niederle (29. října 1840 Stará Paka^[3] – 8. září 1875 Nová Paka^[4]), uváděný i s příjmením Nydrle, byl český středoškolský profesor klasické filologie, překladatel z řečtiny a básník, žák Františka Lepaře a Jana Kvíčaly. Vyučoval na gymnáziích v Hradci Králové, Klatovech a Praze. Publikoval významnou učebnici řecké mluvnice, překládal díla antických autorů (Sofoklés, Homér, Cicero), pořádal veřejné přednášky. Věnoval se také těsnopisu, skládal básně a zpíval ve sboru. Byl oceňovaný jako všestranně vzdělaný vědec, oblíbený učitel a nadaný překladatel s hlubokým porozuměním pro češtinu i řečtinu.

Život

Podle záznamu v novopacké farní matrice se narodil 29. října 1840 ve Staré Pace v domě č. 59,^[3] často uváděné je nicméně také datum 28. října téhož roku.^[5] Byl synem obchodníka s plátnem. Z obecné školy v Nové Pace nastoupil roku 1852 na gymnázium v Jičíně, kde na něj měl vliv František Lepař.^[6] Ve školním časopise tam uveřejnil své první zdařilé básně.^[7] Po maturitě vystudoval v letech 1859—62 filologii na pražské filosofické fakultě^[5] jako žák Jana Kvíčaly.^[8] Již během studia na sebe upozornil svou pílí i nadáním a byl považován za nejlepšího klasického filologa mladší české generace.^[5]

Roku 1863 úspěšně složil státní zkoušky a byl přijat jako suplent na gymnázium v Hradci Králové. O dva roky později získal místo profesora na gymnáziu v Klatovech. Vedle učitelských povinností tam také literárně tvořil — překládal Sofokla a psal příspěvky do časopisu Šumavan.^[5]

V roce 1868 byl přeložen do Prahy na akademické gymnázium,^[9] kde rozvinul svou vědeckou, publikační a veřejnou činnost. Do roku 1870 (kdy byl na jeho místo přijat německý profesor Gustav Linker) vedl řecký proseminář^{[p 1]} na filosofické fakultě.^[5] Pořádal přednášky v Jednotě českých filologů (např. o Homérových básních r. 1872)^[10] a v Umělecké besedě (např. o českých překladech Homéra r. 1873).^[11] Jednotě českých filologů rovněž věnoval knihy^[12] a tento spolek ho v říjnu 1872 jmenoval svým čestným členem.^[13] Roku 1874 se stal členem zkušební komise pro kandidáty učitelství na gymnáziích.^[5]

Věnoval se rovněž těsnopisu. Vyučoval tento předmět v Hradci Králové a v Klatovech (kde k jeho žákům patřili pozdější známí stenografové Antonín Krondl a Josef Krondl). Uveřejňoval také odborné články v Měsíčníku I. pražského spolku stenografů gabelsbergerských.^[14] Roku 1871 byl ve spolku stenografů zvolen náčelníkem českého odboru^[15] a v roce 1874 zkušebním komisařem pro praktické stenografy.^[5]

Byl také výborný zpěvák a dlouholetý člen Hlaholu.^[5]

Niederleho nadějné vědecké a literární dílo předčasně ukončila plicní nemoc,^[7] podle názoru současníků způsobená mimo jiné velkým pracovním vypětím.^[5] Zemřel 9. září 1875 v Nové Pace^[16] na tuberkulózu.^[4]

Význam a ocenění

Byl považován za jednoho z nejlepších českých klasických filologů. Měl neobyčejně hluboké, všestranné vědecké vzdělání, bystrý úsudek, nadšení pro starověk, ale také básnické nadání a ušlechtilou mysl. Vynikl jako vědecký badatel i jako umělecký překladatel Homérových a Sofoklových prací.^[5] Byl skromný, pracovitý, měl jemný cit a vytříbený vkus.^[6]

5. srpna 1883 uspořádala Jednota českých filologů u příležitosti 15 let svého trvání slavnost v Nové Pace, spojenou s odhalením pamětní desky Jindřichu Niederlemu na domě lékárníka Josefa Geislera č. 153 (dnes Niederlova 153), kde zemřel. Vedle členů mnoha místních spolků dorazila i řada středoškolských i vysokoškolských pedagogů (např. Josef Král, Hynek Vysoký, František Drtina), mnoho dalších osobností (např. Václav Vlček, František Věnceslav Jeřábek a František Ladislav Rieger) zaslalo pozdravné telegramy.^[17] Účastnili se i zástupci stenografů.^[18] S hlavním projevem vystoupil profesor Jan Gebauer; ocenil Niederleho vědecké zásluhy, zejména sestavení mluvnice řeckého jazyka, ale i jeho básnické nadání, pedagogické výsledky a vlastenecké cítění. Cokoliv dělal, dělal vzorně. Nepříznivé politické poměry 70. let 19. století a později předčasná smrt mu zabránily stát se univerzitním profesorem, ačkoli pro to měl předpoklady.^[8] Z výtěžku dobročinného bazaru během této akce byl zřízen Niederlův fond „na vydávání spisů staroklasických v rouše českém“.^[19]

Později byla umístěna pamětní deska i na místě Niederleho rodného domu. Dům je již zbořený, deska je umístěna na soukromé zahradě. Je na ní také připomínán Josef Karel Šlejhar, který se ve stejném domě narodil roku 1864.^[20]

Dílo

Z Niederleho literární činnosti mají velký význam překlady řeckých klasiků, zejména Homéra a Sofokla. Překlad Odyssey pochválil Vítězslav Hálek; podle něj Niederle prostým jazykem a stavbou hexametrického verše dokázal hlubokou znalost originálu i češtiny.^[7] Ze Sofokla přeložil tragédie Ajant a Elektra a doplnil je předmluvou Úvod všeobecný k tragikům řeckým.^[9] V časopisech vyšly jeho články O Homerovi a jeho básních (Osvěta) a O některých epithetech homerských (Listy filologické a paedagogické).

Velkého ohlasu dosáhla jeho Mluvnice jazyka řeckého pro gymnasia česká z roku 1873,^[21] která vycházela v mnoha reedicích a úpravách (na nichž se podílel mimo jiné jeho syn Václav Niederle a filologové František Groh, Vilém Steinmann a Ladislav Varcl) až do 90. let 20. století.^[22] Překlad této knihy byl roku 1877 schválen jako učebnice pro gymnázia v Rusku.^[23]

Psal básně do časopisů Světozor a Lumír.^[5] Vydal také sbírku básní Kytice a veselohru Věno.^[9] V rukopisu zůstal překlad prvních pěti zpěvů Odyssey a Ciceronova řeč.^[5]

Kontroverze

• Roku 1873 vyšla pod zkratkou J. N. brožurka Několik slov o latině a řečtině. Niederle se od tohoto díla distancoval prostřednictvím dopisu, uveřejněného v Národních listech. Prohlásil, že není jeho autorem a že se jeho obsah příčí jeho přesvědčení.^[24] (Šestnáctistránková publikace je v současnosti (r. 2018) ve sbírkách několika českých knihoven; některé uvádějí jako autora (nesprávně) J. Niederleho,^[25] Vědecká knihovna v Olomouci za autora považuje blíže neurčeného Jana Novotného.)^[26]
• Po roce 1872 pracoval jeho přítel a bývalý spolužák František Velišský na velkém díle Život Řekův a Římanův. Niederle se o tom dověděl a předal mu některé materiály, které na toto téma měl. O tom, že tato práce vzniká, věděl a dokonce podpořil Velišského žádost Matici české o podporu, přičemž se o vznikajícím díle vyslovil pochvalně. Velišský doufal, že mu tato práce zajistí místo na univerzitě. Když tato kniha ale roku 1876 vyšla, byl Velišský obviněn z plagiátorství, protože údajně od Niederleho využil mnohem víc, než kolik citoval.^{[27][p 2]} Velišský se bránil vydáním vysvětlující brožury,^[28] v tisku byl napadán^[29] i bráněn.^[30] Spor na Velišského těžce dolehl, takže duševně onemocněl, v roce 1882 byl umístěn do ústavu choromyslných a následujícího roku, jen několik dní po odhalení Niederleho pamětní desky, v ústavu zemřel. Václav Vlček, spolužák a přítel obou, to považoval za dvojnásobnou tragédii. Kdyby byl Niederle žil déle, byli by oba vědci určitě vyřešili věc smírně.^[27]

Rodina

23. srpna 1864 se v Nové Pace oženil s 22letou Františkou Geislerovou, dcerou lékárníka.^[31] Měli tři syny:^[32]

• Lubor Niederle (1865-1944) se proslavil jako archeolog a etnolog.^[33] Jeho syn Marcel Niederle^[34] (1898-1991) byl výtvarník, autor ilustrací ze světa sportu.^[35]
• Václav Niederle (1867-1946) pokračoval v otcových stopách jako středoškolský profesor a klasický filolog. Mimo jiné připravoval nová vydání otcovy Mluvnice jazyka řeckého (1909, 1935).^[36]
• Bohuslav Niederle (1873-1963) byl významný chirurg. Roku 1903 založil nemocnici v Kladně,^[37] v roce 1934 byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy.^[38] Jeho syn Bohuslav Niederle II. (1907-2000) se rovněž věnoval chirurgii; za celoživotní zásluhy mu byl roku 1999 udělen titul Rytíř českého lékařského stavu.^[39] Jeho syn (tj. Jindřichův pravnuk) Jiří Níederle (1939-2010) byl známý fyzik.

Odkazy

Poznámky

Reference

Literatura

• OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Díl 3/1: M–O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. Heslo „Jindřich Niederle", s. 534–536. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich Niederle na Wikimedia Commons
• Autor Jindřich Niederle ve Wikizdrojích
• Encyklopedické heslo Niederle v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Niederle
• Jindřich Niederle v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR