Jindřich Pokorný
| Jindřich Pokorný | |
|---|---|
| Narození | 12. dubna 1927 Praha  Československo |
| Úmrtí | 23. srpna 2014 (ve věku 87 let) ? Česko |
| Povolání | spisovatel, překladatel, literární historik, literární vědec, rusista, redaktor a man of letters |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Témata | rusistika, literární historie, překlad a editace |
| Ocenění | Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2014) Státní cena za literaturu a překladatelské dílo Řád akademických palem účastník odboje a odporu proti komunismu |
| Děti | Terezie Pokorná |
| Příbuzní | Bedřich Fučík, tchán |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jindřich Pokorný (12. dubna 1927 Praha – 23. srpna 2014 ?[1]) byl český překladatel (především z francouzštiny a němčiny), editor a spisovatel. Překládal také z italštiny, latiny a vlámštiny, podílel se na překladech z maďarštiny. Je znám především pro svůj překlad Rostandova Cyrana z Bergeracu. Spolu s literárním historikem Bedřichem Fučíkem napsal knihu vysvětlující původ a význam různých rčení a přísloví s názvem Zakopaný pes (v předrevolučních vydáních, 1975 a 1976, nebyl B. Fučík z politických důvodů jako spoluautor uveden[2]). V roce 2009 vydal knihu Parsifal (Osudy jedné demokratické odbojové skupiny v letech 1938–1945 s poválečným dovětkem.), k jejímuž napsání se odhodlal podle vlastních slov převážně proto, že historikové se této oblasti nevěnují, jak by podle něj měli.[3]
Život
V letech 1946–50 studoval souběžně Právnickou a Filosofickou fakultu UK v Praze. V roce 1950[4] zakončil studia práv doktorátem (titul JUDr.), dokončit Filosofickou fakultu mu nebylo z politických důvodů umožněno, pokračoval soukromě v bytových seminářích u Jana Patočky.[5][6]
Překlady
Překlady z francouzštiny
- 1963 - Jean Racine: Berenika, společně s Petrem Koptou.
- 1964 – Victor Hugo: Ruy Blas, společně s Petrem Koptou.
- 1970 - André Chénier: Milostný deník.
- 1971 - Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu, společně s Petrem Koptou.
- 1972 - Pierre Emmanuel: Orfeův návrat.
- 1974 - Voltaire: Zaira; Verše; Výběr z prací dějepisných; Korespondence, + další překladatelé.
- 1984 - Básníci pařížské bohémy, antologie.
- 1985 – Victor Hugo: Beru si slovo, + další překladatelé.
- 1988 – Kniha o kabaretu, antologie, + další překladatelé.
- 1988 – Neznámý Parnas, antologie.
Překlady z italštiny
- 1963 - Carlo Gozzi: Turandot.
- 1968 - Giacomo Casanova: Historie mého života, + další překladatelé.
Překlady z vlámštiny
- 1963 Vlámská lyrika, antologie
Překlady z latiny
- 1972 - Quintus Horatius Flaccus: Vavřín a réva , společně s Rudolfem Mertlíkem.
Překlady z maďarštiny
- 1982 - Mihály Babits: Údolí neklidu, za jazykové spolupráce Anny Rossové.
- 1987 - Gyula Juhász: Hymnus člověka, společně s Markétou Pražákovou, jazyková spolupráce Anna Rossová.
Překlady z němčiny
- 1964 - Gottfried August Bürger: Balady.
- 1966 - Rainer Maria Rilke: Lodice času.
- 1973 - Píseň o Nibelunzích.
- 1980 - Achim von Arnim a Clemens Brentano: Chlapcův kouzelný roh.
- 1980 - Heinrich von Kleist: Záhadný nesmrtelný, obsahuje Rozbitý džbán, Katynka z Heilbronnu a Princ Bedřich Homburský.
- 1982 - Johann Wolfgang Goethe: Faust, zkrácená verze, in Kniha o Faustovi.
- 1982 - Johann Wolfgang Goethe: Faust a Markétka (Urfaust).
- 1989 - Nářek nad hrdiny Písně, in Píseň o Nibelunzích
- 1990 - Franz Grillparzer: Sen jako život, in Vídeňské lidové divadlo.
- 2000 - Wolfram von Eschenbach: Parzival
Ocenění
Za svoji překladatelskou práci obdržel roku 1998 Státní cenu za překladatelské dílo, v roce 2014 pak ještě francouzský Řád akademických palem.[7][8]
Ukázka z překladu Cyrana
- Svůj širák odhazuji v dáli
- a s grácií. Tam leží on.
- Odkládám svůj plášť opršalý,
- sepnutý párem zašlých spon,
- a tasím kord. Jen žádný shon,
- hned v úvodu boj nerozhodnu,
- pointa je mi nad zákon:
- na konci poslání vás bodnu!
- a s grácií. Tam leží on.
(Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu. Praha : Odeon 1975, s. 50)
Ocenění
V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[9]
Odkazy
Reference
- ↑ Zemřel Jindřich Pokorný Archivováno 26. 8. 2014 na Wayback Machine., Revolver Revue, 23. 8. 2014
- ↑ Bedřich Fučík, Jindřich Pokorný: Zakopaný pes. Praha : Albatros, 2009, s. 235.
- ↑ HORÁK, Ondřej. Jindřich Pokorný: Lépe zemřít vestoje než žít na kolenou [online]. Lidovky.cz, 2009-07-14 [cit. 2016-03-05]. Dostupné online.
- ↑ IWASHITA, Daniela. Zkuste rýmovat smrt [online]. 25/2007. vyd. www.advojka.cz [cit. 2016-03-05]. Rozhovor s Jindřichem Pokorným o překladu. Dostupné online.
- ↑ Pokorný Jindřich Archivováno 23. 10. 2013 na Wayback Machine. In: Obec překladatelů ČR
- ↑ Jindřich POKORNÝ [online]. www.revolverrevue.cz [cit. 2016-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Nekrolog: Zemřel překladatel Pokorný, který do češtiny převedl Píseň o Nibelunzích i Parzivala [online]. Hospodářské noviny, 2014-08-24 [cit. 2016-03-05]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel překladatel Jindřich Pokorný, autor překladu Cyrana. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2015-12-30]. Dostupné online.
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2014 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2014 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“