Jindřich Scribonius

Jindřich Scribonius
probošt
Náhrobní deska, stav před rokem 1912
Náhrobní deska, stav před rokem 1912
Církevřímskokatolická
Arcidiecézepražská
SídloPraha
Zvolení25. leden 1549
Období službydo 1586
Titulární kostelKatedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha
Svěcení
Kněžské svěcení1536
Osobní údaje
Datum narození1510
Místo narozeníHoršovský Týn
České královstvíČeské království České království
Datum úmrtí13. ledna 1586
Místo úmrtíPraha
Místo pohřbeníKatedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha
Národnostčeská
Vyznánířímskokatolické
PovoláníŘímskokatolický duchovní
Vzdělánífilozofie, práva a teologie
Alma materUniverzita Karlova
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřich Scribonius, řečený Píšek z Horšova Týna, lat. Henricus Scribonius de Horssowa (asi 1510 Horšovský Týn, † 13. ledna 1586 Praha) byl český římskokatolický kněz a latinský humanista, příznivec řádu jezuitů, absolvent univerzitního studia, doktor obojího práva, filozof a teolog. Roku 1536 byl zvolen pražským kanovníkem, v letech 1549–1586 zastával úřad probošta Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a v období sedisvakance v letech 1556–1561 vykonával také funkci administrátora pražského arcibiskupství.

Život a kariéra

Pocházel z rodu erbovních patricijů Píšků (tj. Písařů), užíval latinskou formu jména, které si jako jiní soudobí humanisté přeložil. Začínal jako vychovatel ve šlechtických rodinách Berků, Lobkoviců a od roku 1546 byl v Pasově preceptorem pánů z Plavna, s nimiž cestoval po Itálii, kde obhájil doktorát z obojího práva. Dále byl vychovatelem Viléma z Rožmberka.[1] Postupně sloužil jako kněz a zpovědník rakouskému arcivévodovi Karlovi, dále byl 12 let zpovědníkem české královny Anny Jagellonské a na pohřbu jejího manžela, českého krále Ferdinanda I. Habsburského proslovil laudatio, které také vydal tiskem. Na jeho pozvání přišli roku 1566 do Prahy jezuité v čele s Petrem Canisiem. Dochovala se jejich vzájemná korespondence. [2]

V období sedisvakance, kdy vykonával funkci administrátora pražského arcibiskupství, mu byl nabídnut úřad pražského arcibiskupa, který v roce 1561 ze skromnosti odmítl a zůstal pak ve službách nově zvoleného arcibiskupa Antonína Brusa z Mohelnice.

Scribonius byl svými současníky i následovníky (Bohuslav Balbín, Jan Tomáš Vojtěch Berghauer) hodnocen jako učený muž a spisovatel, který se zasloužil o šíření vzdělanosti a o vedení katolické církve v Čechách v období reformace.

Jeho synovec Jan Píšek byl plzeňský řezník a od roku 1588 plzeňský primas. [3]

Smrt a hrob

Zemřel 13. ledna 1586 po padesátileté službě církvi a byl pohřben za oltářem sv. Víta v chóru katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Na náhrobní desce, jež byla po předláždění katedrály vyzdvižena a sloužila jako přístěnný epitaf (ještě kolem roku 1913), měl vytesán nápis, rodový erb s poloviční postavou kozoroha a kalich s hostií v momentu transsubstanciace. [4]

Odkazy

Reference

  1. Riegrův slovník naučný, heslo Scribonius, dostupné online
  2. Jesuit online library: Beati Petri Canisii, Societatis Iesu, Epistulae et acta, Volume 01
  3. Encyklopedie Plzně
  4. PODLAHA, Antonín, Series prepositorum, decanorum, archidiaconorum... Praha 1912, s. 120-122; BOROVÝ, Klement, Dějiny diecése pražské. Praha 1874

Literatura

  • BOROVÝ, Klement, Dějiny diecése pražské. Praha 1874
  • PODLAHA, Antonín: Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum et canonicorum sanctae Metropolitanae ecclesiae Pragensis a promordiis usque ad praesentia tempora. Praha 1912, s. 120-122.

Média použitá na této stránce

Náhrobní deska Jindřicha Scribonia.jpg
Náhrobní deska Jindřicha Scribonia (̟zemřel 1586) v katedrále sv. Víta v Praze, stav roku 1913